Esence lidskosti se skvělým obsazením: Příběh skromného hrdiny Nicholase Wintona se natáčel i v Praze

Nicholas George Winton mohl jet v roce 1938 lyžovat, ale rozhodl se jet do Československa. Mohl dělat to, co většina lidí, tedy starat se sám o sebe a hledět si svého, ale rozhodl se jinak. Na film Jeden život stejně jako na Hamleta lidé nejdou proto, aby se dozvěděli, jak to dopadne.

Příběh muže, který svým aktivismem zachránil život 669 dětí, zpracovával před 25 lety snímek Mateje Mináče Všichni moji blízcí, díky počinu režiséra Jamese Hawese však může oslovit a inspirovat celý svět. Pozornost přitahuje samozřejmě i herecké obsazení – Anthony Hopkins jako Nicholas Winton starší, Johnny Flynn jako jeho mladší já, Helena Bonham Carter v roli Nickyho matky, Jonathan Pryce a další.

O dětech s vadnými pasy

Wintonův syn Nicky při příležitosti premiéry prohlásil: „Můj otec věřil, že nestačí nedělat špatné věci, ale je třeba aktivně dělat dobré věci. Dožil se 106 let a udělal toho opravdu hodně. Díky tomuto se stal známým. Ale pro něj to byla jedna z mnoha věcí, které v životě udělal.“ Opravdu se málo ví o tom, že činnost, vedoucí k záchraně dětí z uprchlických táborů před okupací Československa, nebyla ojedinělým aktem filantropie ve Wintonově životě. Ve snímku zazní věta ve smyslu: „Kdyby lidi věděli, co se děje, nestrpěli by to.“ Bohužel dnes ze zkušenosti víme, že je to trochu jinak. V současnosti veřejnost ví velmi přesně, jak a kde dochází k utrpení dětí, které mají tu smůlu, že se narodily se špatným pasem, a zůstává ve většině naprosto chladná. 

Důležitá rodina

Podobné, ale mnohem skeptičtější sdělení o současné lhostejnosti světa podává loňský snímek Hranice Agnieszky Holland. S dětmi, těhotnými a zraněnými migranty se na hranicích Polska a Běloruska zachází hůře než se zvířaty. Nicholas Winton by to, co dokázal, nedokázal bez ostatních přátel a dobrovolníků, a jeho příběh je známý veřejnosti i díky jeho rodině – vnuk Nicholase Wintona se vyjádřil: „Chtěl bych vzdát hold své matce Barbaře Winton. Napsala biografii One Life, ze které vychází scénář k filmu. Barbara bohužel zemřela, než byl film hotový. Ale vím, že kdyby tu dnes námi byla, byla by opravdu pyšná, kdyby viděla Nickyho příběh zpracovaný tak, že může inspirovat další lidi. A to by si přál i Nicky, inspirovat ostatní, aby tvořili dobro všude na světě.“ Pro pomáhání ostatním je proto podstatné spojovat se navzájem.

Při natáčení nebylo traumatizováno žádné dítě

Pro nás je zajímavé, že film se z velké části natáčel v České republice. Jedná se samozřejmě o scény z nádraží, ale také z uprchlických táborů. Aby natáčení snímku o tom, že každý lidský život a každé dítě stojí za záchranu, nezpůsobovalo trauma dětským hercům, pečovaly o ně dětské koučky, mezi nimi Martina Čurdová: „Natáčení One life bylo hodně náročné, ve filmovém uprchlickém táboře jsme se brodili bahnem a sněžil na nás umělý sníh. Na Hlaváku ověšeném vlajkami s hákovými kříži jsme vysvětlovali dětem, že ten zlý pan nacista, který na ně řve a vyhazuje je z vlaku, je pořád ten samý hodný pan herec, který zlého jen hraje, a i my teď budeme jen hrát, jak se bojíme a pláčeme. Na jeden natáčecí den jsme většinou byly dvě koučky, ale s dětmi hodně komunikovali i ostatní lidé na place. Režisér James Hawes, který mohl pokojně stát u monitoru a rozdávat pokyny, vždycky přišel a objasňoval spolu s námi, co je to za příběh a proč je tak důležité ho vyprávět. Ani jednou nezvýšil hlas, i když se děly nepředvídatelné události, co se u filmu vždycky dějí. Skvělý byl Alex Sharp, který hrál Trevora Chadwicka, Wintonova přítele. S dětmi trávil hodiny ve vlaku, když se natáčely scény přejezdu hranic. Byla tma, děti byly unavené a ospalé. Alex je vytrvale bavil svými kouzelnickými triky, zpíval si s nimi písničky, hrál hry. Říkala jsem si, že takhle nějak ta cesta do Londýna asi doopravdy vypadala.“