Debutová deska Marty Kubišové z roku 1969 představovala ve své době vrchol československého popu. I když i zde bylo tradičně několik coververzí (včetně Hey Jude od Beatles), album přineslo řadu nadčasových hitů, kterým vévodil zpěvaččin charismatický a atraktivní alt. I bez ohledu na ponuré historické konsekvence, kvůli kterým nahrávka brzy putovala do trezoru, aby o dvacet let později díky sametové revoluci zažila druhou vlnu popularity, je to skvělá deska, která dokazuje, že i čistá pop music může mít duši.
Marta Kubišová se v roce 1961 zúčastnila soutěže Hledáme nové zpěváky. Přes pardubické divadlo Stop! a plzeňskou Alfu se v roce 1964 dostala do pražského divadla Rokoko, kde se setkala s Helenou Vondráčkovou a Václavem Neckářem, s nimiž potom v letech 1968-1970 tvořila populární trio Golden Kids. V té době s nimi také hostovala v pařížské Olympii nebo na hudebním veletrhu Midem v Cannes. V letech 1966, 1968 a 1969 vyhrála anketu Zlatý slavík. Její tehdejší písničky se staly evergreeny. V roce 1970 byla Martě zakázána umělecká činnost, ke které se vrátila až po roce 1989. Mezitím byla signatářkou a mluvčí Charty 1977. V roce 2017 odjela své rozlučkové turné Marta naposledy, poslední koncert se odehrál 1. listopadu 2017 v Kulturním domě Vltava v Českých Budějovicích. Výjimečně se objevuje na podiích jako host, například v roce 2019 na dvou posledních koncertech Karla Gotta.
Milan Menčík v recenzi na reedici alba v roce 2017 pro server Musicserver.cz mimo jiné napsal: Druhá polovina šedesátých let byla v oblasti populární hudby ve světě jednou z nejzásadnějších. Paprsky tohoto dění pronikaly i přes temnou železnou oponu k nám, takže v tomto období vznikala kultovní divadla, nádherná díla a prostor dostaly spousty mladých umělců, ať už v oblasti bigbítu či popu. Jedním z nich byla i Marta Kubišová, která s kariérou začala v roce 1962. Doba však už byla taková, že úspěšné singly automaticky neznamenaly možnost natočit celou desku. Téhle příležitosti se zpěvačka s nezaměnitelným hlasem dočkala až v roce 1968, kdy měla na svém kontě desítky nazpívaných písní a singlů. V listopadu a prosinci pak pod producentským dohledem Bohuslava Ondráčka natočila kolekci, na kterou se ještě dlouho nezapomene. Deska Songy a balady je napěchována hity od začátku do konce. Aby nedošlo k mýlce: Slovo hit v dnešní době znamená třiapůlminutový rádiový kolovrátek. Tady se však jedná o skladby, které přežily generace, trvají dvě i pět minut a mají texty s neuvěřitelnou hloubkou. Souhlasím s dobovou recenzí Antonína Matznera, který v Melodii č. 8 z roku 1969 napsal, že „tohle LP se člověku nechce recenzovat, ale poslouchat“. Typ skladeb, jejich nálada, barva hlasu a magická krása interpretky do sebe tak neuvěřitelně zapadají, až se z toho tají dech. I kdyby nahrávku i zpěvačku nepotkal takový osud, jaký ji potkal, stala by se bestsellerem. První náklad byl okamžitě rozebrán, další reedice už se musela obejít bez Modlitby pro Martu a Ne a pak už byly Songy a balady uzamčené v trezoru na sto západů. Tam vydržely do začátku roku 1990 a až pak došlo k další reedici. Výmluvně o kultu desky hovoří i páté místo v anketě Československá deska desek v roce 2000.
Datum vydání: 1969
Celkový čas: 41:55 minut
Skladby: 1. Hej, Jude (Hey, Jude), 2. Proudy (Prove It), 3. Dobrodružství s bohem Panem (Greensleeves), 4. Tak dej se k nám a projdem svět, 5. Modlitba pro Martu, 6. Magdalena (Aleluya), 7. Ring-o-ding, 8. Mamá (When My Dollies Have Babies), 9. Ne, 10. Balada o kornetovi a dívce, 11. Všechny bolesti utiší láska
Producent: Bohuslav Ondráček
Na otázky Vlada z Večerní show odpovídala Marta Kubišová.
