50 nejlepších českých alb: Kombinace temných básní Jáchyma Topola a hlasu Moniky Načevy vás uhrane dodnes

Zatímco prví deska Moniky Načevy, kterou produkoval Michal Pavlíček, byla rocková, na té druhé udělala charismatická zpěvačka zásadní otočku. Postavila novou kapelu mladých muzikantů, jako producenta oslovila Honzu Muchowa a vzniklo tak jediné skutečně trip-hopové album v tuzemských dějinách.

Ta deska je stejně působivá jako Portishead, a navíc v češtině. Krásné a hluboké texty napsal Jáchym Topol a Načeva se s nimi dokázala sžít způsobem, z něhož se dodnes tají dech. Celé album má neuvěřitelně omamnou a vtahující atmosféru a i po těch letech zní pořád skvěle. 

Hudební publicista Petr Ferenc na adresu alba Nebe je rudý pro web HisVoice.cz napsal: 
Načevino druhé album Nebe je rudý je kongeniální výpověď autorů Moniky a Jáchyma Topola. Slova písně Lijány „prstama zaryta v mechu tisknu stehnem něhu“ či titul Miluj mě nebo umři ve zpěvaččině autorském a charismatickém podání probouzejí řetězce div ne halucinačních asociací a promlouvají opravdově, prožitě, nevykalkulovaně.

Datum vydání: 1996

Celkový čas: 52:06 minut

Skladby:  1. Co Tě Nezabije To Tě Posílí Aspoň Na Chvíli Boj Se Nic, 2. Nebe Je Rudý, 3. . . ., 4. Jáma, 5. Víš To Ty, 6. Vůni, 7. Tanec Kočky, 8. Měsíc, 9. Miluj Mě Nebo Umři, 10. Lijány, 11. Místo, 12. Co Tě Nezabije To Tě Posílí Aspoň Na Chvíli Boj Se Nic

Doporučený song: Měsíc

Na otázky Radka z Večerní show odpovídala Monika Načeva

Co vás jako první napadne, když se řekne název desky, a sice Nebe je rudý?
Hlavně divočina devadesátek, spolupráce s Jáchymem Topolem, kdy, na tuto už moji druhou desku, psal texty přímo pro mě, básně, ze kterých posléze vznikly texty. A pak vlastně i to, že píseň Nebe je rudý zpívám dodnes, jak s Michalem Pavlíčkem ve dvojici, tak i s mojí, zatím, poslední kapelou Zdivočelí koně.

Jak tu nahrávku s odstupem času vnímáte, pokud si na ní vzpomínáte? 
Právě že si vzpomínám, vzpomínám si na všechna svá alba, která mám jako svůj takový životní deník. A Nebe je rudý konkrétně bylo hodně silné album, protože se mi na něm podařilo dát dohromady kapelu, která skvěle fungovala a byli jsme opravdu jako jeden člověk, společně jsme žili, tvořili. Bylo to v těch devadesátých letech, kdy každý hudebník neměl ještě další dva nebo tři projekty. A mně to vydrželo do dnešní doby, takže mám vždycky ten projekt jenom jeden, ale prostě dřív to takhle bylo normální. Občas, když třeba u nás na baráčku děláme nějaké mejdany, si z té desky pouštíme, protože si myslím, že ta deska pořád žije. Hlavně to je těmi skvělými texty Jáchyma Topola, které jsou na té desce hodně silný prvek.

Není to tedy úplně párty deska, přestože ji pouštíte na mejdanech, ale na druhou stranu chci říct, že když jsem ji slyšel poprvé, tak na mě atmosférou působila jako tehdejší tvorba Portishead. Vnímáte to taky tak?
Tak to není úplně od věci, protože zrovna když jsme ji v tom roce devadesát šest dělali, tak Portishead, Massive Attack a celá tahle bristolská scéna u nás hodně jela a hodně jsme to poslouchali, i s kapelou, takže se to asi dostalo do toho pocitu, do té rytmiky, do toho groovu.

Tím pádem jste mi vlastně odpověděla i na otázku, jak vzpomínáte na tu dobu, kdy se to album nahrávalo, tedy v devadesátkách. Máte nějakou vzpomínku na tu dobu, ať už hudební nebo jakoukoliv?
Ježíš, jak se správně říká, kdo si pamatuje devadesátky, tak je neprožil. Takhle to trošku bylo a já jsem patřila k těmto lidem, k umělcům-šílencům, na druhou stranu byli lidé, kteří toho zase využili, ale takových já naštěstí moc neznám. Chci ale říct, že ta doba byla opravdu divoká, dobré na ní bylo, že člověk, když něco dělal, tak to dělal naplno, neměl ještě nějaké vedlejší projekty nebo nějaké jiné práce. My jsme v tom opravdu žili a koncerty jsme se i živili, je pravda, že v období této desky jsme vyprodávali Roxy, v současnosti by se mi to asi nepodařilo. Ale takhle to bylo a lidé na koncerty chodili, a nejenom na pop, ale i na experimentálnější věci, na rozdíl od současnosti, kdy experimenty má rádo méně lidí.

