Krása a talent ji zachránily před životem v bídě: Sophia Loren na vrcholu opustila showbyznys kvůli synům

Ikona televizních obrazovek, jejíž dechberoucí krása a charisma zanechaly trvalou stopu v evropských a amerických filmech. To je Sophia Loren, symbol věčné ženské krásy a národní poklad rodné Itálie. Nyní slaví tato elegantní dáma své 89. narozeniny.

Narodila se jako Sofia Costanza Brigida Villani Scicolone v Římě 20. září 1934. Její otec Riccardo byl ženatý s jinou ženou a odmítl si vzít její matku Romildu Villani, přestože spolu měli Sophii a její mladší sestru Mariu. S matkou během druhé světové války žily v chudinských čtvrtích na předměstí Neapole. Jako dítě prý Sophia byla dokonce tak hubená, že ji děti v jejím sousedství říkaly Párátko. Její život nabral nečekaný obrat k lepšímu, když se v 16 letech přihlásila do soutěže krásy a umístila se mezi finalistkami. Navíc se přihlásila do kurzů herectví. Právě zde Sophia upoutala pozornost o 22 let staršího filmového producenta Carla Pontiho, za kterého se také později provdala. Díky němu získala Sophia smlouvu a objevila se jako komparzistka v deseti filmech, než se vypracovala do vedlejších rolí. V těchto raných filmech byla uváděna jako Sofia Lazzaro, protože lidé vtipkovali, že její krása může z mrtvých vzkřísit Lazzara.

Cesta do Ameriky

Ke konci dospívání hrála Sophia hlavní role v mnoha italských filmech jako La favorita a Aida. V roce 1957 se vydala za hereckou kariérou do Spojených států. Americké studio jí dalo hned hlavní roli ve filmu Pýcha a vášeň podle románu C.S. Forestera. Tady se seznámila se svým kolegou Carym Grantem, který ji velmi přitahoval, jeho náklonost k Sophii byla stejná. V tu dobu jí bylo pouhých 22 let a měla vztah s Pontim. Grantovi bylo 53 let a opakovaně ji prosil, aby si ho vzala. Ve své autobiografické knize Yesterday, Today, Tomorrow: My Life o tomto flirtu píše, ale zdůrazňuje, že svému snoubenci zůstala věrná. Hrála mimo jiné i ve filmech Klíč, Černá orchidej, za kterou na filmovém festivalu v Benátkách získala cenu pro nejlepší herečku, Farma pod jilmy, Začalo to v Neapoli, Ďáblice v růžovém trikotu a The Millionairess. Po úspěšném období v Továrně na sny se vrátila do Itálie, aby si zahrála ve filmu Horalka. 

Horalka ji změnila

Role ženy ve válkou zmítané Itálii, která je znásilněna ve snaze ochránit svou malou dceru, byla pro Sophiu rolí životní. Zcela se v ní ponořila do svých nepříjemných vzpomínek z dětství a závěrečnou scénou excelovala jako úplně nová herečka. Získala několik cen včetně Oscara pro nejlepší herečku v hlavní roli. Mimochodem její konkurentkou byla Audrey Hepburn za Snídani u Tiffanyho. Jak Sophia sama říkala, strach jí ani nedovolil zúčastnit se ceremoniálu. Byl to právě Cary Grant, kdo jí telefonicky sdělil, že Oscara získala.

„Úspěch, jak jsem poznala, leží kdesi v člověku samotném. Úspěch je seberealizace a radost ze života.“

Hvězda na obou březích Atlantiku 

Sophia zůstala během šedesátých a sedmdesátých let mezinárodní filmovou hvězdou a natáčela filmy na obou březích Atlantiku. Zahrála si po boku takových velikánů jako Paul Newman, Marlon Brando, Gregory Peck a Charlton Heston. Respekt si získala i svými italskými filmy, zejména snímkem Manželství po italsku, Včera, dnes a zítra nebo Zvláštní den, ve všech po boku Marcella Mastroianniho. Během těchto let získala druhou nominaci na Oscara za Manželství po italsku

Nová životní role

Od osmdesátých let se Sophia objevovala na filmovém plátně velmi zřídka. Většinu času raději věnovala výchově synů Carla juniora ( 1968) a Edoarda (1973), po kterých dlouho toužila. Pustila se do podnikání a stala se první herečkou, která uvedla na trh vlastní vůni nebo design brýlí. V roce 1991 získala Sophia čestnou cenu Akademie za své celoživotní dílo a byla prohlášena za jeden z největších pokladů světové kinematografie. V současnosti Sophia sídlí ve Švýcarsku, ale často cestuje do Států, aby trávila čas se svými syny a jejich rodinami. Sophia Loren zůstává jednou z nejoblíbenějších a nejznámějších postav mezinárodního filmového světa.

Zdroje: čsfd.cz, imdb.com, smh.com.au, theguardian.com