Nechce se vám číst? Článek si můžete i poslechnout
|
Joy Adamson se narodila do zámožné opavské rodiny německého původu, ale pravé štěstí objevila v nehostinné kráse africké savany, kde se stala ošetřovatelkou osiřelého lvíčete Elsy a napsala o tom celosvětově uznávanou trilogii. Její životní cesta byla plná zvratů, od komplikovaných rodinných vztahů až po nesmyslnou vraždu.
Joy Adamsonová se narodila se jako Friederike Victoria Gessner v roce 1910 v Opavě do zámožné rodiny německého původu. Byla druhorozenou dcerou opavského stavebního rady Victora Gessnera a Friederiky Gertrudy, rozené Greiplové. Měla ještě dvě sestry, o dva roky starší Traute a o osm let mladší Dorle. S rodiči měla komplikovaný vztah a na dětství bez lásky nevzpomínala ráda. Rodiče se k dcerám chovali odtažitě, ta prostřední si nejvíce rozuměla s pradědečkem Carlem Weisshuhnem, úspěšným podnikatelem, ke kterému ji pojila láska k přírodě.
V Opavě a údolí řeky Moravice žila prvních 12 let života až do rozvodu rodičů, v roce 1922 se s matkou přestěhovala k babičce do Vídně. Studovala tam školu se zaměřením na hudební výchovu, kromě klavíru ji ovšem zajímala také medicína. V rakouské metropoli se také seznámila se svým prvním manželem Viktorem Ritter von Klarwill, který byl židovského původu. Mladý pár vstoupil do manželství roku 1935, kdy se nad Evropou již vznášel strašák nacismu. A tak se manželé rozhodli, že odjedou do Afriky. Viktor poslal svou ženu napřed. Bohužel pro něj se cestou jeho žena seznámila se švýcarským botanikem Peterem Ballym. Byl to on, kdo jí dal přezdívku Joy. Poté, co von Klarwill v roce 1937 dorazil do Keni, mu žena oznámila, že se s ním chce rozvést. Hned následujícího roku vstoupila do manželství s Ballym.
Manželství vypadalo zprvu idylicky. Bally dokumentoval keňskou floru a Joy ho na jeho cestách doprovázela. Sama se zdokonalovala v kreslení, zachycovala nejen africkou květenu a zvířenu, ale taky každodenní život Keňanů. Její kresby byly tak zdařilé, že se dostaly i do několika knih. Nakonec jich vytvořila přibližně sedm set. V současnosti je sbírka jejích kreseb domorodých kmenů součástí stálé expozice v Keňském národním muzeu v Nairobi. Úspěch v profesním životě byl ale doprovázen krachem manželství, které po několika letech začalo dostávat vážné trhliny, a nakonec skončilo, jako to první, rozvodem.
Joy ale nezůstala dlouho sama. V roce 1944, nedlouho po rozvodu s Ballym se provdala George Adamsona, který byl od roku 1938 správcem hranice Severního okrsku keňského národního parku. Společně se pak starali o malou lvici. Pojmenovali ji Elsa. Po velkém úsilí se jim ji podařilo navrátit do volné přírody. Joy o životě lvice napsala třídílnou sérii Born Free, Living Free a Forever Free, která v Čechách vyšla souborně jako Příběh lvice Elsy. Trilogie se stala celosvětovým bestsellerem, a byla několikrát zfilmována. Nejúspěšnější byl snímek Volání divočiny z roku 1966, který získal dva Oscary. Mimo Elsy se Joy starala i gepardici Pippu i třetí z velkých afrických kočkovitých šelem, levhartici Penny. Kniha, kterou o levhartici připravovala, vyšla až posmrtně v roce 1980. Joy Adamson založila také nadaci Elsa Wild Animal Appeal, která přispívá k ochraně divoké africké přírody.
Joy Adamson se po svém přesunu do Afriky již nikdy nevrátila domů do rodné Opavy. Možná byly důvodem ne zrovna radostné vzpomínky na dětství bez lásky, kterou nakonec našla v Africe při práci s velkými šelmami. Ve své autobiografii, která v roce 1984 vyšla česky pod názvem Volání divočiny, jako důvod uvedla, že návrat nezvažovala kvůli tomu, že krajina jejího dětství byla zničena při stavbě vodní přehrady a ona si ji chce pamatovat jako nedotčenou. Joy Adamson se však českého vydání své autobiografické knihy nedočkala. 3. ledna 1980 ji ubodal bývalý zaměstnanec, kterého krátce před tím propustila za krádež. Jejího manžela George bohužel potkal podobný osud, když byl v roce 1989 zabit somálskými bandity.
Zdroje: mzv.gov.cz, britannica.com, legendsandlegaciesofafrica.org, wikipedia.org