50 nejlepších českých alb: První velká opravdická deska, která se J.A.R. fakt povedla, to je Homo fonkianz

Na své čtvrté desce se J.A.R. konečně našli. První album, které natočili v dnešní desetičlenné sestavě, přináší ten fascinující mix dokonalého muzikantství a zběsile nekompromisních, byť jazykově vždy zajímavých textů Oty Klempíře a Michaela Viktoříka. Na desce dostává hodně prostoru i Dan Bárta. J.A.R. jsou díky tomu mnohem písničkovější než v minulosti. Roman Holý jako producent a hlavní autor hudby pak drží tu svéráznou partu pohromadě svou soustředěnou produkcí a typickým skladatelským rukopisem. Celá nahrávka naprosto suverénně šlape, dodnes zní až nečekaně svěže a je základním kamenem dnešního v podstatě už legendárního statusu kapely.

Datum vydání: 1999
Celkový čas: 53:31 minut
Skladby: 1. Homo Fonkianz, 2. Už mizi pryč je … Hanka, 3. Pap muziek, 4. Tokyo bowling, 5. Semiramis, 6. Neviděli mou funku, 7. Co vezl Dawydov?, 8. Chinin, 9. O lidech řekla Míša, 10. Bulháři, 11. Dizzydent, 12. B-bus, 13. Ty ho vidíš, Otavo má, 14. Homo Fonkianz Eject, 15. Dokáže basová kytara Fender usmířit národy?, 16. Ťo ti ťo, 17. Bylinkářův krám, 18. Heavy Metal Feelingz
Producent: Roman Holý

Vypilovaná deska, ze které to není znát 

Vladimír Vlasák v recenzi na album pro server idnes.cz mimo jiné napsal: Sdružení J.A.R. se propracovalo od nezávazného bláznění k muzice, která nabývá stále kvalitnější kontury. Jejich nová deska Homo Fonkianz boří stále více přehrad mezi širokým publikem a zasvěcenými fanoušky, kteří dosud „brali“ svérázný humor kapely. Také muzika J.A.R. vyvěrá zevnitř komunity, jež se kolem skupiny vytvořila a za deset let lidsky i názorově srostla. Homo fonkianz je vypilovaná deska – ačkoli to z ní správně není znát, protože klopotnost k funku nepatří. Kapela neřve, spíše slastně přede; tiká, jak říkají muzikanti. To zajišťuje instinktivní souhra mezi kytaristou Miroslavem Chyškou, bubeníkem Bady Zbořilem, baskytaristou Robertem Balzarem, klávesistou Romanem Holým či baterií dechových nástrojů. Hudebníci hrají méně, avšak přesně, vyvážené doteky nástrojů vytvářejí prostředí, které posluchače rytmicky nadnáší a funkově oblažuje. Špičkově zpívá Dan Bárta, který ctí ducha muziky v naprosto přesném frázování, vše sděluje prostřednictvím rytmu. Ve skladbách typu B-Bus, kde se muzika přelévá k rapu, se uplatňují i vyprávěcí hlasy Michaela Viktoříka a textaře Oty Klempíře, které konfrontují Bártovu preciznost s chaosem. Hudební hravost J.A.R. se pak prolíná s Klempířovými texty, k nimž se přidal i Bárta. Slova působí zvukově nebo se splétají ve zvláštních významových spojeních („matu Vatikán“). Ze slovního slalomu se občas vyloupne i příběh, třeba o pašerákovi Dawydovovi. Originální smysl pro humor se někdy potýká s drsností, která je na samé hranici přijatelnosti (Ťo ti ťo). Avšak bez toho by J.A.R. ztratili jednu ze svých poznávacích značek.

