Václav Neckář: V 60. letech se přetahovali o fanynky s Gottem, comeback po mrtvici mu zařídili o generaci mladší hudebníci

Osmdesáté narozeniny slaví zpěvák, který od poloviny 60. let patří k největším hvězdám tuzemské pop music. Po těžké mrtvici zažil chvíle hrůzy, kdy se učil znovu chodit, mluvit a zpívat, ale na pódiích září dodnes. Těchto deset písní definovalo hudební kariéru Václava Neckáře.

Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě (1965)

Dnes tu písničku zná české publikum především zásluhou filmu Pelíšky. Poprvé však zazněla na prknech pražského Divadla Rokoko, kde v té době Neckář účinkoval. A vyšla hned na jeho první řadovém albu z roku 1966 s docela komickým názvem Václav Neckář zpívá pro mladé. Autorem jednoho z prvních hitů tehdy dvaadvacetiletého Neckáře byli Vratislav Blažek a Jiří Bažant.

Lékořice (1966)

V roce 1966 byli Václav Neckář i Karel Gott na samém začátku své kariéry. A tak není s podivem, že se ochotně mezi sebou podělili o dvě strany jednoho singlu, který jim vydal Supraphon. Na jedné byla Gottova dnes již skoro zapomenutá Modrá jeskyně, na druhé Lékořice. Obě balady napsala dvojice Jaromír Vomáčka a Vratislav Blažek. Kdo byl pomyslným vítězem popularity tohoto singlu, je jasné.

Stín katedrál (1967)

Celou řadu duetů nazpíval Neckář společně s Helenou Vondráčkovou, s níž se později objevil v hlavní roli pohádky Šíleně smutná princezna a byli také členy skupiny Golden Kids s Martou Kubišovou. Jejich prvním duetem pak byla tato krásně klenutá balada, kterou zkomponoval Karel Svoboda a otextoval Ivo Fischer. Zajímavé je, že píseň je uváděna především jako Neckářova, Vondráčková tu je spíše v pozici doprovodné vokalistky. V roce 1995 skladbu přezpíval i Petr Muk.

Miluju a maluju (1968)

Václav Neckář se na filmovém plátně ocitnul mnohokrát a to dokonce v oscarových Ostře sledovaných vlacích. Nezapomenutelná pěvecká čísla však předvedl zejména v pohádce Bořivoje Zemana Šíleně smutná princezna po boku Heleny Vondráčkové. Pohádka je plná skvělých písní, které tehdy zkomponoval tehdy devatenáctiletý (!) Jan Hammer, později proslavený především soundtrackem k seriálu Miami Vice. 

Láska má (1970)

Tuhle píseň pro Neckáře napsal autor především filmové hudby Angelo Michajlov a trochu překvapivě ji otextoval filmový režisér Zdeněk Podskalský společně s textařem Jindřichem Minrou. Vyšla ale také v německé verzi pro německý trh, stejně jako několik dalších Neckářových písní, ovšem tady se jmenovala Mon Amour.

Kdo vchází do tvých dnů má lásko (1973)

Další z úspěšných zahraničních písní, kterou Václav Neckář citlivě převedl do české podoby, je tato píseň z roku 1969, kterou napsal a také zpíval anglický písničkář Peter Sarsted. V originále se jmenovala Where Do You Go To My Lovely a autor českého textu, jímž byl Zdeněk Rytíř, se v tomto případě snažil o velmi věrný překlad původního textu a jeho významu, což se mu i skutečně povedlo.

Znala panna pána (1974)

Dvojice Václav Vorlíček a Miloš Macourek přišla v polovině 70. let s pohádkovou komedií pro dospělé o tom, že vodníci žijí nepozorovaně mezi lidmi. Ve skutečnosti však byla lehkou satirou na téma tehdejšího OPBH (Okresní podnik bytového hospodářství) a úplatkářství. Hudbu k filmu složil Vítězslav Hádl, který je také autorem ústřední písně, kterou Neckář nazpíval společně s Helenou Vondráčkovou. Text napsal Petr Markov a píseň nahrál Orchestr Karla Vágnera.

Chci tě líbat (1978)

Václav Neckář měl v repertoáru řadu převzatých písní, které ale dokázal prezentovat s citem a bez zbytečné estrádnosti. Je to i případ této písně z roku 1977, kterou původně zpíval v anglické verzi When I Need You její spoluautor, anglo-australský hudebník Leo Sayer, slavná je však i ve verzi od Roda Stewarta. Českým textem ji opatřil Eduard Krečmar.

Mademoiselle Giselle (1979)

Také Vašek Neckář podlehl „diskotékové horečce sobotní noci“ a v roce 1980 vydal tuto skladbu, kterou pro něj napsali Jiří Dospěl a Zdeněk Rytíř. Je to vlastně dodnes hravá a zábavná hříčka o poblouznění krásnou, ale marnivou dívkou, se kterou není radno si začínat, protože láme srdce na počkání. Nezapomenutelný je i Neckářův tanec v televizním Silvestru z roku 1979.

Kde jsou ta rána stříbrná (1979)

I tato píseň zazněla v úspěšném filmu Jana Hřebejka, a sice v Pupendu. Tuto krásnou baladu napsali Zdeněk Borovec a Bohuslav Ondráček a vyšla jenom na kompilaci Hvězdolet 06, na které byly dále písně od hudebníků jako Hana Zagorová, Helena Vondráčková, Jiří Korn, Marie Rottrová a Jiří Schellinger. A je docela s podivem, že všichni jmenovaní též posloužili jako sboristé této Neckářovy písně.

Půlnoční (2012)

Takový hit neměl Václav Neckář od začátku 80. let. Písnička, kterou napsali Jaromír Švejdík, Dušan Neuwerth a Jan P. Muchow pro filmovou adaptaci komiksu Alois Nebel, se stala podobnou vánoční klasikou, jako Purpura Jiřího Suchého. A přestože ji Švejdík původně psal pro sebe, Neckářovi padla doslova jako ulitá.