Krvavá bitva na Moravském poli: Král železný a zlatý bojoval po boku svých mužů až do úplného konce

Vláda Přemysla Otakara II. přinesla Českým zemím stabilitu i expanzi. Ambice českého krále provázely líté bitvy. Ta poslední se odehrála před 745 lety na Moravském poli. Český panovník přezdívaný král železný a zlatý v ní padl společně s 12 tisíci svých bojovníků.

S příchodem 13. století prožívala západní a střední Evropa hospodářský rozvoj a ruku v ruce s tím se rozrůstala i zdejší populace. Hlavně prostřednictvím německé kolonizace a šíření západní kultury se oblast středovýchodní Evropy stále více provazovala Evropou západní. Vláda posledních Přemyslovců přinesla českým zemím hospodářskou stabilitu a posílení českého vlivu. Za vlády Přemysla Otakara II. navíc český stát expandoval. Po vymření rodu Babenberků v Rakousku Přemysl Otakar II. s pomocí místní šlechty získal tamní državy. Legitimitu navíc posvětil sňatkem s Markétou Babenberskou.

Nejmocnější vládce střední Evropy

V roce 1260 Přemysl Otakar II. své nově nabyté državy uhájil v bitvě u Kressenbrunnu proti uherskému králi Bélovi IV. a roku 1269 je ještě rozšířil o Korutany a Kraňsko. Stal se tak nejmocnějším vládcem střední Evropy, řečeným králem železným a zlatým. Roku 1270 se Přemysl Otakar II. dostal do sporu s novým uherským králem Štěpánem V., což vyústilo v další válku. O rok později akvilejská kapitula zvolila Přemysla generálním správcem zdejšího patriarchátu a následně získal kontrolu nad přilehlým Furlanskem.

Rivalové v boji o římskou korunu

K volbě panovníka svaté říše římské došlo v roce 1273. Kurfiřti dali při volbě přednost Rudolfovi I. Habsburskému před českým králem. Rudolf mu po svém zvolení upřel nárok na Rakousy, Štýrsko, Chebsko, Kraňsko, Korutany i Furlansko, s cílem tyto země získat pro sebe. Spor mezi oběma panovníky se v roce 1276 vyostřil natolik, že došlo k otevřené válce.  Rudolfova vojska zaútočila na Přemyslovy državy v Alpských zemích. Většina tamějšího panstva se navíc obrátila proti Přemyslovi, což ho přimělo uzavřít s Rudolfem mírovou smlouvu a vzdát se těchto území v Rudolfův prospěch.

Nevyhnutelná válka

Ani v Čechách se situace pro Přemysla nevyvíjela příznivě. V roce 1276 zahájila proti českému králi odboj část šlechty. Hlavními hybateli byli Vítkovci a Boreš z Rýzmburka. Po potlačení tohoto odboje v roce 1278 bylo jisté, že je další přímý střet mezi Přemyslem a Rudolfem nevyhnutelný. Český král zahájil tažení proti Rudolfovi s cílem znovu ovládnout alpské země. České oddíly se nejprve shromáždily u Brna. Rudolf v té době setrvával ve Vídni, kde očekával příjezd posil z jižního Německa. Přemysl ale ztrácel čas dobýváním pevností v příhraničí. Dlouhým bojem o Drozdovice a Lávy nad Dyjí ztratil strategickou výhodu.  Rudolfovi na pomoc dorazili další spojenci. Na pomoc přispěchala uherská vojska i spojenci z alpských zemí.

Bitva na Moravském poli

Vojska obou armád se dala do pohybu na přelomu července a srpna 1278. Po dílčích střetech se oba tábory zastavily u vsi Suché Kruty v blízkosti pravého břehu řeky Moravy. Početně na tom byly oba tábory podobně. Přemyslovo vojsko čítající na 25 tisíc mužů mělo převahu těžké jízdy. To Rudolfovo mělo zase převahu lehké. Po dvou dnech klidu využil Rudolf chvíle, kdy část českých vojsk nebyla v táboře kvůli doplňování zásob, a zavelel do útoku. K přímému střetu obou armád na Moravském poli došlo v odpoledních hodinách. Boj byl zuřivý a dlouho se nedařilo ani jedné ze stran rozhodnout. Rudolf byl dokonce svržen z koně, ale jeho rytíři Walterovi z Ramschwagu se mu ho podařilo zachránit.

Až do úplného konce 

Přemyslovy zálohy vedené českým šlechticem Milotou z Dědic vyjely do útoku, ale musely se potýkat s protiútokem lehké kumánské jízdy, která byla navíc zezadu jištěna uherskými rytíři. Milota zavelel k ústupu, aby přeskupil šiky. Dříve se spekulovalo o možné zradě Miloty a dalších českých šlechticů, ale ve skutečnosti se jednalo o logický manévr a Milota se svými jednotkami do bitvy vrátil. V tu chvíli se ale do boje vrhaly vyčkávající Rudolfovy oddíly a zaútočily z boku. Mezi Přemyslovými vojáky propukla panika a mnozí se dali na útěk. Král bojoval po boku svých vojáků až do úplného konce a za nevyjasněných okolností padl. Mnozí Přemyslovi rytíři se při útěku utopili v řece. Odhaduje se, že na straně Přemyslových vojsk padlo až 12 tisíc vojáků.

Zdroje: bellum.cz, militaryhistory.eu, dnyceskestatnosti.cz, wikipedia.org