S Morrisseym se dodnes nenávidí, kamarádí s Pet Shop Boys a jeho riffy jsou ikonické: Kytarista The Smiths Johnny Marr slaví šedesátku

Šedesáté narozeniny dnes slaví legendární Johnny Marr. Slavný kytarista, který proslul působením v kapele The Smiths, jíž dodal výraz svojí charakteristikou zvonivou kytarou a ovlivnil tím zástupy dalších hudebníků. Po rozpadu The Smiths však nahrál slavné písně s řadou dalších hudebníků. Toto je výčet jeho deseti největších hudebních zářezů.

The Smiths – How Soon Is Now?

Tato ikonická skladba z alba Hatful Of Hollow je jednou z nejznámějších písní The Smiths a je známá pro svůj charakteristický kytarový zvuk Johnnyho Marra. Text k písni napsal frontman skupiny Morrissey, zatímco autorem hudby je Johnny. Ten se záměrně snažil napsat jiný typ písně, než jakými The Smith prosluli. Celou skladbu vlastně postavil kolem jednoho kytarového akordu, hraného s efektem zvaným tremolo, který píseň otevírá. Písnička byla ovšem natolik odlišná, že nejdříve vyšla jen jako B-strana singlu William, It Was Really Nothing. Až později se dostala i na album a stala se nadčasovou klasikou. Svoji verzi natočila i ruská dvojice Tatu.

The Smiths – There Is A Light That Never Goes Out

Další hit z repertoáru The Smiths, tentokrát skladba ze slavného alba The Queen Is Dead z roku 1986. Zajímavé je, že pro tento akordový postup se Johnny Marr inspiroval ve skladbě Hitch Hike od Marvina Gaye. Aby tehdy hudební novináře zmátl, tvrdil jim, že se nechal inspirovat skladbou There She Goes Again od The Velvet Underground. Ale to jen proto, že dobře věděl, že i oni čerpali ze stejné skladby. Dneska je skladba považovaná za jednu z nejlepších písní The Smiths.

The Smiths – Bigmouth Strikes Again

I tato na velmi chytlavém riffu postavená skladba pochází z desky The Queen Is Dead. Na rozdíl od předchozích zmíněných písní, tato vznikla v opačném gardu. Napřed napsal Morrissey text, ve kterém se vyznával ze své frustrace z hudebního průmyslu. Až pak jej přinesl Johnnymu a společně jej zhudebnili. Samotný riff prý kytaristu napadl během jedné zvukové zkoušky v roce 1985, protože ho zaujal, nahrál si jej. Do této skladby se hodí perfektně.

The Smiths – The Headmaster Ritual

Další klasika od The Smiths. Tento song z jejich druhého alba Meat Is Murder obsahuje znovu charakteristický kytarový styl Johnnyho Marra. Na to, aby se tato skladba stala velkým hitem na první dobrou, je její struktura a harmonie trochu moc komplikovaná, o to více však vyniká Johnnyho skladatelské mistrovství a schopnost napsat skutečně mimořádný riff. Sám však přiznával, že i pro něj to v tomto případě byl oříšek. V roce 1997 časopisu Uncut prozradil, že dokončit skládání této písně mu zabralo bezmála dva roky. Jinak Meat Is Murder bylo vůbec jediné album The Smiths, které se dostalo na 1. příčku britské albové hitparády. Tato skladba jej otevírá.

The Smiths – This Charming Man

Další nesmrtelný kytarový riff, který dal celému stylu název jangle pop (tedy zvonivý pop), je z úvodu této skladby z roku 1983, která nevyšla na žádném řadovém albu skupiny. Stala se však obrovským hitem a přesně předpověděla, jak zásadní bude tvorba této skupiny pro celou tehdejší britskou kytarovou scénu. Vedle Marrovy kytary a Morrisseyho zpěvu je ve skladbě důležitá i naprosto úžasná basová linka Andyho Rourkea. Každopádně i po čtyřiceti letech od vydání to celé zní naprosto úžasně a svěže.

The Smiths – Stop Me If You Think You’ve Heard This One Before

Na poslední desce skupiny The Smiths s názvem Strangeways, Here We Come vyšla mimo jiné i tato skladba. Původně měla vyjít jako druhý singl z desky, stanice BBC však předem oznámila, že ji nehodlá hrát vzhledem k tomu, že její text se zmiňuje o takzvaném Hungerforském masakru. Při něm sedmadvacetiletý Michael Ryan v roce 1987 v Anglii zastřelil šestnáct lidí včetně vlastní matky a pak i sám sebe. Ve Velké Británii proto skladba na singlu nebyla nikdy vydána, přestože k ní existuje videoklip. Autorem textu je Morrissey a hudbu napsal Marr sám, přičemž skladba přesně odráží jeho charakteristický skladatelský rukopis a výrazný riff. Tuhle skladbu můžete znát i z alba Versions producenta Marka Ronsona z roku 2007 (kde je mimo jiné i slavná Valerie v podání Amy Winehouse). Píseň se zkráceným názvem Stop Me zpívá australský zpěvák Daniel Merriweather.

Electronic – Getting Away With It

V roce 1987, po čtyřech skvělých a nadčasových albech, se The Smiths rozpadli. A jelikož se Morrissey a Marr prý dodnes nenávidí, asi to nebyl úplně pěkný rozchod. Johnny Marr měl ovšem stále hodně nápadů, a tak v roce 1988 spojil své síly s frontmanem kapely New Order Bernardem Sumnerem. Společně vytvořili projekt Electronic, do nějž k občasné spolupráci přizvali i Neila Tennanta a Chrise Lowa z Pet Shop Boys. Největším hitem z jejich první desky je tato skladba. Sloky složil Sumner, refrén Marr. A text napsal Sumner s Tennantovou pomocí, přičemž si v něm otevřeně střílejí z Morrisseyho a jeho věčné ublíženosti, jimiž své texty plnil.

Pet Shop Boys – My October Symphony

Johnny Marr a Pet Shop Boys se během práce na albu Electronic velmi spřátelili. A na oplátku pánové Tennant a Lowe přizvali Johnnyho ke spolupráci v několika svých skladbách. A to zejména na svém skvělém album Behaviour z roku 1990, kde hostoval hned ve dvou skladbách. V písní This Must Be The Place I Waited Years To Leave jeho charakteristická táhlá kytara lehce evokovala náladu How Soon Is Now? Krásná je pak píseň My October Symphony, která je celá podepřená kytarou s efektem, jemuž se říká kvákadlo.

Johnny Marr – Easy Money

Nesmíme zapomenout ani na sólovou kariéru Johnnyho Marra. S tou začal v roce 2013, kdy si řekl, že už má dost hledání správného frontmana, a svoje písničky, které je stále schopen sypat z rukávu velmi lehce, si proto bude zpívat sám. Zatím vydal čtyři alba, přičemž to zatím poslední, Fever Dreams, vyšlo v minulém roce. Jeho největším sólovým hitem však rozhodně zůstává tato skladba z jeho druhé desky Playland z roku 2014. Sice nemá tak výrazný hlas jako Morrissey a jeho zpěv je trochu zaměnitelný, ale špatný zpěvák to v žádném případě není. Jeho kytara a schopnost napsat charakteristický a výrazný riff je však podstatně na vyšší úrovni.