50 nejlepších českých alb: V euforii z úspěchu debutu stvořil kultovní Oceán desku plnou hitů

Kapela Oceán byla v kontextu domácí scény velkými inovátory a průkopníky. Legendární je samozřejmě i jejich debut Dávná zem, ale druhá deska Pyramida snů je zvukově i skladatelsky ještě o kousek dál. Vlastně člověk při jejím poslechu žasne, jak moc dobře a aktuálně zní víc než třicet let od vydání. Kapela byla v době vydání alba na vrcholu. Přestože na rozdíl od debutu vznikalo pouhý rok, obtiskla se do něj euforie z úspěchu první desky. Oceán byl obrovským fenoménem devadesátých let, kolem kapely vznikla de facto vlastní subkultura a byla kolem ní spousta emocí. Hudba ale to přežila a Pyramida snů patří jednoznačně mezi nejlepší desky domácí pop music.

Datum vydání: 1991
Celkový čas: 47:30 minut
Skladby: 1. Doteky v zemi, 2. Poslední soud, 3. Braň se touhám, 4. Prázdná ulice, 5. Větrný mlýn, 6. Noc jako den, 7. Naděje, 8. Nepoví, 9. Osud, 10. V mlze 

Album nabité hitovými skladbami

Dan Hájek v recenzi na reedici alba v roce 2001 pro server Musicserver.cz mimo jiné napsal: Pyramida snů je více o hitech. Kdo by si nepamatoval skladby jako Noc je jako…, Poslední soud, Prázdná ulice nebo Naděje, písničku, kterou si prozpěvoval nejenom každý fanoušek Oceánů. Album bylo opět natočeno ve studiích bratislavského Opusu. Pyramida snů je album nabité hitovými skladbami a lépe stravitelné než debut Dávná zem. Dlouho dobu jsem však tuhle desku neměl moc rád, Dávná zem byla dlouho mou nejoblíbenější. Zvrat nastal až tehdy, když jsem si koupil CD s bonusy ze singlů. Pyramida snů startuje s Doteky v zemi, které jsou předvojem hitu Poslední soud, ke kterému napsal text Jan Vozáry. Petr Muk dodal text ke skladbám Braň se touhám, Naděje a Osud, ostatní pocházejí z pera Petra Honse. Většina skladeb má hitový kabátek, výjimku tvoří závěrečná V mlze, u které Oceán upustil otěže hitovosti a vsadil na skoro ambientní melodii. Vznikl tak dominantní a atypický vrchol alba, který se neoposlouchá. 

Petr Kučera: Pluli jsme na takovém růžovém obláčku

Na otázky Radka z Večerní show odpovídal klávesista Oceánu Petr Kučera

Petře, co tě jako první napadne, když se řekne Pyramida snů?
Jako první mě napadne, že když jsme tu natáčeli desku, byli jsme v Bratislavě. Vydavatelství nám zaplatilo hotel kousek od studia Opus, kde jsme natáčeli. Bydleli jsme tam měsíc a docházeli do studia na devátou a pak chodili do města, prostě jsme v tom městě chvíli žili. Také jsme si koupili už trochu lepší vybavení, než jsme používali při natáčení desky Dávná zem a pracovali s větší zvukovou databankou. Všechno mi to přišlo dobré. 

Jak tu nahrávku s odstupem času vnímáš?
Mám k těm věcem hodně kritický vztah a moc se tím nezabývám. Takže bych se radši této otázce vyhnul. 

Můžeš nám říct něco o obalu desky?
Vznikl z fotografie dnes už nebožtíka Josefa Kratochvíla z Brna, fotografa, který nám v té době dělal plakáty a fotky. Vznikl spontánně na koncertě a dokreslila ho kamarádka a malířka Andrea Kučerová. Ten obal vznikl vcelku mimo nás, byli jsme z něj nadšení, jen nás na něm trošku zarazil ten kult, ale brali jsme to tak, že to tak má být.

Album vyšlo v raných devadesátkách, těsně po pádu komunismu. Jak vzpomínáš na tu dobu?
Byla to kouzelná doba. Bylo to naše summer of love, takové české, protože padl bolševik a vládla parádní atmosféra. Zabývali jsme se slavením konce totality a hraním, takže jsme si pluli na takovém trošku růžovém obláčku, všechno mi přišlo perfektní. Mezi lidmi byla pěkná nálada, moc rád na to vzpomínám. Navíc se etablovala vydavatelství, jako třeba Monitor, byla to taková živá doba.

