Seriál Sexuální výchova neboli Sex Education není jen generační výpovědí, která zasahuje teenagery a čerstvě zletilé, ale i generaci jejich rodičů, ale svého druhu i sci-fi utopií. I v nejnovější sérii zde postavy řeší závažné záležitosti, ale také spolu mluví, vysvětlují si své pocity a vysvětlují si i to, když si navzájem nerozumějí. Hlavně vědí, jak má vypadat tolerance, a když to nevědí, tak se zeptají. A to je k vidění málokdy.
Aby bylo riziko zásadního spoileru eliminováno, můžeme poslední řadu seriálu komentovat nahlédnutím do příběhové linky jedné z vedlejších postav, Aimee, kterou hraje herečka se stejným křestním jménem Aimee Lou Wood. Hrdinka opsala za celé seriálové vyprávění oblouk z figury středoškolské vyprázdněné snobské krásky až k citlivé plastické obětavé kamarádce, která postupně poznává své hranice a rozvíjí svou schopnost o nich komunikovat. Přestává být roztomile naivní a ve čtvrté sérii ji vidíme řešit její osobní trauma kreativitou.
Aimee si vypůjčuje přiznaným způsobem tvůrčí styl Cindy Sherman, fotografky a režisérky proslulé svými sebestylizacemi. Díky svým autoportrétům a performativní tvorbě nalézá znovu půdu pod nohama a dokáže se postavit svému traumatu, ale i postavit se za práva druhých (trauma vzniklo tehdy, když cestovala do školy a neznámý muž si vyložil její úsměv jako pobídku k tomu, aby v nacpaném autobusu masturboval a potřísnil ji). Nezapomeneme ani na její pekařské umění, kdy vytvořila úhledné dezerty ve tvaru vulv s mottem Každá vulva je nádherná. Ani na živou kozu, kterou se nechávala doprovázet na terapie k Otisově matce. Ve čtvrté sérii se opět zapisuje do našich srdcí.
Otisova matka (vždy úchvatná Gillian Anderson) v této zřejmě poslední sérii více zkoumá svou vlastní životní roli jakožto single matka, než se terapeuticky podílí na sebepoznání druhých. Všechny postavy jsou o něco dospělejší a jejich situace jsou změněné – nacházejí se na jiném typu školy a Maeve dokonce studuje ve Spojených státech. Pozorný divák mohl Maeve (Emmu Mackey) zahlédnout mezi mnoha Barbie, které sekundovaly Margot Robbie. V Barbie pak svou stylizovanou hereckou polohu předvedl i představitel Adama Connor Swindells.
Čtvrtá série přináší více témat, než je sebepoznání v rámci naší sexuality. Dotýká se i toho, jak můžou prožívat spiritualitu a potřebu v rámci své víry někam patřit lidé odlišného genderu či sexuální orientace. Pro mladé lidi, kteří vyrůstají jako věřící, je tato otázka zásadní a způsobuje často bolestivý vnitřní střet, jako by se museli rozhodovat mezi Bohem a svým případným coming outem. Více než otázka náboženská je to vlastně spíše otázka zeměpisná. Zatímco v našich končinách se zástupci církve (zejména katolické) vyjadřují homofobně a argumentují výňatky z bible, v Londýně vesele existuje farnost pro osoby LGBTQIA plus a tradiční rodina se tam nehroutí o nic rychleji než u nás. Český divák pak může ocenit vhled do toho, co může znamenat genderová dysforie, tedy nesoulad ve vnímání svého těla, nebo jak se chovat k lidem, kteří se identifikují jako nebinární. Odpověď je jednoduchá: Normálně. Jsou tu totiž důležitější věci k řešení.