James Bond by bez něj byl poloviční, za Tanec s vlky nebo Vzpomínky na Afriku posbíral ceny: John Barry byl klasikem filmové hudby

Před devadesáti lety se narodil hudební skladatel Johny Barry. Muž, který složil například slavnou znělku k filmům o Jamesi Bondovi a řadu dalších slavných filmových melodií. Tohle jsou ty nejslavnější z nich. 

John Barry Prendergast (3. listopadu 1933 – 30. ledna 2011) během svého života získal pět Oscarů, Zlatý glóbus a čtyři ceny Grammy. V roce 1998 byl uveden do Songwriters Hall of Fame.

James Bond Theme (1962)

Je to jedna z nejklasičtějších filmových melodií vůbec a určitě jste ji slyšeli mnohokrát. „Papírově“ je jejím autorem skladatel Monty Norman, který za ni i pobíral tantiémy (a fakt to nebyly malé částky). Ve skutečnosti však má na její současné podobně mnohem větší podíl skladatel John Barry. Norman byl první, kdo dostal nabídku složit hudbu k filmu Dr. No z roku 1962, tedy vůbec první bondovce. A to v době, kdy ještě nikdo netušil, že se tato série dočká nějakých pokračování a jak ohromný sklidí úspěch. Norman je podle všeho i autorem základní myšlenky toho vybrnkávaného motivu této melodie, vše ostatní je však už práce Johna Barryho. Ten byl osloven, aby po Normanovi zakázku převzal.

Vyšel ze základního dema, které ale rázně přepracoval a zabalil ho do svých charakteristických jazzových aranží. A fenomén byl na světě. Melodie a její autorství se poté dostalo několikrát k soudu, ten však vždy rozhodl ve prospěch Normana. A to i přesto, že i lidé z produkce prvního filmu vypovídali v Barryho prospěch. Melodie byla natočena během jediného dne 21. června 1962 za použití šesti saxofonů, devíti dalších žesťových nástrojů, kytary a rytmické sekce. Ten slavný kytarový motiv do ní nahrál kytarista Vic Flick. Za svoji práci dostal jednorázově zaplaceno šest (ano 6) liber šterlinků. John Barry pak za svoji práci dostal 250 liber. Monty Norman však za svůj život na tantiémách za tuto skladbu dostal více než 600 milionů. A to se vyplatí.

Goldfinger (1964)

Na této melodii z třetího pokračování bondovské série si však Barry spravil chuť i finanční bilanci. Titulní skladba k filmu, kterou nazpívala slavná velšská zpěvačka Shirley Bassey, je i po šedesáti letech od svého vzniku považovaná za vůbec nejlepší bondovskou píseň. A stačí už ten nástup hřmotných žesťů v jejich úvodu, aby vám okamžitě na zátylku vyskočila husí kůže. Když však Barry zazpíval první tři noty melodie kolegům Leslie Bricussovi a Anthonymu Newleymu, ti se na sebe prý koukli a společně zazpívali „… wider then a mile“. Čímž chtěli naznačit, že se nápěv podobá skladbě Moon River z filmu Snídaně u Tiffanyho, kterou složil Henry Mancini. Píseň však přesto dokončili. Shirley Bassey byla Barryho první volbou na zpěvačku této písně, a to ze dvou důvodů. Za první rok předtím dirigoval doprovodný orchestr jejího úspěšného anglického turné a za druhé spolu tehdy měli románek. I sama Shirley – která jako jediná nazpívala titulní píseň hned ke třem bondovkám (kromě Goldfingera ještě Diamonds Are Forever a Moonraker) –  prohlásila, že jí první poslech instrumentálního základu přivodil husí kůži. Skladba skvěle bodovala v USA, kde se dostala až do Top 10, což na filmovou píseň s orchestrálním aranžmá vůbec není špatné. 