Byla cítit i nějaká euforie z úspěchu vašeho debutu?
Určitě. Moc jsme to nečekali, protože v Praze nás žádné vydavatelství nechtělo, tak jsme se shodou okolností octili u vydavatelství Opus, které se nakonec ukázalo jako dobré. Byli jsme trošku namyšlení, ale ne zase moc.

Nemůžeme ukončit povídání o vaší druhé desce bez vzpomínky na osobnost Petra Muka. Máš nějakou – ideálně veselou – vzpomínku na něj? 
Je to fakt všechno hodně dávno a já ty veselé příhody moc nemám. Veselé třeba bylo, když Petr spálil svoje drahé oblečení, které si nakoupil v Anglii. Spálil to v Templovce, což je taková ulička u Celetné, s jednou mladou dívkou. Sanitky i policajti ucpali celou Celetnou a Templovku. I když se ta příhoda stala v Praze a my z toho byli zděšení, dnes nám to přijde docela vtipné. 

Co bylo důvodem?
Prostě se potřeboval očistit. V té ulici býval templářský kostel nebo chrám a zůstala tam taková studna. A protože tam dělali rekonstrukci a nějaký barák zůstal otevřený, tak se tam Petr s tou dívčinou dostali, zapálili všechno oblečení, co měli na sobě, naházeli ho do té studny a zůstali nazí. Byl to takový Petrův signifikantní happening. 

Oceán

Česká elektronická skupina působila nejprve v letech 1985 až 1993, od roku 2011 pak v pozměněné sestavě funuje dodnes. Veřejností i fanoušky byla vnímána jako česká odpověď na legendární kapely Depeche Mode, Camouflage nebo Erasure, s kterými byla v dobách své největší slávy často srovnávána. Právě dvojice Erasure si Oceán dokonce vybrala jako svého speciálního hosta pro své britské turné k desce Wild! Oceán byl koncem 80. a začátkem 90. let v tehdejším Československu jednoznačně nejpopulárnější kapelou, přestože stihl natočit pouze dvě řadová alba, kterých se však prodaly statisíce kusů. Hity jako Ráchel, Noc je jako, Dávná zem nebo Prázdná ulice dnes již patří ke klasikám tuzemské hudební scény. Poté, co se kapela v roce 1993 rozpadla, se jednotliví členové vrhli na své sólové projekty. Zvrat nastal v roce 2010, kdy se začalo spekulovat o návratu kapely. O rok později měl velký comeback skupiny Oceán již jasné kontury a následovalo i úspěšné turné po České republice a Slovensku, které bylo zaznamenáno pro následné vydání na CD. Bohužel se toho nedožil zpěvák Petr Muk, který jen pár týdnů před comebackem nečekaně zemřel.

8. (bude zveřejněno 25. října v 16.30 na našem webu a ve vysílání Expres FM)
9. Oceán – Pyramida snů
10. Wabi Daněk – Rosa na kolejích

11. Monika Načeva – Nebe je rudý 
12. Vladimír Mišík – Etc… 2
13. Vypsaná fixa – Brutální všechno
14. Karel Kryl – Bratříčku, zavírej vrátka
15. Buty – Ppoommaalluu
16. Olympic – Želva
17. Monkey Business – Why Be In, When You Could Be Out
18. Priessnitz – Nebel
19. Ohm Square – Ohmophonica
20. Midi Lidi – Give Masterpiece a Chance!

21. Psí vojáci – Nalej čistýho vína, pokrytče…
22. Dan Bárta & Illustratosphere – Illustratosphere
23. Jaromír Nohavica – Divné století
24. Marta Kubišová – Songy a balady
25. Lenka Dusilová – Baromantika
26. Supercrooo – Toxic Funk 
27. Vltava – Marx Engels Beatles
28. Floex – Pocustone
29. Zuzana Navarová & Koa – Barvy všecky 
30. Wanastowi Vjecy – Lži, sex a prachy

31. Bratři Orffové – Bingriwingri 
32. Sunshine – Moonshower And Razorblades
33. Iva Bittová & Vladimír Václavek – Bílé inferno
34. Prago Union – HDP  
35. Umakart – Vlci u dveří
36. Master’s Hammer – Ritual
37. Zrní – Soundtrack ke konci světa
38. WWW – Neurobeat
39. Khoiba – Nice Traps
40. Vanessa – Flashback

41. Ecstasy Of Saint Theresa – Slowthinking
42. Xavier Baumaxa – Buranissimo Forte
43. Sebastians – Blue
44. Dné – These Semi Feelings, They Are Everywhere
45. Už jsme doma – Hollywood
46. Role – Rána
47. Blue Effect – Nová syntéza
48. Dybbuk – Ale čert to vem
49. Kryštof – V siločarách
50. Indy a Wich – My 3