Přes malý vzrůst se stal velikánem: Francouzský národní symbol Louis de Funès

Kdo by neznal slavného francouzského herec a komika Louise de Funèse. Svou kariéru zahájil v (na hereckého nováčka) pozdním věku, ve 32 letech. Je označován za jednoho z nejlepších komiků minulého století. V pondělí si připomínáme den jeho narození, pojďme se proto podívat na pár střípků z jeho bohatého života.

Louis Germain David de Funès de Galarza se narodil v Courbevoie poblíž francouzské metropole 31. července roku 1914. Jeho narozeniny jsou nyní ve Francii uznávány jako státní svátek. Rodiče byli aristokrati ze španělské Sevilly. Jejich rodiny byly proti jejich sňatku, proto se v roce 1904 přestěhovali do Francie. Otec byl původně právníkem, ale po příjezdu do Francie se stal brusičem diamantů. Matka měla kromě španělských také portugalské předky. Louis byl nadaný a mluvil plynně třemi jazyky – francouzsky, španělsky a anglicky. Mezi svými přáteli a rodinou měl přezdívku Fufu. Navštěvoval hodiny klavíru, který jej také po odchodu ze školy živil. Hrál na jazzových koncertech a díky svým výstupům, při kterých střídal různé grimasy, bavil a těšil publikum.

Překonání strachu z odmítnutí mu přineslo slávu

Přesně jeden rok studoval herectví na herecké škole Simon, kde navázal cenné kontakty. V roce 1936 se oženil s Germaine Louise Elodie Carroyer, než se koncem roku 1942 rozvedli, stihli přivést na svět syna Daniela. Louis v hereckou kariéru příliš nedoufal, protože věřil, že o malého, plešatícího a hubeného herce nikdo nestojí, a tak se i nadále snažil živit jako pianista. Jeho žena a syn ho ale nepřestali podporovat a pomáhali mu překonat strach a úzkost z odmítnutí. Na hereckou dráhu naskočil o pár let později.

Životní láska a velký zlom 

Během druhé světové války pokračoval ve studiu klavíru a zamiloval se do recepční Jeanne Barthelémy de Maupassant. Vzali se v roce 1943 a zůstali spolu 40 let, až do hercovy smrti v roce 1983. Měli spolu dva syny, Patricka a Oliviera, který si dokonce se svým otcem zahrál i v několika filmech. Od roku 1945 se Louisova kariéra začala pomalu rozjíždět. Překonal svůj strach z odmítnutí a začal se pomalu objevovat v menších rolích. Velký zlom nastal v roce 1956. Zahrál si ve filmu Napříč Paříží po boku Jeana Gabina a Bourvila. Zajímavostí je, že Louis se zde objevil v jediné sedmiminutové scéně. Na tuto scénku se prý precizně a důkladně připravoval a inspiroval se svojí temperamentní, španělskou matkou. Říká se, že právě tehdy se zrodil prototyp cholerického a věčně mrzutého muže, který neustále na své okolí pokřikoval.

Zrodila se precizní hvězda

Filmy o četníkovi ze Saint-Tropez, které mu kromě slávy přinesly také oficiální hodnost čestného četníka první třídy, série Fantomas nebo třeba kasovní trháky jako Piti Piti Pa, Tetovaný, Velký flám, Hibernatus, Křidýlko nebo stehýnko a mnoho dalších mu přinesly obrovskou popularitu. Také v divadle si vybudoval reputaci svým výkonem v Oscarovi, kterého se v roce 1967 přenesl i na filmová plátna. Svou přípravu na role nikdy nepodcenil a byl velmi precizní ve všem, co dělal. Dokonce se proslýchá, že jakýkoliv vtip a gag měl dopředu promyšlený a připravený. Ve svém životě se vždy řídil svým vlastním heslem „Lidé jsou komedianti a my jsme herci.“

V osobním životě byl velký introvert

V reálném životě byl prý na rozdíl od rolí, které hrál, velmi zdrženlivý a plachý člověk. V řadě svých filmů ztvárnil duchaplného nadšeného, ​​nevrlého muže středního nebo zralého věku se sklonem k impulzivitě a nekontrolovatelným záchvatům frustrace. Tato impulzivita v kombinaci s jeho nízkou postavou vedla k mimořádnému smyslu pro ironii. V pozdějším věku žil v Château de Clermont, zámku ze 17. století s výhledem na řeku Loiru, který zdědila jeho manželka. De Funès byl milovníkem růží a v zámeckém pozemku zasadil růžovou zahradu. Jedna odrůda růže je dokonce pojmenována po něm. V zámecké růžové zahradě je také postaven hercův pomník. Ve vyšším věku herec trpěl srdeční chorobou poté, co utrpěl dva infarkty způsobené nadměrným vypětím na jevišti a ve filmech. Zemřel 27. ledna 1983 v 68 letech na třetí infarkt. Jeho poslední věta údajně zněla: „To není možné, já umřu!” Pohřben je na hřbitově Cimetière du Cellier, který se nachází na pozemku rodinného sídla. Jeho životní láska jej přežila o 32 let, zemřela v roce 2015 ve věku 101 let.  

Zdroje: csfd.cz, discoverwalks.com, frenchfilms.org
Zdroje fotografií: Tobis / Profimedia.cz, Shutterstock.com