Roman Holý: V podstatě si stojím za každým tónem

Na otázky naše odpovídal kapelník J.A.R. Roman Holý

Romane, co tě jako první napadne, když se řekne Homo Fonkianz?
Jako první mě napadne studio Propast, kde jsme strávili strašně moc času. Myslím, že jsme tam byli třeba tři měsíce, byly to krásné doby, měli jsme na nahrávání peníze, desky se prodávaly, nebyly žádné vypalovačky, internet. Takže jsme spolu strávili tři měsíce, což bylo úžasné a těch zážitků je celá spousta. Vybavuji si, že jsem tam měl malého psa, který Petrovi Jandovi rozryl úplně sazenice asi za 60 tisíc korun, tím to celé začalo. Nejzásadnější věc, která se mi nikdy předtím a ani nikdy potom nestala, byla ta, že jsme donutili Petra Jandu, aby do studia pořídil tenkrát supermoderní turbo nahrávací zařízení s názvem Radar. Byl to v podstatě počítač, který měl ale asi 16 záloh, to znamená, že bylo zcela vyloučené, aby se něco ztratilo. Byl to britský nástroj za milion korun, který za nás Petr vyhodil, protože nás měl rád. A představ si, že jsme nahráli kompletní základy celé desky Homo Fonkianz – basu, rytmiku, bubny a tak dále – jednoho dne přišli do toho studia a nebyla tam ani jedna nota.

Chyběla sedmnáctá záloha…
Byl to úlet a představ si, že přijeli nějací technici z Anglie a řekli, že to vůbec není možné, že se jim to v životě nestalo. Byli jsme jediná kapela, která prostě ztratila kompletní základy a museli jsme to celé natáčet znovu. A musím říct, že to vlastně dopadlo trošku lépe.

Co nám můžeš říci k obalu alba?
Vzpomínám si, že tenkrát jsme objevili takové velice šikovné mladé grafiky a chtěli jsme prostě udělat nějaký jakoby znak té kapely, po tom jsme vždycky toužili. Měli jsme to i na předchozí desce. V tomto případě jsme měli koncept tetování, což se se nám hrozně líbilo. V té Propasti jsem vymyslel, že na obalu budou potetovaní lidé, vlastně detaily jejich těl a potřebovali jsme ten hlavní znak J.A.R., což byl takový roztočený srp. Ani nevím, co to vlastně ani znamená, byli jsme furt zhulení, každopádně se to dál už neuchytilo. V životě jsem potkal dva lidi, kteří měli tady ten roztočený srp vytetovaný na ruce, tak to jsem měl šílenou radost a také se mě ptali, co to vlastně je. Sám to nevím, líbí se mi to, má to nějaké tajemství a pamatuji si, že jsem přiváděl k šílenství nahrávací firmu tím, že jsem říkal, že to album musí mí plechový obal, aby vynikl ten vyražený znak. Bylo to hodně metalové a předběhli jsme všechny ty kapely typu Rammstein. A to se nám šíleně líbilo, že to mělo vážnost.

Nahrávka je velmi ceněná i po čtyřiadvaceti letech od vydání. Jak ji s odstupem času vnímáš?
Nerad hodnotím něco svého, protože mi to připadá trošku nevhodné. Samozřejmě veliká citová vazba tam je, a když budu úplně upřímný, myslím si, že to je naše první velká opravdická deska, která se fakt povedla. Do té doby jsem to považoval za takovou jako legraci, ale deska Homo Fonkianz měla koncepci, byli jsme zanícení. Já jsem do toho strašně šel a myslím si, že ta deska je vlastně velmi povedená. Ale to si myslím i o všech deskách, které přišly potom. Hodnotit nějaké umění je vlastně velice legrační.

Je na desce něco, co bys dneska změnil?
Ne. Naše desky zásadně nikdy neposlouchám, protože to prostě už nenávidíš, to už se nedá poslouchat. My to vyplivneme a ono si to pak žije nějakým životem. My jsme šťastní, když to pak někdo ocení nebo se mu to líbí, ale nezměnil bych určitě nic, protože to už bylo období, kdy jsem věděl, jak to dělat. A pointa je v tom, že ty věci už nikdo nezmění, to znamená, že ty to musíš odevzdat tak, abys s tím byl prostě v naprosté lásce a nadšený. V podstatě si stojím za každým tónem.

