S kolegyněmi z Osady se vídáme i v soukromí, říká Jana Plodková

V Ranním klubu rádia Expres FM přivítal tentokrát Miloš Pokorný herečku Janu Plodkovou. Jana se rozpovídala o svých nezapomenutelných rolích i o tom, jaké měla pocity, když získala cenu Českého lva.

Který z projektů, na kterých ses podílela, ti nejvíce utkvěl v paměti?

Samozřejmě Protektor, ne ale kvůli tomu, že jsem za roli v něm dostala Českého lva, ale protože to byl můj první velký film. A potom Ostrov, to pro mě bylo pět týdnů v Thajsku se skvělými lidmi v době, kdy se Thajsko teprve otvíralo pro turisty. Myslím, že Thajsko takhle už nikdy nezažiju, s prázdnými plážemi a minimem turistů.

Je to pro herce lákavé točit mimo republiku a ještě na takovém místě? Nebo to berete jen jako práci?

Jako je to práce, ale pro mě, což jsem si uvědomila až zpětně, to bylo zvláštní v tom, že jsem se nevracela každý večer domů, jako když točím v Praze nebo v okolí. Najednou jsem se mohla plně věnovat tomu tématu, příběhu, filmu. A i když jsme třeba měli volný den, tak stejně jsem furt určitým způsobem pracovala, něco jsem si hledala, takže to bylo pět týdnů konstantní práce a mně to strašně vyhovovalo.

Měla jsi strach z toho, že budeš s těmi lidmi, s týmem a kolegy, trávit tolik času na cizím místě, a že si třeba nesednete a budete se tam doslova navzájem jen trpět?

Před odjezdem jsem z toho měla trošku obavy, jestli si sedneme, jestli to bude probíhat dobře, ale říkala jsem si, že to bude dobrý, budu u moře, bude tam krásně, takže jsem nakonec odhodila obavy a ono se fakt stalo, že to bylo úplně fantastický.

Jak je to třeba u takového filmu, kde je potřeba být určitým způsobem v kondici? Měli jste to i formulované ve smlouvě, že je potřeba vypadat dobře, vysportovaně?

Já ani nevím, myslím si, že přímo takhle to ve smlouvě nebylo, ale samozřejmě režisér měl přání, abychom byli trochu vyrýsovaní, takže jsme dělali, co jsme mohli. Já jsem chodila za trenérem Radkem Lacim, plus jsem cvičila doma. Ale když se blížil odjezd, tak jsem si říkala, že jsem měla začít dřív a že by to ještě chtělo zlepšit.

Z těch natáčení, které jsi absolvovala, Ostrov byl určitě výjimečný, hlavně co se lokace týče. Zažila jsi i na jiném natáčení něco, na co nikdy nezapomeneš?

Když jsme natáčeli Mimořádnou událost, tak to opravdu bylo mimořádné tím, že jsme to točili ve vagonu, který byl postavený v takové obrovské tovární hale a kolem nás byla obří LED obrazovka z obou stran, kde se promítala ta cesta, takže jsem vlastně celý den stála ve vlaku, který stál na místě, ale kolem mě se stále vše hýbalo. Byla to vlastně největší obrazovka, která byla u nás použita během natáčení, což bylo také mimořádné. Poprvé, když se to rozjelo, tak se mi udělalo zle. Nakonec to ale určitě pro mě patří k nezapomenutelným zážitkům.

Teď se dostáváme k seriálu Osada, který je jednak povedený a jednak také výjimečný v tématu a zpracování. Kdyby byla třetí řada, šla bys do toho?

Ano, šla, protože to místo, kde jsme točili, bylo nádherný. Když jsme točili v létě, tak to jsem měla pocit, že jsem na dovolené a že si vždycky jen odskočím na chvíli před kameru.

V Osadě to vypadá hrozně všechno friendly a báječné. Potkávali jste se s kolegy jen před kamerou, nebo jste spolu trávili čas i mimo natáčení?

Dát produkčně dohromady seriál s takovým obsazením muselo být náročné, protože každý z herců měl věčně nějaké představení, někdo ještě dokonce točil něco dalšího. Takže když jsme se potkali dohromady, tak to bylo dost zřídka, pokud jsme tedy neměli společné scény. Ale musím říct, že naše dámské osazenstvo se schází i nadále v soukromém životě, za což jsem ráda.

Naposledy k Osadě. Teď je druhá řada. Je možnost, že by se ještě pokračovalo?

Nevím o tom. Navíc osada už je zbořená, tak nevím, kdo by to znovu postavil. Leda že bychom hráli třeba ve stanech, určitě by to bylo i levnější. Osada totiž vznikla na pozemku soukromého majitele, který byl tak laskav a zapůjčil ho k natáčení a jedna ta chatička, ve které se točilo, tak ta je jeho, ale ten zbytek postavili architekti úplně od základu.

Teď je období, kdy jdou do kin zajímavé český filmy. Jde odhadnout, za co se dá získat Český lev?

Nedá, protože třeba já, když čtu scénář a je tam nějaká silná postava, tak nikdy nevím, do jaký míry ji budu schopna naplnit tak, aby zaujala nejen diváky, ale samozřejmě i akademiky. Takže to jsou takový asi fakt zvláštní náhody, že se najdou takoví herci, že jim ta postava sedne úplně se vším všudy.

Když jsi ty dostala Českého lva, bylo to pro tebe obrovské překvapení, nebo jsi to tak trošku tušila a čekala?

Byla to moje vlastně první nominace a vůbec jsem to nečekala, takže jsem z toho byla taková jako vyjukaná. Ta cena je vlastně strašně krásná v ten okamžik, ale není to tak, že z toho pak žiješ, že si každý den říkáš, jo, já mám Českého lva. Je to opravdu jako takový ten dotyk toho, že někdo ocení tvoji práci, ale to, že ji nedostaneš, neznamená, že tvoje práce byla špatná.

Hraješ v divadle Na Zábradlí. Nejen mě by určitě zajímalo, zda, kdybys dostala nějakou mega filmovou nabídku, bys z divadla odešla?

Kdyby to byla opravdu velká nabídka, kdyby to za to stálo, hlavně ta postava, tak bych to asi udělala. Naštěstí mám ale v divadle tak skvělé vedení, že mi vyšli i tehdy vstříc, když jsem odletěla na pět týdnů do toho Thajska, takže věřím, že i v jiném případě bychom určitě našli nějaký kompromis, který by vyhovoval oběma stranám.

Co tě teď tě nejvíc zaměstnává?

No, teď mě nejvíc zaměstnávalo uvedení premiéry filmu Němá tajemství a rozhovory kolem toho.

Když jsme u toho, baví tě tohle dělat? Myslím rozhovory apod.

Asi jak kdy. Ale už to beru jako součást profese. Když na nějakém projektu pracuji, tak samozřejmě chci, aby na něj lidi chodili a aby jich bylo co možná nejvíc.