Písně zpívané dětmi: Pink Floyd za sbory k ikonickému hitu zaplatili vstupenkou na koncert, Jay-Z si refrén vypůjčil z muzikálu

Prázdniny jsou tady a dětem teď dva měsíce bude do zpěvu. A právě dětské hlasy v pop music mají své pevné místo. Kombinace dětského hlásku a dospělého sdělení v sobě má těžko definovatelnou sílu. Funguje skvěle, což dobře vědí i ty největší hudební hvězdy. Tady jsou příklady slavných písní, ve kterých můžeme slyšet dětské sbory.

Justice – D.A.N.C.E. (2007)

Gaspard Augé a Xavier de Rosnay, kteří tvoří francouzské duo Justice, jsou prý velkými fanoušky Michela Jacksona a tak na své první album napsali píseň, jejíž text je z velké části složen z názvů Jacksonových písní (Black Or White, P.Y.T., ABC, Whatever Happens). A líbila se jim myšlenka, aby píseň zněla podobně jako zlatá éra Jackson 5. Ve skutečnosti však inspiraci našli ve skladbě Stand On The Word od gospelového sboru The Joubert Singers z roku 1982. Pak už zbývalo jenom najít děti, jejichž hlasy zněly dostatečně neškoleně, aby skladba nepozbyla svojí autentičnosti. A byl z toho obrovský hit.

Jay-Z – Hard Knock Life (Ghetto Anthem)

Tuhle skladbu z roku 1998 od amerického rappera Jay-Z téměř jistě znáte, včetně toho slavného dětského sboru, co zpívá refrén. Možná ale nevíte, odkud to celé pochází. A sice ze slavného broadwayského muzikálu pro děti s názvem Annie z roku 1977, který byl v roce 1982 také úspěšně zfilmován. A právě z filmové verze pochází sampl, který si Jay-Z do svého hitu vypůjčil. Skladba byla dlouho rapperovým největším hitem a dokonce byla nominována na cenu Grammy v kategorii Nejlepší sólo rapové vystoupení.

Soul II Soul – Get A Life

„Jaký je smysl života?“, tedy „What’s the meaning of life“, ptají se děti v refrénu této slavné písně od britské skupiny Soul II Soul. Produkoval ji slavný Nellee Hooper, pozdější spolupracovník Björk nebo Baze Luhrmana. Kombinace neškolených dětských hlásků, hiphopového beatu, rapu a meditativního textu o tom, co je potřeba k dosažení životního štěstí, funguje bezvadně i více než třicet let od svého vydání v roce 1990.

Pink Floyd – Another Brick In The Wall

A pak je tu samozřejmě tahle klasika. Skladbu napsal člen skupiny Pink Floyd (a nyní celkem zatvrzelý Putinofil) Roger Waters pro rockovou operu The Wall, se kterou skupina přišla v roce 1979. Je to píseň, v níž hlavní protagonista Pink sděluje svoje negativní zkušenosti se šikanou ze strany školského systému, ale i s přehnanou péčí své hyperprotektivní matky. O zpěv se postaraly děti základní školy v londýnské čtvrti Islington a každý z nich dostal lístek na koncert Pink Floyd a jednu kopii singlu se skladbou. Vzhledem k tomu, kolik peněz skupině tato skladba vydělala, se fakt nepředali. Ostatně v roce 1996 se v Anglii změnil autorský zákon a Pink Floyd museli dodatečně všem členům sboru vyplatit blíže neupřesněnou částku.

M.I.A. – Paper Planes

Srílanská rapperka a producentka Maya Arulpragasm tuto skladbu napsala jako reakci na to, že jí americké úřady nedovolily udělit pracovní vízum v USA, kde měla natáčet své nové album. Důvodem byla to, že její otec byl členem organizace Tamilští tygři, kterou USA řadily mezi teroristy. A tak M.I.A. napsala ironickou píseň o tom, že do Ameriky chce jen proto, aby mohla všechny okrást a postřílet. Aby to znělo ještě více ironicky, refrén nechala nazpívat skupinkou dětí, protože od dospělého by to přece jenom někdo mohl vzít vážně.

Red Hot Chili Peppers – Aeroplane

V polovině 90. let skupinu Red Hot Chili Peppers opustil jejich kytarista John Frusciante, který neunesl nápor úspěchu jejich slavné desky Blood Sugar Sex Magic a propadl heroinu. Místo něj kapela angažovala kytaristu skupiny Jane’s Addiction Davea Navarro a také několik dětí. Ty nazpívaly refrén patrně nejlepší skladby a jediného hitu jinak spíše slabého alba One Hot Minute z roku 1996. Pozoruhodné je, že podle všeho je text, který děti zpívají, sám o sobě inspirován užíváním drog, aniž by to tam bylo explicitně řečeno. Konkrétně se jedná o slova „I like pleasure spiked with pain“, tedy „mám rád slast okořeněnou bolestí“. Může nám to připadal lehce nemorální, ale fungovalo to dobře.

Gorillaz – Dirty Harry

Jedním ze singlů druhého alba animované party Gorilaz, za kterou stojí Damon Albarn byla tato skladba, pojmenovaná podle stejnojmenného akčního bijáku s Clintem Eastwoodem z roku 1971. A jen tak mimochodem, na první desce měli Gorillaz zase píseň s názvem Clint Eastowood, toto je vlastně její volné pokračování. Původně se coby demosnímek jmenovala I Need A Gun, ale to bylo přece jenom trochu moc přímočaré. Zvlášť ve spojení s dětským sborem, který zpívá její sloky. A co se konkrétního sboru týče, jedná se o The San Fernandez Youth Chorus, tedy cosi jako Sbor mladých ze San Fernanda v USA. Tím rapperem, který pak vyskočí z písku, aby si odbyl svůj part, je Bootie Brown, člen americké hiphopové party Pharcyde.

Kanye West – We Don’t Care

Zlobivé dítě americké rapové scény, Kanye West, si sílu dětského sboru vyzkoušel hned na své první desce The College Dropout z roku 2004. Hned v úvodu písně We Don’t Care Kanye říká „mám dokonalou píseň, kterou si budou moct zpívat děti“, což zní jako ironie. Jenomže není. Tedy jak se to vezme. Když slyšíte děti školou povinné, jak v refrénu zpívají slova „Říkali nám, že se nedožijeme ani pětadvaceti, ale my jsme pořád tady, tak kdo se směje naposled?“, zná to jako docela slušný surrealsimus. Ale přesně takový je Kanye. Nikdy nevíte, na čem u něj jste, ale i toho dělá zábavným.

Hugo Toxxx & Vladimir 518 & Mike Trafik – Kam mám jít

Na desce HPTN, která byla vlastně kolekcí skladeb od Mika Trafika z PSH s různými rappery, vyšla i tahle velmi speciální věc. Vladimír 518 a Hugo Toxxx tu vyprávějí částečně fiktivní a částečně autobiografické příběhy svého dětství, které rozhodně nejsou veselé. A točí se kolem domácího násilí a dětí ulice. K podtržení atmosféry oslovily děti z Klokánku, které jim nazpívaly do refrénu sbory, ze kterých vám může běhat mráz po zádech, když se ptají „Kam mám jít?“

Autor je hudební publicista
Úvodní foto: Brian Friedman / Shutterstock.com