Už na začátku našeho rozhovoru jsi v podstatě opověděl na otázku, jestli bys mohl vyprávět veselou příhodu z natáčení. Petr Janda chudák přišel o záhony…
Veselých příběhů tam bylo nekonečně, to se v podstatě vůbec nedá vyprávět. Byly to doby našeho největšího rozletu, kdy jsme začali být trošku více známí – začínali jsme v nějakých dírách na Smíchově, pak jsme měli jednou za měsíc Rock Café, z něj jsme se přesunuli do Lucerna Music Baru. Tady to už je období, kdy jsme měli velkou Lucernu, najednou jsme byli docela známá kapela a nikdo s tím absolutně nepočítal. V tom undergroundu, v těch začátcích, se to jevilo jako nesmysl, že to vůbec nejde, takže to bylo takové nádherné období plné hezkého sebevědomí a legrace. Ještě jsme nebyli tak staří a unavení a byli velice divocí. A k tomu se samozřejmě váže celá řada nepublikovatelných příhod. 

J.A.R.

Název bývá vysvětlován jako Jednotka Akademického Rapu či Jaromír a Radomír. Jedna z předních českých hudebních skupin byla založena symbolicky 17. listopadu 1989, její základní sestavu tvořili v té době autor hudby Roman Holý a duo rapperů Oto Klempíř a Michael Viktořík. Zprvu J.A.R. inklinovali spíše k rocku, ale později se přiklonili k funku. Seskupení předních českých hudebních individualit se postupem let ustálilo na složení: Daniel Bárta, Roman Holý, Oto Klempíř, Michael Viktořík, Miroslav Chyška, Filip Jelínek, František Kop, Radek Kašpar, Robert Balzar, Pavel Bady Zbořil. Poslední a dlouho očekávané album Jesus Kristus neexistus? vyšlo letos. Svým názvem odkazuje na 33 let existence skupiny, které dovršila předešlého roku. 

1. (bude zveřejněno 13. prosince ve vysílání Expres FM a na našem webu)
2. (bude zveřejněno 6. prosince ve vysílání Expres FM a na našem webu)
3. (bude zveřejněno 29. listopadu ve vysílání Expres FM a na našem webu)
4. (bude zveřejněno 22. listopadu ve vysílání Expres FM a na našem webu)
5. J.A.R. – Homo fonkianz

6. Lucie – Černý kočky, mokrý žáby
7. Mňága a Žďorp – Made in Valmez
8. Flamengo – Kuře v hodinkách
9. Oceán – Pyramida snů
10. Wabi Daněk – Rosa na kolejích

11. Monika Načeva – Nebe je rudý 
12. Vladimír Mišík – Etc… 2
13. Vypsaná fixa – Brutální všechno
14. Karel Kryl – Bratříčku, zavírej vrátka
15. Buty – Ppoommaalluu
16. Olympic – Želva
17. Monkey Business – Why Be In, When You Could Be Out
18. Priessnitz – Nebel
19. Ohm Square – Ohmophonica
20. Midi Lidi – Give Masterpiece a Chance!

21. Psí vojáci – Nalej čistýho vína, pokrytče…
22. Dan Bárta & Illustratosphere – Illustratosphere
23. Jaromír Nohavica – Divné století
24. Marta Kubišová – Songy a balady
25. Lenka Dusilová – Baromantika
26. Supercrooo – Toxic Funk 
27. Vltava – Marx Engels Beatles
28. Floex – Pocustone
29. Zuzana Navarová & Koa – Barvy všecky 
30. Wanastowi Vjecy – Lži, sex a prachy

31. Bratři Orffové – Bingriwingri 
32. Sunshine – Moonshower And Razorblades
33. Iva Bittová & Vladimír Václavek – Bílé inferno
34. Prago Union – HDP  
35. Umakart – Vlci u dveří
36. Master’s Hammer – Ritual
37. Zrní – Soundtrack ke konci světa
38. WWW – Neurobeat
39. Khoiba – Nice Traps
40. Vanessa – Flashback

41. Ecstasy Of Saint Theresa – Slowthinking
42. Xavier Baumaxa – Buranissimo Forte
43. Sebastians – Blue
44. Dné – These Semi Feelings, They Are Everywhere
45. Už jsme doma – Hollywood
46. Role – Rána
47. Blue Effect – Nová syntéza
48. Dybbuk – Ale čert to vem
49. Kryštof – V siločarách
50. Indy a Wich – My 3