Hledání smyslu života, pivo k snídani i výhrůžky automobilce: Jim Morrison by oslavil 80. narozeniny

Ještěrčí král, frontman legendární skupiny The Doors Jim Morrison, by se dnes dožil osmdesáti let. Toto jsou ty nejslavnější písně, které stihl do věku sedmadvaceti let se svými spoluhráči natočit. Jejich zásluhou se stal nesmrtelným.

Break On Through (To The Other Side) (1967)

Příznačněji se první singl The Doors, kterým se doslova vlomili do přízně fanoušků rockové hudby po celém světě, ani jmenovat nemohl. Break On Through je energickou skládankou rocku, blues a psychedelie, tedy hudbeních ingrediencí, které tehdejší hudbě dominovaly. Kromě toho s v ní odráží revoluční duch éry a doslova odstartovala kariéru The Doors. Texty Jima Morrisona narážejí na otázky identity a hledání smyslu života, což se stalo typickým prvkem pro celý repertoár skupiny. Skladba vyšla na prvním bezejmenném albu kapely, ale pro vydání byla cenzurována. Jim v jedné pasáží opakuje: „She get high“, tedy „Je sjetá“. Poslední slovo „high“ je však vždycky vystřiženo.

Light My Fire (1967)

I ti, co o existenci skupiny The Doors nikdy neslyšeli, i když takových moc nebude, znají jejich nejslavnější píseň. Nenapsal ji Jim Morrison, ale kytarista skupiny Robby Krieger, ačkoliv ji skupina podepsala společně. Píseň se stala doslova hymnou hnutí hippies a symbolizuje psychedelickou éru 60. let. Existuje ve dvou verzích, jedna je velmi dlouhá, má přes sedm minut, a to zásluhou dlouhatánských sól na kytaru a klávesy, které hrají Robby Krieger a Ray Manzarek. Skupina ji však pro rádiové účely zkrátila, tím přispěla k jejímu obrovskému komerčnímu úspěchu. Velký střet v kapele vznikl poté, co ji zbylí členové The Doors prodali do reklamy na automobil Buick, aniž by měli Morrisonův souhlas (ten ale tehdy pařil v Londýně a kapela se s ním nedokázala spojit). Když se o tom však dozvěděl, zuřil a zavolal na reklamní oddělení Buicku, že jestli bude reklama byť jen jedinkrát odvysílána, vlastnoručně před kamerami roztříská nějaký buick perlíkem. Automobilka raději ustoupila.

The End (1967)

Epická skladba se stala jedním z vrcholů debutového alba The Doors. A velkou pozornost jí věnoval i film The Doors, který v roce 1991 natočil režisér Oliver Stone s Valem Kilmerem v roli Jima Morrisona. Ten napsal text během meditace na pláži a skladba se stala kontroverzní kvůli svým temným a provokativním tématům. Když se Morrisona ptali, o čem přesně její text je, odpověděl, že když ji sám slyší, je vždy o něčem úplně jiném. Je považována za jednu z nejvýraznějších skladeb skupiny a její symbolický význam dodnes rezonuje. Slavná je i svojí délkou přes 11 minut. Rozdělena je do několika pasáží s rozdílným tempem a rytmem. A hudebními fanoušky je považována za předchůdce gotického hudebního stylu a přímou inspirací pro hudebníky jako Ian Curtis z Joy Division.

People Are Strange (1967)

Tahle skladba je zvláštní směsí popu a psychedelie, což byla disciplína, ve které byli The Doors jako doma. Pochází z druhého alba skupiny Strange Days, v textu Morrison reflektuje svůj pohled na společnost a její konvence. Bubeník skupiny The Doors John Densmore vzpomínal, že jednou jej a spolubydlícího, kytaristu Kriegera, navštívil Morrison v těžké depresi. Tak ho vzali společně na procházku po pláži, ze které se Morrison vrátil euforický a s nápadem na píseň v hlavě. Když její text a melodii spoluhráčům zazpíval, údajně měli hned jasno, že to bude hit. A nemýlili se. Píseň se stala jedním z nejpopulárnějších hitů The Doors a je často používána ve filmu a televizi.

Hello, I Love You (1968)

The Doors byli velmi invenční kapelou, jejíž hudba byla velmi originální a svébytná. Bylo to do jisté míry dáno tím, že každý z členů do ní přišel z trochu odlišného muzikantského prostředí a souběh jejich talentů a zkušenosti vytvořil tento skvělý mix. Klávesista Ray Manzarek před The Doors studoval klasickou hudbu, kytarista Robby Krieger hrál jazz a bubeník John Densmore hrál latinskoamerickou hudbu. A Morrison byl vlastně spíš herec než zpěvák. Přesto ani této kapele se nevyhnulo obvinění z plagiátorství. Skupina The Kinks je totiž obvinila, že skladba Hello, I Love You je celkem věrnou kopírkou jejich slavné písně All Day And All Of The Night. Krieger to však popřel a řekl, že k riffu ho inspirovala spíše skladba Sunshine Of Your Love od skupiny The Cream. K soudu však nakonec nedošlo a autorství této skladby stále patří výhradně The Doors.

