Malá Strana a Hradčany obsazeny švédskou armádou: Před 375 vrcholila třicetiletá válka

Praha se v roce 1648 stala dějištěm posledního velkého střetnutí třicetileté války. Švédské jednotky pod vedením Jana Kryštofa Königsmarcka před 375 lety zaútočily na Prahu, jejíž obyvatelé ji nakonec ubránili. Švédové však ukořistili umělecká díla nevyčíslitelné hodnoty, mezi nimiž byla i známá Ďáblova bible.

Třicet let trvající válečný konflikt sužující Evropu dospěl do patové situace. Ani jedna ze zainteresovaných stran neměla dostatečnou převahu, aby mohla získat vítězství na bojišti. Diplomatické řešení se ukázalo jako jediný možný způsob ukončení konfliktu mezi habsburskou monarchií a jejími protivníky. V březnu roku 1648 byla ve Vestfálsku dojednána předběžná dohoda, která měla zaručit návrat k poměrům, tak jak existovaly k 1. lednu 1624. K dohodě se odmítli připojit švédští vyjednavači, kteří zároveň zastupovali zájmy českých exulantů. Ti žádali, aby se právní, náboženské a majetkové poměry vrátily před rok 1618. Tím by českým exulantům byl de facto umožněn návrat do vlasti.

Silná vyjednávací pozice

Švédové měli silnou vyjednávací pozici, protože v roce 1648 ovládala jejich vojska značnou část Čech. Jednání tak ustrnula na mrtvém bodě a podpis mírové smlouvy byl odložen. Po bitvě u bavorského Zusmarshausenu (16. května 1648), ve které spojené švédsko-francouzské oddíly rozdrtily armádu císařsko-bavorskou, byl do Čech vyslán jezdecký sbor generála Königsmarcka. Ten měl obsazením části Čech a zejména Prahy zajistit pro švédské vyjednavače a potažmo české exulanty lepší vyjednávací pozici při mírových rozhovorech.

Tažení na Prahu

Již počátkem července bylo rozhodnuto, že oddíly generála Königsmarcka potáhnou na hlavní město českého království. Generál se v polovině července sešel s Arnoštem Ottovalským, který byl bývalým císařským podplukovníkem. Ottovalský půl roku pobýval v Praze a měl tak dokonalý přehled o slabinách pražské fortifikace. Oba muži spolu dopodrobna naplánovali útok na Malou Stranu a Hradčany. Akce byla zahájena klamným Königsmarckovým rozkazem k útoku na Loket. To mělo vytvořit zdání, že se chce u Litoměřic spojit s jednotkami generálmajora Arvida Wittenberga.

Oslabená bdělost stráží

Ve skutečnosti ale vojáci pronikali do nitra Čech a rychle se blížili k Praze. U Dobrovíze se vojáci zamaskovali v lese, odkud po skupinkách vyrazili do útoku. Nejprve vyrazil Ottovalský se stovkou mužů, následoval ho plukovník Volkers s třemi sty muži, za nimi vyrazila pěchota plukovníka Koppiho, z týlu útok zajišťovala jízda generála Königsmarcka. V nočních hodinách z 25. na 26. července vtrhly švédské oddíly na hradčanské hradby. Na dvou hradebních baštách zabili strážné, přemohli strážné u strahovské brány a tou pak pustili do města Königsmarckovy muže. Bdělost stráží byla i vzhledem k probíhajícím oslavám panovníkovy svatby oslabena. Jednotky pod vedením polního maršála Rudolfa hraběte Colloreda z Wallsee, který byl velitelem pražské posádky a současně i vrchním vojenským velitelem v Čechách, takový útok nečekaly. Sám Colloredo měl o blížících se švédských jednotkách zprávy, nemyslel si však, že by se k přímému útoku na Prahu odhodlaly.

Plenitelé ze Severu

Švédské jednotky Hradčany a Malou Stranu plenily po následující dva dny. Z paláců šlechty a měšťanů i císařského eráru se jim podařilo ukořistit hmotné majetky v hodnotě 12 milionů zlatých, také zajaly na dvě stovky významných osob, za které mohly požadovat tučné výkupné. V té době se ale již obránci Prahy začali připravovat na obranu Starého Města. Hrabě Colloredo začal organizovat měšťanské sbory, zároveň byla vytvořena legie ze studentů pražské univerzity. Pokus o dobytí Starého Města z Karlova mostu ztroskotal díky úporné snaze obránců pražské posádky, studentů, ale i členů pražské židovské diaspory. Poslední červencový den roku 1648 k Praze dorazila i vojska generála generála Wittenberga. Praha byla začátkem srpna bombardována, pobořeny byly hradby a bašty kolem horské brány, ale k přímému útoku na Staré město zatím Švédové odvahu nesebrali.

Mírová dohoda

Poslední pokus o dobytí Prahy se uskutečnil poté, co 4. října 1648 před Prahu dorazil se svou armádou švédský následník trůnu Karel X. Gustaf. Na 25. října byl naplánován finální útok. Den před tím byl však uzavřena mírová dohoda, známá jako Vestfálský mír. Útok byl již v plném proudu, když 26. října obdržel Karel Gustaf depeši o uzavření míru. Praha tak zůstala nedobyta. Švédská vojska během obléhání ukořistila nespočet uměleckých děl a jiného hmotného majetku. Císařské sbírky byly rozebrány a odvezeny do Stockholmu. Mezi nejvýznamnějšími díly, která Švédi odvezli, byl Codex Gigas známý jako Ďáblova bible, sedm desítek soch, téměř čtyři stovky vědeckých přístrojů, bezpočet drahých kamenů a kusů slonoviny, stovky kuriozit a na pět stovek obrazů, mezi nimiž byla díla Leonarda da Vinciho, Tiziana, Rafaela, Caravaggia nebo Hieronyma Bosche. Po vojenské stránce sice bitva skončila nerozhodně, škody, zejména na lidských životech, nemovitém a hmotném majetku, však byly pro Prahu nevyčíslitelné.

Zdroje: FUKALA, Radek. Sen o odplatě: dramata třicetileté války. Druhé, doplněné vydání. Praha: Epocha, 2016. 395 stran. Polozapomenuté války; sv. 5.; Wikipedia.org; valka.cz
Zdroj fotografií: Profimedia