50 nejlepších českých alb: Na chladné Aljašce vytvořila Lenka Dusilová zasněnou desku Baromantika

Kariéra Lenky Dusilové je v mnohém fascinující. Nikdy nezůstala dlouho na jednom místě, je neustále na muzikantské cestě do neznáma a postupně vyzrála v jednu z nejcharismatičtějších osobností na české hudební scéně. Silných nahrávek je v její diskografii hned několik, ale právě Baromantika představuje jakýsi přelom, kdy Lenka opustila tradiční formy a vydala se do víru větších hudebních experimentů. Zároveň ale tahle deska i přes veškerá zvuková a aranžérská dobrodružství obsahuje opravdu skvělé a silné písničky. 

Lenka Dusilová, devítinásobná držitelka výročních hudebních cen Anděl, není zvyklá stagnovat a opakovat se. Stal se z ní mimořádný úkaz české hudební scény. V šestnácti letech se stala ústřední tváří pražské rockové skupiny Sluníčko. Poté následovala spolupráce s populární Lucií, s Davidem Kollerem v kapele Pusa. Hned první kroky sólové kariéry jí vynesly cenu Anděl, poté přišla další úspěšná alba a spolupráce s Čechomorem. Třetí sólovou desku Mezi Světy natočila Dusilová v San Francisku s americkými renomovanými hudebníky a producentem Benem Yonasem. I za své čtvrté sólové album Baromantika získala Dusilová cenu Akademie populární hudby Anděl. 

Krásně zasněná duše 

Honza Průša v recenzi na album pro server Musicserver.cz mimo jiné napsal: Baromantika má krásně zasněnou duši. Rozvíjí představivost jako dobrá kniha. A i když texty napsalo více básníků – kromě hlavní aktérky ty nejkrásnější dodali Martin Kyšperský (Ptáci a Valerie) a Michael Kubesa (Království zvyku), všechno tu do sebe zapadá, patří k sobě, a to i přes to, že se na albu zpívá třemi jazyky. Vedle češtiny je tu anglický Brother a polská Wspomnienie. A pak je tu ještě jeden moment, vůbec ne nedůležitý. Lenka Dusilová umí fantasticky pracovat s dynamikou a svou hudbu tím dělat nesmírně plastickou. A tak tu slyšíme na jedné straně přívaly hlukových hradeb, které jsou ale často bourány tak, aby nechaly vyniknout křehkému hlasu Lenky. Pracuje se s tichem i s hlasem, z něhož se stává jeden z dalších nástrojů. Nacházejí se různé experimentální syntetické zvuky, které kontrastují prapůvodním akustickým nástrojům (třeba harfě), jejich přirozené kráse. To vše je zkomponováno s pokorou a zároveň přirozenou jistotou. Lenka Dusilová už mnohokrát potvrdila, že patří ke špičkám na naší hudební scéně. A její poslední tři alba se stala skutečnými klenoty. A ačkoliv si teď opět neumím představit, kam nás zavede na své následující desce, těším se na ni. Lenka zcela jistě opět přijde s něčím dechberoucím. Protože jak to tak vypadá, špatnou desku ona napsat a nahrát neumí.

Datum vydání: 12. 12. 2011
Celkový čas: 44:59
Skladby: Baromantická, Mrazy, Království zvyku, Luna, Moje milá má všechny přednosti vody, Wspomnienie, Brother, Smiluje, Ptáci, Valerie, Kontrapunk
Producent: Beata Hlavenková, Tin Soldiers (producentské duo Patrik Karpentski & Viliam Béreš), Lenka Dusilová

Lenka Dusilová: Baromantika je pro mě vstup do trilogie 

Na otázky Vláda a Radka z Večerní show odpovídala Lenka Dusilová

Lenko, co vás jako první napadne, když se řekne Baromantika?
Vstup do nějaké nové éry a vlastně i takový nějaký časový svět mimo současnou realitu. A ještě Aljaška.

Proč právě Aljaška?
Protože hodně těch nápadů, většina těch semínek, skladeb a fragmentů vznikalo právě na Aljašce, kam jsem jezdila za tehdejším přítelem, sklářem, který tam v zimě v jednom sklářském studiu tvořil věci na výstavy. Byla jsem tam s ním vždycky tak měsíc až dva, a to vždy v hluboké zimě. Bylo tam třeba mínus 11 až 50 stupňů a nedalo se tam zas toho tolik podnikat, takže jsem se tam hodně ponořila do tvoření a začala experimentovat s různými krabičkami, hodně hrála na kytaru. Nasbírala jsem spoustu nápadů, které se pak proměnily – ve spolupráci s lidmi, kteří desku produkovali a nahrávali – v ten konečný výsledek.

Jak na dobu vzniku alba vzpomínáte?
Okamžitě mě napadne otevírací skladba Baromantická, která je pro mě zásadní a potvrzuje vlastně nějakou mojí dlouhodobou obsahovou trilogii, kterou si během desek postupně řeším. Jedná se o rodinnou historii. Začalo to hledáním nějakých tajemství v mé rodině, nějakých věcí, které mi máma neřekla a které se bezprostředně týkají mého života. Nějakým způsobem jsem nevědomky reagovala na to, že mi nechtěla říct pravdu. Fascinoval mě ten moment, že váš rodič nebo prarodič nese v sobě tu tajemnou informaci a je jenom na něm, jestli vám ji řekne nebo ne. A vy čekáte až do poslední chvíle, třeba do jeho smrti, jestli se vysloví, nebo ne. O tom je vlastně i ta úvodní skladba Baromantická, která je pro mě zároveň potvrzením toho, co mě obsahově v hudbě nebo v textech inspiruje. Ta trilogie od Baromantiky pokračuje až k nahrávce Řeka. Alba se vrací do hlubší minulosti, na Řece hodně regresně až někam do minulého století – k druhé světové válce, prarodičům, praprarodičům – a trošku se to na nich míchá s nějakou reminiscencí na současnost, protože nás věci z minulosti hodně ovládají. Baromantika je pro mě takový vědomý vstup do téhle trilogie, která je pro mě silná a inspirativní.

Je něco, co byste z dnešního pohledu udělala jinak?
My jsme jí vytvořili s velice silným hudebním týmem, ze kterého následně vznikla kapela Baromantika. Ten nápad spojit mě s partičkou tří producentů měla moje dlouholetá spolupracovnice Beata Hlavenková, která album produkovala se svým manželem Patrikem Karpentskim a Viliamem Bérešem, oba můžete znát třeba z kapely Toxique. Oni vzali všechny ta moje semínka, která vznikla na Aljašce, každý produkoval předem vybranou skladbu. Nedávno jsem si tu desku poslechla a myslím si, že je velice dobře zprodukovaná. Je hodně autentická, zvukomalebná, vrstevnatá, jsou tam krásné aranže a pro mě je pořád velkým dobrodružstvím si ji poslechnout. Pro mě se z ní nic neztratilo.

Zdroj fotografií: Supraphon