Nejméně doceněné album U2: Před 30 lety nás Bono a spol. vzali na výlet do Zooropy

Mezi fanoušky U2 se jedná o jedno z nejméně doceněných alb jejich kariéry. Přitom na něm irská čtveřice dotáhla k dokonalosti své zvukové experimenty a navíc obsahuje i jednu z nejkrásnějších balad. Vydáno bylo přesně před třiceti lety.

Album Zooropa mělo těžkou pozici. Vyšlo dva roky po slavné desce Achtung Baby, která je považovaná za absolutní vrchol tvorby skupiny. A už to navazovalo na neméně slavné a ikonické album The Joshua Tree z roku 1987. Takovým majstrštykům, které byly navíc komerčně velmi úspěšné, se skutečně velmi těžko konkuruje. U2 však slouží ke cti, že se o to opravdu snažili. A přitom se nesnížili k tomu, aby zopakovali úspěšný model (s tím začali až o pár let později) a pokoušeli se objevovat nové zvukové krajiny.

Experimentování s novými zvuky

Zooropa měla zajímavé pozadí vzniku. Předcházelo mu období, kdy se skupina nacházela ve fázi zkoušení nových hudebních směrů a experimentování s novými zvuky. Po úspěchu alba Achtung Baby U2 vyrazili na světové turné s názvem Zoo TV Tour, během něhož skupina začala zkoušet vizuální efekty, používat nové nahrávací technologie a vytvářet neobvyklá scénická prostředí. Tato inovativní a provokativní show měla zcela zásadní vliv na následující tvorbu skupiny.

Rychlé a spontánní nahrávání 

Během koncertního turné se U2 rozhodli v Berlíně nahrát několik nových skladeb, které byly inspirovány jejich zážitky z turné a vůbec dojmy k politického a kulturního dění té doby. Do studia si skupina přizvala dva producenty, jimiž byli Brian Eno a Flood. A ti k nahrávání přinesli ještě více experimentální přístup. Zvláštností alba Zooropa je, že vzniklo velmi rychle a spontánně, přičemž některé písně byly nahrány během jednoho až dvou dnů. Skupina při něm využila různé hudební techniky, včetně samplů, smyček a experimentování s elektronikou, což byl výrazným kontrastem vůči předchozímu albu.

Více elektroniky i Johnny Cash  

Deska se hned na první poslech vyznačuje temnějším a experimentálnějším zvukem než předchozí alba U2. Texty skladeb reflektují témata technologií, masové komunikace, postmodernismu a politického dění. Pilotním singlem z desky byla skladba Numb, kterou zpíval trochu překvapivě The Edge, Bono mu jen dělal doprovodné vokály. Byla celkem zábavná, ale není úplně překvapivé, že vrchol žádné z hitparád nedobyla. O něco lépe si pak vedl další singl, skladba Lemon, věnovaná Bonově zesnulé matce Iris. Byla podstatně více elektronická, než co fanoušci kapely čekali a chtěli. Obrovský hit se však z alba zjevil až v podobě písně Stay (Far Away, So Close), který U2 natočili ke stejnojmennému filmu německého režiséra Wima Wenderse a jenž byl volným pokračováním kultovního filmu Nebe nad Berlínem. Skrytou perlou alba je závěrečná skladba The Wanderer, kterou Bono údajně psal s tím, že mu v hlavě zněl hlas Johnnyho Cashe (s nímž už se setkal v minulosti při nahrávání společné skladby Ellis Island). A legendární Man In Black souhlasil s tím, že píseň o chlapíkovi, který se vydává v postapokalyptickém světě hledat Boha, nazpívá.

Platina a Grammy  

Album v době vydání vyvolalo senzaci, protože po U2 byl prostě hlad. Dobylo vrchol anglické i americké hitparády a snadno získalo platinovou certifikaci. A sklidilo také skvělé recenze od hudební kritiky. Zooropa také získala Grammy za nejlepší alternativní album a přispělo k upevnění postavení U2 jako jedné z nejvýznamnějších rockových skupin své doby. Jeho elektronický zvuk však byl důvod, proč jej řada skalních fanoušků skupiny album nikdy úplně nepřijala a dodnes se k němu staví spíše negativně. Přes to všechno je to jeden z tvůrčích vrcholů U2 a vůbec rockové hudby první poloviny 90. let.

Autor je hudební publicista 
Úvodní foto: Profimedia