Eva Adamczyková: Ve StarDance mi dělá největší problém rumba a to, že se hrbím

Hostem Ranního klubu byla olympijská vítězka a dvojnásobná mistrně světa ve snowboradcrossu Eva Adamczyková. Letos se účastní taneční soutěže StarDance a s Milošem Pokorným probrali nejen taneční výzvy, ale také očekávaný taneční souboj s manželem Markem Adamczykem. 

Evo, právě se tady bavíme o tom, že jeden muž z Kalifornie vyhrál přes dvě miliardy dolarů. Co bys s nimi udělala ty?
Asi bych jela na minimálně roční dovolenou. Mám pocit, že čím má člověk víc peněz, tím víc je to starostí. Ale zase to člověku zajistí absolutní svobodu. Takže bych si koupila pár činžáků a zaplatila firmu, ať se mi o to stará. A pak odjela na dlouhou dovolenou.

A teď přejdeme k vážnějšímu tématu. Jaký máš jako vrcholový sportovec světového formátu názor na účast ruských sportovců na sportovních akcích?
Co se týče snowboardcrossu, tak tam ruští závodníci minulou sezónu vůbec nejezdili. Osobní vztahy mám s nimi dobré a jsou to milí lidi. Co se týče olympiády, myslím si, že přestože za to samozřejmě nikdo nemůže, v jaké zemi se narodil, tak ty sankce jsou třeba. Stojím si tedy za názorem, že plošný zákaz ruských sportovců je v této situaci v pořádku. Plno lidí říká, že sport a politika by se neměly míchat dohromady, ale zrovna olympiáda je určitou reprezentací dané země, takže ten zákaz mi dává smysl.

V jednom rozhovoru jsi kdysi řekla, že bylo období, kdy tě snowboarding nebavil. Je to tak, že i když se sportovci daří, někdy tenhle stav zkrátka přijde?
Je to tak. V podcastech jsem slyšela, že velkou roli hrají hormony. Takže sportovec jede na olympiádu s cílem ji vyhrát, vyhraje ji, ale nic se vlastně moc nezmění. Ten dopamin se z těla najednou vytratí. Je potřeba se s takovým výkyvem naučit pracovat a umět se třeba i chvilku nudit, což je zrovna pro mě strašně těžké. Po olympiádě v Soči jsem si třeba dala volnější sezónu, kdy jsem jela asi jenom dva závody, a trávila jsem většinu času na snowboardových kempech s dětmi. A právě díky těm dětem jsem našla zase tu radost ze sportu a strašně mě to nakoplo.

V minulosti jsi řekla, že vrcholem úspěchu je pro tebe vítězství ve Světovém poháru. Proč?
To už jsem trochu přehodnotila. Nejde to úplně srovnávat, ale samozřejmě olympiáda je nejvíc, protože je jen jednou za čtyři roky. A když se ten konkrétní sport dostane na olympiádu, získá mnohem větší hodnotu, popularitu i mediální hodnotu. Na druhém místě v prestiži je mistrovství světa, které je jednou za dva roky. Závody Světového poháru jsou několikrát za rok a člověk má vlastně víc šancí v něm uspět a zároveň ukázat nějakou pravidelnost svých výkonů.

Jak je to s psychikou? Jsi víc nervózní na olympiádě, nebo při závodech Světového poháru?
Třeba v Soči jsem nebyla nervózní vůbec. Asi to bylo tím, že mi bylo dvacet a všichni si ze mě dělali srandu, že snad ani nevím, že jsem na olympiádě. Tehdy jsem to zkrátka moc neřešila. Nějaká nervozita přišla až kolem pětadvaceti. Když jsem měla tehdy před závodem a mohla jsem poprvé vyhrát celý světový pohár, nemohla jsem v noci vůbec spát. Druhá olympiáda už pro mě byla těžká, protože jsem věděla, že bych asi měla vyhrát, chtěla jsem vyhrát. Věděla jsem, že se to ode mě očekává. Teď jsem aktuálně ve fázi, kdy si říkám, hele, vyhrála si už všechno, co šlo, teď už to může být jenom lepší.

Teď asi žiješ hlavně StarDance. Když přišla nabídka, kývla jsi hned, nebo bylo nějaké váhání?
Neváhala jsem, spíš jsem musela vyřešit spoustu věcí. Musela jsem to probrat v týmu a se sponzory, protože mi to bude trochu zasahovat do sezóny. Původně mělo být StarDance už minulý rok na podzim, takže jsem si říkala, že ideálně vyhraju olympiádu a další sezónu si dám volnější a bude čas na StarDance. Jenže pak jsem si zlomila nohy a StarDance se stejně nakonec posunula až na letošek. A vyšlo to vlastně hezky. Vyhrála jsem mistrovství světa a tahle sezóna nebude mít žádný vrchol, pojedou se „jen“ závody Světového poháru. Zatím to vychází, že přijdu jen o dva závody a v lednu začnu naplno sezónu.

Jaký byl tvůj vztah k tanci ještě před StarDance?
Na party si samozřejmě zatancuji velice ráda. Jako dítě jsem tancovala disco show. Měly jsme sestavy ve formacích, hrála nám k tomu „tucárna“ a jezdily jsme i na mistrovství republiky. To mě bavilo. Ale se StarDance se to samozřejmě nedá srovnávat.

Je něco, co ti ve StarDance nejde?
Celkově mám problém s postojem. Hrbím se, nestojím rovně a vystrkuju bradu. To kazí dojem u všech tanců. Nejtěžší je pro mě zatím rumba, která mě baví, ale bojuju s ní. Obecně ty latinskoamerické tance mi moc nejdou, protože bych měla mrskat nohama a od pasu nahoru dělat jakoby nic a usmívat se, ale já když mrskám nohama, tak se mrskám celá.

Jak se Eva těší na souboj se svým manželem Markem Adamczykem? A jak se srovnávala s faktem, že jí zlomenina kotníků překazila účast na olympiádě? 
To se dozvíte, když si pustíte celý rozhovor v úvodu článku nebo ve videu. Archiv našich rozhovorů najdete v sekci Podcasty, dále v aplikaci Expres FM, na webu podcasty.cz a v archivu své oblíbené podcastové služby.