Paní Marto, co vás jako první napadne, když se řekne Songy a balady?
S tím repertoárem, co je na desce Songy a balady, jsem si vystačila v první i druhé kariéře. Bylo to divné, ale rádia asi neměla nic jiného, než moje Songy a balady, protože všechno, co jsem natočila, byly zase singly, ale nic tak uceleného jsem potom už nikdy nenazpívala, vždycky to byly jednotlivé kousky.
Jak tu nahrávku z dnešního pohledu vnímáte? Je tam třeba něco, co byste s odstupem času udělala jinak?
Ani ne, protože já jsem měla takovou pauzu, kdy jsem 20 let dělala referentku zásobování. Tedy ne celých 20 let, mezitím jsem čekala potomka, to se mi taky povedlo. A pak až zase v devětaosmdesátém nebo devadesátém, když jsem se Zdeňkem Rytířem, Petrem Maláskem a Karlem Štolbou skládala po kousíčkách novou kapelu, taky jsem hodně čerpala právě z alba Songy a balady.
Obal desky je vcelku jednoduchý. Měla jste možnost jeho podobu nějak ovlivnit?
Vůbec. O tyhle věci jsem se vůbec nestarala. Autorem fotografie je Luboš Svátek, který bohužel hned po revoluci umřel. Obalu jsem se vůbec nevěnovala.
V té době fungovala česká pop music na coververzích, několik se jich objevilo i na vaší desce Songy a balady. Jak to vlastně tenkrát chodilo, znala jste ty originální skladby a snažila jste se nějak převést do češtiny?
Tu desku dával dohromady Bohuslav Ondráček, já jsem se prostě podvolila – co řekl, že tam bude, tam bylo. Já jsem se akorát podívala na ten text a samozřejmě jsem věděla, o co tam jde. Hej, Jude jsme měli naposlouchanou bezvadně. Skladbu Dobrodružství s bohem Panem, kterou otextoval Miloň Čepelka, jsem točila opravdu s velkou chutí.
Jak vzpomínáte na období vzniku alba, rok 1968?
Nahrávání bylo občas obtížné, protože v tu dobu jsem si vzala Jana Němce, takže když jsem potom točila s Bohuslavem Ondráčkem, který tu desku dával celou dohromady a vybíral pro ní ty cizí skladby, tak mi třeba říkal, když jsme natáčeli Ring-o-ding, ať jedu domů, že to stojí za ****. Ale řekl to opravdu ještě jadrněji, takže jsem asi dvakrát opravdu odjela, teprve napotřetí to nechal, prostě mi dělal takové naschvály. Přitom se tam nic v muzice neděje, že by vás to nutilo být nějak expresivnější, tak jsem to nazpívala, jak jsem to zpívala na jevišti. A on mi vždycky mírně srazil nadšení, až jsem si říkala, že mu opravdu řeknu, že zítra už na natáčení nepřijdu.
Ještě, že jste to neudělala!
Po celý rok 2023 vám budeme představovat žebříček v českém éteru neslýchaný. Žebříček padesáti nejlepších českých alb. Do jeho vzniku se zapojilo celé naše rádio a rozproudila se vášnivá debata, která nahrávka by v tomto výčtu rozhodně neměla chybět. Mnoho podobných žebříčků u nás doposud nevzniklo a jsme si vědomi, že tento úctyhodný a pestrý seznam vyvolá různorodé ohlasy. Samozřejmě, že při jeho sestavování muselo dojít ke kompromisům, protože na komplexní pořadí zásadních českých nahrávek by bylo třeba o pár desítek míst navíc. Tvůrci se neřídli datem vzniku ani žánry, ale především srdcem a dobrým vkusem. Jediným kritériem bylo, že se musí jednat o dlouhohrající řadová alba.
U vyhlášení každého místa čeká posluchače Expres FM a čtenáře našeho webu i krátký rozhovor přímo s tvůrci, producenty nebo hudebními kritiky, takže se zpětně o nahrávce dozvíme i něco zajímavého prostřednictvím lidí, kteří se na ní podíleli. Věříme, že se budete bavit, a že to s námi vydržíte až do předních příček, protože tohle hudební putování bude zkrátka dobrodružné.
Zdroj fotografií: Supraphon a archiv Marty Kubišové