České sci-fi snese srovnání se zahraniční produkcí: Bod obnovy nabízí zajímavou zápletku a herecký výběr z hroznů

Snímek Bod obnovy rozhodně překvapil po mnoha stránkách a potěšil. Dobré, dechberoucí, v mezinárodním měřítku kvalitní české sci-fi, to bylo do letoška takřka sci-fi. Dystopický příběh o vyšetřování absurdní vraždy v roce 2041 oslňuje precizností výpravy a klade otázky života a smrti. 

Bod obnovy nemá žádný stín satiry, jak je u českých filmových pohledů do budoucnosti příznačné (jako u legendárních Návštěvníků). Rok 2041, v němž se ocitáme, je časově velmi blízko, a tak kostýmy nejsou nijak šokující (jako třeba v Mechanickém pomeranči), jen límce kabátů postavy Václava Neužila mají příjemně futuristické prvky. Tyto velmi jemné posuny v módě dělají konstrukci budoucnosti dle režiséra Roberta Hloze skvělou službu. Kostýmy měl na starosti Ivan Stekla.

Herecký výběr z hroznů

Film se nesnaží nachytat body obsazením populární otřelé protagonistky do hlavní role. Herečka Andrea Mohylová je tedy patřičně nepopsaným listem. Svou postavu agentky FEF s minimalistickým jménem Em staví bez patosu a zvláštním jemným způsobem bez klišé, jimiž trpívají ženské akční hrdinky. Matěj Hádek exceluje ve své fyzicky strhané verzi. Jinou z klíčových postav hraje slovenský herec Milan Ondrík se zářezem v dalším ze současných českých pozoruhodných filmů, snímku Úsvit. 

Detail, na který nezapomenete

Od herce Jana Vlasáka (v roli nadřízeného policistky Em) lze vždy čekat jen dobré a samozřejmě se dočkáváme. V roce 2005 se nebál výzvy v podobě role brutálního sériového vraha, který si užívá týrání turistů v legendárním hororu Hostel. Na malý moment se s geniálním nápadem, jak bude možné v budoucnosti komunikovat mlčky, pokud jste součástí podsvětí společnosti, objeví polský pan herec Lech Dyblik (kterého známe z provokativního polského filmu Svatba a tíživé Volyně). Tento detail, který nechceme prozrazovat, ale na který nezapomenete, je vzdálen jednoduché komice, s jakou se objevila v nočním klubu v Total Recall dáma se třemi ňadry či tvor s nádorem z Hellboye, který ikonicky praví: „Nejsem nádor, jsem dítě.“ Jen velcí fanoušci Karla Dobrého vědí, že podobně jako Olga Havlová postrádá na jedné ruce prst. V Hastrmanovi si tento detail zahrál a v Bodu obnovy si Dobrý navlékl na ruku vkusný implantát.

Světlo Luny a šero budoucnosti

V příběhu hraje značnou roli Claude Debussy (ale není to vrah), konkrétně klavírní skladba Clair de Lune. Celkově se zde s hudbou pracuje velmi citlivě. Na starosti ji měl Jan Šléška. Výprava je okázalá, střídají se exteriéry s hypermoderní architekturou, využívající některé nadčasové již existující stavby toho nejlepšího českého brutalismu, s mlžnými krajinami, jakými se procházíme v Česku dnes. Velmi potěšující je představa tvůrců o budoucí podobě Národního divadla. Snad jako poctu nejikoničtějšímu sci-fi Blade Runner vidíme i ztmavenou, ponurou, deštivou atmosféru, se kterou se však šetří. Patrioti ocení, že policejní vozidla budoucnosti jsou samozřejmě značky Škoda.

O životě proti vůli

Nestává se, aby bez patosu či ironie filmové vyprávění kladlo zásadní otázky, jako jaké to je být smrtelným člověkem a zda o to usilovat. Způsob zrození nové bytosti v rámci dystopického státního zřízení společnosti postaveného na povinném štěstí je snad nejhezčí od dob, kdy se probudil nahý Keanu Reeves v realitě Matrixu. V Bodu obnovy není častý nešvar filmů, které všechno sdělují doslovně jako pro slabší duchem, ale pracuje s náznaky a detaily. Ze scény v kostele se skladištěm krucifixů tak tiše vyplývá, že kde není strach ze smrti, tam není třeba víry ani Boha.

Mezinárodní kvalita

Snímek vznikl sepjetím české, slovenské, polské a srbské produkce jako dobře mířená facka všem hollywoodským trhákům, kterým se v žánru sci-fi postavil na roveň, a může s jistotou válcovat ostatní české snímky vzniklé za tento rok při bitvě o České lvy. Hodně štěstí!