Václav Neužil: Nás herce baví poznávat svět z různých perspektiv

Miloš Pokorný přivítal v Ranním klubu rádia Expres FM herce Václava Neužila. Ten zavzpomínal na svého dědečka, také herce, promluvil o svých začátcích i aktuálních rolích, ale také se rozpovídal o jednom ze svých koníčků, kterým je cestování. 

Vzpomínky vám nikdo nevezme

Pojďme začít dokumentem o Dejvickém divadle, což je teď velmi aktuální věc. Jak to vlastně vypadalo, když jste si řekli, ano, jdeme do toho? 
My jsme se chvilku malinko cukali, protože když za vámi někdo přijde, abyste o sobě připravili dokument, je to prostě trochu zvláštní. Ale je pravda, že jsme se pak shodli na tom, že až si to jednou pustíme třeba za 30, 40 let, nebo si to pustí třeba můj syn, budou tam nahrané vzpomínky, kterým věřím, že jsou autentické, upřímné a ten patetismus, který tam vždycky trošku je a bude, bude rozředěný tím, že tam jsou lidi, kteří se mají rádi a budeme fakt vzpomínat na ty dobré věci.

Se Zátopkem za oceánem

Film Zátopek jste kvůli Oscarům byli propagovat i v USA. Jak to vypadá, když tam přijedete a máte tomu filmu udělat renomé, aby to zaujalo toho, koho to zaujmout má?
Absolvoval jsem to s Kryštofem Muchou a Davidem Ondříčkem a mám na to úžasné vzpomínky. V Los Angeles jsme zažili všechno okolo filmu, co jen jde. Je tam euforie, radost, ale nesmíš si připustit ten stres, že se tam soupeří s obrovským trhem a točí se v tom strašné peníze. Některé filmy tam měli třeba stonásobně větší rozpočet, takže my jsme tam byli jako takoví chudí příbuzní. Ale udělali jsme všechno pro to, abychom film dostali na plátno nebo do sálu, kam přijdou právě ti důležití lidé, kteří o tom mohou nějak rozhodovat. A to je tak všechno, co se pro to dá udělat. 

Pracák jako mezistanice

Když jsi začínal, obvolával jsi prý divadla a neměl příliš nabídek. Zažil jsi někdy skutečně ten pocit mít hlad jako herec? A zvažoval jsi někdy, že se herectvím neuživíš?
Opravdu jsem ten pocit zažil. Studoval jsem JAMU v Brně, a když jsem po studiu nedostal žádné angažmá, dokonce jsem musel na pracák. Naštěstí už je to dávno pryč.

V jednom rozhovoru jsi řekl, že jsi odkojený drsným humorem svého otce. Co si pod tím máme představit?Chtěl jsem tím naznačit, že u nás dost frčel sarkasmus, ironie a černý humor. Vlastně všichni z rodiny jsme v tom takhle žili. Vyrůstal jsem v tom a byl jsem na to zvyklý.

Tvůj děda byl herec, který dokonce hrál v legendárním americkém filmu Most u Remagenu. Uvědomoval sis tenkrát, že máš v rodině někoho takového? Být za totality hercem bylo navíc něco zvláštního…
Když v tom vyrůstáte, tak to neberete, že to je něco speciálního, ani já to teď tak neberu, prostě každé zaměstnání je něčím speciální. Vnímal jsem, že je herec, ale byl jsem dost malý. Třeba si ale pamatuji, že měl dílnu a že tam visel plakát filmu Most u Remagenu. 

Člověk se nesmí bát změn a výzev

Do českých kin se právě dostal český sci-fi film s názvem Bod obnovy, ve kterém hraješ. Jak ses k tomu dostal?
Normálně přes casting. Nejdříve jsem zkoušel roli, na kterou pak byl vybrán Matěj Hádek. Nakonec tam hraju takového záporáka. Doufám, že budou lidi překvapení, že i v Česku se dá natočit dobrý sci-fi film.

Jak se stavíš k tomu, když se kvůli roli musíš nějak změnit? Ostříhat, zhubnout, nebo naopak přibrat. Máš s tím problém?
Problém s tím určitě nemám, spíš naopak. Nás herce prostě baví poznávat svět z různých perspektiv, a ta fyzická změna k tomu kolikrát patří. Někdy je to třeba těžší, ale člověk toho dokáže spoustu zkousnout a přizpůsobit se.

Který svůj film by sis dal do rámečku a řekl o něm, je to vizitka Václava Neužila?
Tak zatím to určitě bude Zátopek.

Cestování s dětmi dostává nový rozměr

Rád cestuješ. Kde jsi letos byl?
Na Kanárských ostrovech. Cestování se u mě do jisté míry změnilo narozením syna, kterému je dnes již šest let. Když má člověk dítě, malinko se změní styl cestování. Dřív jsme třeba víc chodili po horách. Teď sice taky chodíme, ale jsou to menší vzdálenosti, protože to prostě musíš přizpůsobit věku dítěte a tomu, co zvládne. Čím je ale starší, tím je to lepší. On rád dělá vše, co děláme my, takže je to super.

Máš nějaké místo, kam by ses vrátil? A naopak místo, kde jsi nebyl, ale chtěl by ses tam podívat?
Portugalsko, to je země, kde se cítím dobře. Byl jsem tam již dvakrát. V Lisabonu jsem strávil asi měsíc, to město mě strašně bavilo. Chtěl bych do Ameriky, vidět přírodu, jinak jsem tam už byl, ale viděl jsem spíš jen města. A pak ještě Skandinávie, konkrétně Švédsko. To mě láká.