Wolfgang Amadeus Mozart je jedním z nejuznávanějších skladatelů všech dob. Aby dosáhl svého cíle stát se světově proslulým, musel od dětského věku čelit mnoha výzvám. Složil přes 600 děl, řada z nich patří k nejznámějším a nejoblíbenějším ve světě symfonické, komorní, operní i sborové hudby.
Wolfgang Amadeus Mozart se narodil 27. ledna 1756 v rakouském Salcburku. Jeho otec, Leopold Mozart, významný skladatel, instruktor a autor slavných spisů o hře na housle, tehdy byl ve službách salcburského arcibiskupa. S manželkou Annou Marií od malička svým dětem vštěpovali cit pro hudbu a zdůrazňovali její důležitost. Spolu se svou sestrou Marií Annou přezdívanou Nannerl tak Wolfgang prošel intenzivním hudebním výcvikem. Natolik intenzivním, že ve věku šesti let byl začínajícím skladatelem a vynikajícím hráčem na klávesové nástroje. V roce 1762 představil Leopold svého syna na císařském dvoře ve Vídni a v letech 1763–1766 doprovázel obě děti na hudebním turné po Evropě, které zahrnovalo dlouhodobé pobyty v Paříži a Londýně a vystoupení zejména pro královské rodiny. Wolfgang se sice v mladém věku potýkal s autismem a depresemi, ale to ho nikdy nezastavilo v jeho slibné hudební kariéře.
Mozartova reputace narostla do obřích rozměrů. Ve svém rodném Salcburku psal instrumentální díla i hudbu pro školní dramata a vytvořil své první opery. Kvůli tomu, že se mu nedostávalo většího prostoru, odjel do Itálie. V Miláně získal zakázku na operu a v Římě byl dokonce papežem jmenován členem čestného rytířského řádu. Během těchto let vytvořil svá první velká nastudování oper. Léta ve francouzské Paříži pro něj osobně nebyla tak skvělá. Snažil se tu získat oporu a uznání, ale dostával zde spíše objednávky na hudbu pro dechové nástroje. Do toho všeho mu ještě zemřela matka.
Následovala Vídeň. Od 25 let do své předčasné smrti dosáhl neuvěřitelného pokroku, v dějinách hudby nebývalého za tak krátké období. Hlavní instrumentální díla tohoto období spojují všechny oblasti Mozartovy dřívější činnosti s novými. Mozartův vývoj v oblasti opery je možná ještě pozoruhodnější. Prvním důležitým dílem byl německý Singspiel s názvem Die Entführung aus dem Serail neboli Únos ze Serailu. Poté produkoval své tři největší italské opery: Figarova svatba, Don Giovanni, která měla premiéru v Nosticově – dnes Stavovském – divadle v Praze, kde byla také vytvořena A Cosi Fan Tutte. Ve své poslední opeře Kouzelná flétna Mozart kombinuje mnoho prvků populárního divadla a zahrnuje v ní hudební výrazy od folku až po operu.
Po dokončení Kouzelné flétny se rozhodl pracovat na svém posledním projektu, Requiem. Tato mše prý byla objednána dobrodincem, o kterém se tvrdilo, že byl Mozartovi neznámý. Existují však různé teorie, že ji ve skutečnosti psal pro sebe. V té době byl už hodně nemocný a vyčerpaný, a tak se mu podařilo sepsat první dvě části. Dílo dokončil až jeho žák Franz Süssmayer po jeho smrti, ke které došlo ve Vídni v Rakousku 5. prosince 1791 ve 35 letech. Příčinou jeho úmrtí byla údajně těžká horečka a infekční onemocnění, které způsobovalo i kožní vyrážku. Měl ale i jiné příznaky jako zvracení, otoky a silné bolesti. Jeho smrt je doteď opředena nejrůznějšími záhadami. Někteří lidé věří, že ho otrávili jeho rivalové.
Zdroje: vocal.media, operaphila.org, tonara.com