Moniko, zeptám se ještě na jednu věc, a sice na ta devadesátá léta, vy jste teda zmínila, že kdo je zažil, nic si z nich nepamatuje. Ale přeci jenom, nezkusila byste vytáhnout nějakou veselou historku z natáčení té desky?
Před tímto naším rozhovorem jsem zavolala basákovi Michalovi Kovalovi, který má, na rozdíl ode mě, dobrou paměť, a který se mnou shodou okolností hraje v nynějším projektu. A on mi řekl, že jedna taková historka byla, nevím, jestli je veselá, spíše drsnější. Tu desku jsme točili ve studiu u Petra Jandy z Olympiku. To studio je mimo Prahu a my se tam přestěhovali, bydleli tam i točili, tenkrát dělal produkci Honza Muchow. A jednoho večera jsme se vkradli do Jandova baru, samozřejmě jakoby hráčského, ale už bylo zavřeno. A jelikož nás v tom mimopražském studiu vždycky zamykal a nemohli jsme nikam ven, abychom ho náhodou nenechali otevřené, tak jsme se mu vloupali do toho baru a tam jsme jako drsní rockeři úplně všechno vypili, ale nejenom vypili, také rozmlátili skleničky. On pak byl na nás naštvaný a nechtěl tenkrát Bontonu, který to vydával, dát naše nahrávky s tím, že dokud ve všechno nesplatí. Stydím se, já si to tedy nepamatuji, ale basák tvrdí, že to tak bylo.

Je jasné, že jste to všechno uhradili, protože deska Nebe je rudý vyšla a může figurovat mezi naší padesátkou nejlepších českých alb. Poslední věc, můžete mi říct něco o obalu desky? Kdo na něm je, je to vaše fotka?
Ano, to byl nápad mojí kamarádky, která už bohužel není mezi námi, byla to moje nejlepší kamarádka Lucie Věrčáková, výtvarnice, která z fotografií udělala takový docela odvážný výřez. Nebyla jsem si tehdy úplně jistá, ale dnes jsem za to ráda, protože když potom po Praze visely obrovské koncertní plakáty vyrobené z toho obalu, tak to bylo docela dobré a líbilo se mi to.

Monika Načeva se objevila začátkem 90. let jako zpěvačka temných básní Jáchyma Topola. Její dráha je spjatá s kytaristou Michalem Pavlíčkem, se kterým do dnešní doby vystupuje a spolupracuje. K tomu experimentuje v elektronické hudbě, kde spolupracuje se silnými osobnostmi z Česka, Slovenska, ale hlavně z Anglie. Jejím hlavním rysem je práce s básněmi, originální přístup a mimo-žánrová cesta. Jako herečka hrála v kultovních divadlech A-studio Rubín, Ha-divadlo a Sklep. Spolupracovala s divadelními skupinami Secondhand Woman a Vosto5, hraje v dětském divadle Minor. Je autorkou pravidelného pořadu „Sedmé nebe s Načevou“ na Českém rozhlasu Vltava. 

10. (bude zveřejněno 11. října v 16.30 na našem webu a ve vysílání Expres FM)
11. Monika Načeva – Nebe je rudý 
12. Vladimír Mišík – Etc… 2
13. Vypsaná fixa – Brutální všechno
14. Karel Kryl – Bratříčku, zavírej vrátka
15. Buty – Ppoommaalluu
16. Olympic – Želva
17. Monkey Business – Why Be In, When You Could Be Out
18. Priessnitz – Nebel
19. Ohm Square – Ohmophonica
20. Midi Lidi – Give Masterpiece a Chance!
21. Psí vojáci – Nalej čistýho vína, pokrytče…
22. Dan Bárta & Illustratosphere – Illustratosphere
23. Jaromír Nohavica – Divné století
24. Marta Kubišová – Songy a balady
25. Lenka Dusilová – Baromantika
26. Supercrooo – Toxic Funk 
27. Vltava – Marx Engels Beatles
28. Floex – Pocustone
29. Zuzana Navarová & Koa – Barvy všecky 
30. Wanastowi Vjecy – Lži, sex a prachy
31. Bratři Orffové – Bingriwingri 
32. Sunshine – Moonshower And Razorblades
33. Iva Bittová & Vladimír Václavek – Bílé inferno
34. Prago Union – HDP  
35. Umakart – Vlci u dveří
36. Master’s Hammer – Ritual
37. Zrní – Soundtrack ke konci světa
38. WWW – Neurobeat
39. Khoiba – Nice Traps
40. Vanessa – Flashback
41. Ecstasy Of Saint Theresa – Slowthinking
42. Xavier Baumaxa – Buranissimo Forte
43. Sebastians – Blue
44. Dné – These Semi Feelings, They Are Everywhere
45. Už jsme doma – Hollywood
46. Role – Rána
47. Blue Effect – Nová syntéza
48. Dybbuk – Ale čert to vem
49. Kryštof – V siločarách
50. Indy a Wich – My 3

Po celý rok 2023 vám budeme představovat žebříček v českém éteru neslýchaný. Žebříček padesáti nejlepších českých alb. Do jeho vzniku se zapojilo celé naše rádio a rozproudila se vášnivá debata, která nahrávka by v tomto výčtu rozhodně neměla chybět. Mnoho podobných žebříčků u nás doposud nevzniklo a jsme si vědomi, že tento úctyhodný a pestrý seznam vyvolá různorodé ohlasy. Samozřejmě, že při jeho sestavování muselo dojít ke kompromisům, protože na komplexní pořadí zásadních českých nahrávek by bylo třeba o pár desítek míst navíc. Tvůrci se neřídli datem vzniku ani žánry, ale především srdcem a dobrým vkusem. Jediným kritériem bylo, že se musí jednat o dlouhohrající řadová alba.

U vyhlášení každého místa čeká posluchače Expres FM a čtenáře našeho webu i krátký rozhovor přímo s tvůrci, producenty nebo hudebními kritiky, takže se zpětně o nahrávce dozvíme i něco zajímavého prostřednictvím lidí, kteří se na ní podíleli. Věříme, že se budete bavit, a že to s námi vydržíte až do předních příček, protože tohle hudební putování bude zkrátka dobrodružné.