Jen čistit vzduch nestačí: Zachytávání oxidu uhličitého je zatím v plenkách, může ale lidstvu pomoci odvrátit zkázu

Oxid uhličitý je jedním z nejproblematičtějších skleníkových plynů. Od průmyslové revoluce ho uvolňujeme až padesát milionkrát rychleji než původně. Kromě snižování našich emisí existují i průmyslové pokusy o zachytávání CO₂ a jeho následné ukládání. Juraj Franců z České geologické služby v rozhovoru podcastu Stopáž popisuje, jak celý proces funguje a jaká má úskalí.

Ještě než se pustíme do samotného zachytávání oxidu uhličitého. Kde se v atmosféře CO₂ bere? 
Byl tu odjakživa. Od momentu kdy se teprve formovala Země, ho zde bylo mnohem víc než dnes. Postupem času, společně s tím jak se na světě rozvíjela flóra, se fotosyntézou tento obsah CO₂ snížil a přibylo kyslíku.

Jakým způsobem přiléváme olej do ohně my, lidstvo? 
Ten fenomén má zvláštnost, že my spalujeme fosilní paliva, která vázala oxid uhličitý z atmosféry, vznikla z toho geologická vrstva, kterou teď spalujeme až padesát milionkrát rychleji, než byla produkována. To znamená, že změna CO₂ v atmosféře není tak tragická svojí absolutní hodnotou, ale jejím prudkým nárůstem.

Tím, že jsme po průmyslové revoluci začali pálit uhlí, ropu, plyn?
Přesně tak. Pokud se na tu křivku podíváte, je to spojené s tímto obdobím.

Kdy se zrodil ten první nápad, že místo útlumu spotřeby fosilních paliv, by bylo možné z atmosféry CO2 odstraňovat, respektive ho zachytávat?
Navazuje to přímo na to, že tepelné elektrárny produkovaly saze a sirné látky. Ty se lidstvo naučilo odstraňovat tak, že z komínů dnes nevychází. Uniká už jen pára a oxid uhličitý. A CO₂ se dnes dá zachytit tak, že na spodek komínu nasadíte jakousi „past“, která oxid uhličitý zachytí a stlačí jí na superkritický stav. Což je skupenství, u kterého nerozeznáte, zda jde o kapalinu nebo plyn.

Je to technologicky náročná operace, nebo to prakticky může provozovat jakákoli průmyslová jednotka?
Jakákoli zatím ne. V Norsku je za tímto účelem vybudováno technologické centrum Mongstad, kde se v průmyslovém rozměru tato technologie vyvíjí a testuje. Jakmile by se jejich poznatky rozšířily ve větším měřítku, klesne i cena a neměl by to být problém pro nikoho. Mimochodem i čeští výzkumníci mají s Nory své projekty.

Kolik procent CO₂ jsme tímto způsobem schopni zachytit? 
Byl bych opatrný s číslem 100, ale vysoké devadesátky procent ano.

Rozhovor je součástí podcastu Stopáž, který vychází každý pátek na webu expresfm.cz, na platformě Podcasty.cz, v aplikaci Seznam.cz a ve všech možných dobrých podcastových přehrávačích. Poslechněte si ho v přehrávači v úvodu článku a dozvíte se například, jak je na tom se zachytáváním CO₂ Česká republika, jaká jsou rizika ukládání plynu pod zem nebo proč byste měli pít víc Coca Coly.