Touch Me (1968)

The Doors se snažili v hudbě všemožně experimentovat. A při nahrávání svého čtvrtého alba The Soft Parade dokonce do svojí hudby implementovali i prvky velkého orchestru. To platí zejména pro tuto píseň, ve které jsou slyšet – na The Doors nezvykle – dechové nástroje. Skladba Touch Me je jedna z mála z diskografie kapely, u které je jako výhradní autor uveden Robby Krieger. K písni existuje i klip, který je zábavný z několika důvodů. Jednak pánové ve fracích, kteří kapelu doprovázejí na dechy a smyčce, působí trochu jako vtip. Ale kytarista Robby Krieger v něm má na levém oku pěkný monokl. Sám ve dvou rozhovorech řekl, že se krátce před natáčením klipu popral s Jimem, který mu jednu vrazil a on si oko záměrně nenechal přelíčit. John Densmore však po letech prozradil, že si Robby dělal spíš legraci a ve skutečnosti měl modřinu od drobné nehody autem, která se mu stala o pár dní dříve. Vyberte si sami, která varianta se vám líbí více. Každopádně skladba sama byla jedním z největších komerčních hitů The Doors a byla i první americké singlové hitparádě.

Roadhouse Blues (1970)

Když The Doors vydali své páté album Morrison Hotel, jejich frontman šel jednoho z maléru do druhého. Na krku měl obžalobu za obscénní chování během vystoupení na Floridě, byl zatčen pro opilecké chování během letu do Phoenixu, kam se jel podívat na koncert kolegů i rivalů Rolling Stones. A především se stále zhoršovaly jeho problémy s pitím. Přesto se kapela v roce 1969 dokázala dokopat ve studiu k natočení nahrávky, která obsahovala několik legendárních písní. Vedle skladby Waiting For The Sun je to pak zejména skladba Roadhouse Blues, která signalizovala Morrisonův rostoucí zájem o bluesovou hudbu. V textu skladbu zazní i slova „Woke up this morning and I got myself a beer“ („Ráno jsem vstal a natáhl se pro pivko“) přičemž hudebník Alice Cooper, který s The Doors v té době kámošil a natáčení této písně se účastnil, později řekl, že tuto větu ve studiu sám pronesl. Morrison, když ji slyšel, napsal si ji do notýsku a o minutu později ji, ke Cooperovu úžasu, nazpíval do nahrávky, čímž ji zaznamenal do věčnosti.

L.A. Woman (1971)

Poslední studiové album před Morrisonovým odchodem, pojmenované L.A. Woman, obsahuje stejnojmennou skladbu, která se stala jedním z ikonických hitů kapely. Tato bluesrocková vypalovačka vznikla během improvizace ve studiu a reflektuje atmosféru Los Angeles. Album i skladba dosáhly velkého úspěchu i přes rostoucí napětí ve skupině. Vlastně se zdálo, že skupina s posledním albem chytá druhý dech a má namířeno do více bluesové hudby, kam to Morrisona dlouhodobě táhlo. Album se však stalo posledním, které skupina za Morrisonova života společně natočila a vydala. V textu skladby Morrison opakuje slova „Mr. Mojo Risin“, přičemž se jedná o anagram složený ze jména Jim Morrison. A podle zastánců teorie, že Jim v Paříži roku 1971 nezemřel, už tak své fanoušky předem informoval o tom, že chystá své převtělení do nové identity.

Riders On The Storm (1971)

Tato skladba je pozoruhodná pro svou atmosférickou instrumentaci a texturu. Vznikla během jam session za přispění celé skupiny a je výrazně ovlivněna jazzem. Klávesista Ray Manzarek tu navíc nehraje na svoje klasické hammondy, ale na fender piano, které skladbě dává snivý a psychedelický odstín. Sám Manzarek tvrdil, že se pokoušel svojí hrou evokovat zvuk deště a právě proto sáhl po fender pianu. Skladba se stala posledním hitem The Doors před Morrisonovým nečekaným odchodem. Zemřel v Paříži 3. července 1971 ve vaně svého bytu na Rue Beautreillis na srdeční zástavu. Jsou však lidé, kteří věří, že Morrison nezemřel, ale prostě se stáhl z očí veřejnosti, kde se nikdy necítil moc dobře, žije někde v ústraní a jednou se vynoří jako Mr. Mojo Risin. Možná by dnešní osmdesátiny mohly být vhodnou příležitostí!