Out Of Africa (Vzpomínky na Afriku) (1985)

Tuto melodii jste mohli před několika lety velmi často slýchat při sledování televize. Do svojí reklamy ji totiž koupila jedna známá česká minerální voda (ano, byla to Mattoni). Jinak ale pochází ze slavného filmu Vzpomínky na Afriku, který natočil režisér Sydney Pollack podle románu a skutečných vzpomínek dánské spisovatelky Karen Blixen. Tu ve filmu hrála Meryl Streep a jejího milého pak Robert Redford. Pollak film doprovodil několika skladbami Wolfganga Amadea Mozarta, kterého Blixen milovala, a také původní africkou hudbou. Barryho však poprosil, aby napsal filmu ústřední téma. Barry sedl a napsal jednu z nejkrásnějších a nejdojímavějších filmových melodií vůbec. Dostal za ni Oscara, Zlatý glóbus i Grammy. 

Midnight Cowboy (Půlnoční kovboj) (1969)

Na samotném konci 60. let vznikl film, který je jedním z nejikoničtějších snímků celé dekády. Půlnoční kovboj režiséra Johna Schlesingera vyprávěl příběh naivního, ale pohledného kluka z amerického venkova, který se vydá do New Yorku, aby se tu živil jako gigolo. Město, které nikdy nespí, však tohoto prosťáčka semlelo a připravilo mu tvrdou životní lekci. Jon Voight v roli kovboje i Dustin Hoffmann jako kulhavý zlodějíček tu ztělesnili jedny ze svých nejslavnějších filmových rolí. Film však na publikum zapůsobil také svojí hudbou, kterou složil právě John Barry. Vedle písně Everybody’s Talkin’, kterou nazpíval americký country a rockový zpěvák Harry Nilsson, je právě ústřední melodie s foukací harmonikou jedním z poznávacích znamení tohoto stále vynikajícího filmového dramatu. Skladba dostala Grammy za nejlepší instrumentální skladbu toho roku. 

Dances With Wolves (Tanec s vlky) (1990)

Podobně zářivý a nečekaný úspěch začátkem devadesátých let zaznamenal trochu odlišný film, drama Tanec s vlky, které natočil Kevin Costner a sám si v něm zahrál hlavní roli. Mimořádný byl film mimo jiné tím, že jeho podstatná část je namluvena v původní lakotštině, jíž hovořili původní američtí domorodci. Film získal hned několik Oscarů a jednoho mimo jiné i za hudbu. Tu složil samozřejmě právě Johnn Barry, ovšem stejně jako u Dr. No nebyl první volbou. Tou byl skladatel Basil Poledouris, který však z rozpracovaného projektu odešel. Barry dostal nabídku, aby jej zastoupil, kterou přijal. A to přesto, že v té době byl v rekonvalescenci po prasknutí jícnu, ze kterého se zotavoval už dva roky. Barry před skládáním pozorně poslouchal hudbu amerických Indiánů a snažil se ji do své hudby interpretovat. Vedle už zmíněného Oscara dostal Barry za svoji práci ještě Zlatý glóbus a Grammy. 

Born Free (Volání divočiny) (1966)

Kdo by neznal lvici Elsu, jednu z nejznámějších kočkovitých šelem filmového plátna a hrdinku filmu Volání divočiny. Ten byl v polovině 60. let natočen podle autobiografického románu rodačky z Opavy Joy Adams, která se svým mužem pracovala v Keni s divokými zvířaty. Elsu našli jako bezbranné mládě, vychovali ji a když dospěla, rozhodli se ji vypustit zpět do přírody. Vznikl opravdu kouzelný snímek, který ani po bezmála šedesáti letech od vzniku neztrácí nic ze svého půvabu. A velmi výrazně tomu napomáhá i hudba Johna Barryho, který za ni dostal hned dva Oscary. A to za nejlepší píseň, jíž byla titulní melodie Born Free, a za nejlepší původní soundtrack. Je přitom pozoruhodné, že i když si myslíte, že tuto skladbu neznáte, hned po prvních tónech vám dojde, že jste ji za život slyšeli nejméně tisíckrát, jen jste možná hned nevěděli, odkud pochází. Tak teď už to víte.