Scenárista Jaroslav Hruška: Jiří Markovič byl samorost, náš seriál se od reality téměř neliší 

Aktuální hit videotéky Voyo, minisérie Metoda Markovič: Hojer, se už dá vidět komplet, a to se jeví jako dobrý důvod probrat ji se scenáristou Jaroslavem Hruškou. Pro toho je true crime minisérie debutem. Jaké to je psát do šuplíku, jaká byla setkání s legendárním kriminalistou Jiřím Markovičem a kdy se můžeme těšit na pokračování o spartakiádním vrahovi Strakovi? To se dozvíte z následujícího rozhovoru. 

Metoda Markovič: Hojer je váš první realizovaný scénář. Kolik vám jich leží v šuplíku?
Dost. Psaní do šuplíku na mě  dlouho působilo jako taková pošetilost. Musíte si psát, realizace toho projektu je daleko. Ale nakonec jsem za to rád, ukázalo se, že to pomohlo napsat teď tu minisérii takovou, jaká je, napsat ji v nějaké kvalitě a hlavně v nějaké rychlosti. A za to všechno můžu poděkovat tomu, že předtím jsem si to zkoušel nanečisto.

Jak se spolupracuje se sourozencem, tedy s bratrem Tomášem?
Je to výborné, protože potřebujete na některé věci mít druhé oči. Od toho je samozřejmě i dramaturg, kterého nám dělal Martin Toul, ale taky potřebujete druhé oči, které jsou naladěné na vaší vlně, protože jinak můžete dostat spoustu rad, které jsou určitě dobrý, ale říká je někdo, kdo není s vámi na vlně a v podstatě by dělal jiný film. Je výhoda, že s bratrem jsme – co se týká filmového vkusu a vyprávění filmů – na sebe napojení, a to docela dost. To vám pomůže. Je to někdo zvenčí, ale zároveň někdo, kdo vás dobře chápe.

V jakém stadiu je pokračování minisérie s podtitulem Straka?
Myslím, že mohu prozradit, že teď píšu scénáře. Nahrubo mám všechny v druhých, třetích, čtvrtých pátých, šestých verzích, podle toho, o jaký díl se jedná. Pracujeme na tom.

Bylo o realizaci Straky rozhodnuto ještě před uvedením Hojera? Nebo se čekalo až na výsledky, které jsou dobré, takže nic nestojí v cestě?
Teď musím trošku zapátrat v paměti, jak to přesně bylo. Jako tvůrce jsem to měl rozložené, věděl jsem, že bych s tím chtěl pokračovat, dokonce do víc řad než jenom do dvou. Řekněme, že když se dostříhával Hojer, už jsme připravovali nabídku pro Novu, kde jsme jim říkali, že bychom chtěli pokračovat. 

Setkával jste se přímo s legendárním kriminalistou Jiřím Markovičem. Kolik těch setkání vlastně bylo?
Nezapisoval jsem si to přesně…

Tak jinak: Jak dlouho jste se setkávali?
Asi tři měsíce, čistě už nad tou samotnou věcí. 

Jak se vám Jiří Markovič otevřel?
Chtěl bych věřit, že se mi otevřel dost. Ale on takový prostě byl. Bavili jsme se i s jinými pamětníky, kteří s ním spolupracovali, a vypadá to, že on byl prostě otevřený člověk. Byl hodně specifický. My jsme zvyklí, že se lidi nějakým způsobem chovají – speciálně v Čechách. Jeho chování by vás překvapilo, byl samorost, v práci s lidmi, v chování. Minimálně na poměry tady.

Prozradil vám třeba i něco, o čem rovnou řekl, že to nemůže jít do scénáře, ale že prostě to z něj musí ven?
Byl jsem na to připravený, že s ním ty věci budu konzultovat a že pokud se jemu nebo jeho rodině nebude něco na scénáři líbit, ta bychom to tam asi nedali, ale drželi jsme se reálií a žádnou z nich nezpochybnil. Pak samozřejmě byly věci, kterými jsme si třeba chtěli dofabulovat příběh. Pokud by se týkaly jeho osoby, neřekl vyloženě, že by to nechtěl, ale říkal „Hele, já to měl v životě takhle a takhle, tak to tam radši dejte tak, jak to bylo.“

Je naopak něco, na čem trval, že ve scénářích být musí, že bez toho se to nedá natočit?
Ani to nebylo, nic takového.

Potkali jste se jenom s ním, nebo i s některým z dalších členů jeho mordparty?
Bavili jsme se třeba s panem Smejkalem. Nechci říct chybný údaj, ale myslím, že on tu mordpartu vedl po něm, aspoň nějakou dobu.

Režisérka Tereza Kopáčová v rozhovoru s kolegou Milošem Pokorným k nové true crime minisérii Studna řekla, že podle reality se nedá napsat dramatický tvar. Jak moc jste při dramatizaci skutečných událostí musel utíkat od reality?
To je zajímavé. Je to samozřejmě jiný případ, ale moje zkušenost je taková, že to pátrání a ten spis samotný byl natolik obsáhlý a ty informace, co jsme se dozvídali z okolí, byly natolik zajímavé a nosné, že bylo jenom třeba je utřídit a seřadit do nějakého tvaru, který jsme chtěli, abychom vyprávěli, co chceme vyprávět. Nevylučuji, že jsou případy, kde musíte fabulovat, aby se daly vyprávět, ale tenhle případ to nebyl.

Během natáčení vás zastihla tragédie v podobě náhlého úmrtí Dana Heribana, který hraje Hojerova obhájce. Jak pracná byla úprava scénáře, bylo ve hře třeba i přeobsazení? 
Bylo to ve fázi, že už přeobsazení nebylo možné. V té tragické a hrozné situaci bylo jedno štěstí, že už byla natočená většina záběrů. Jsou tam nějaké záběry, které se musely předělávat, ale nebylo to nic významného. Byla to smůla, ale štěstí bylo v tom, že Dano stačil většinu své práce udělat a odevzdat. 

Když jste scénář psal, představoval jste si, kdo by mohl hrát jednotlivé postavy? 
Zkusím popřemýšlet, jak to bylo. Nepředstavoval jsem si je úplně přesně. Měl jsem spíš nějakou náladu, která by z těch postav měla jít, což nám pak pomáhalo, když jsme se snažili ty herce vybírat.

A byl jste u výběru? 
Jsem scenárista, ale tím, že to byl můj první projekt a byl jsem zvědavý, tak jsem se chtěl podívat. Přiznávám, že v tom byla zvědavost, chtěl jsem se na casting podívat. A měl jsem poradní hlas, ale zase mám nějakou disciplínu a vím, kde je moje role v tom projektu. Nechtěl jsem to ještě ztěžovat tím, že bych tvrdohlavě protlačoval svůj názor, protože jsem věděl, že s herci pak musí pracovat režisér, televize má nějakou představu, koho tam chce obsadit. To samo o sobě je dost složité na to, abych to rozbíjel svými názory. 

Režisér Pavel Soukup říkal, že některé tváře musel protlačit, včetně představitelů dvou hlavních hrdinů, Petra Lněničky a Petra Uhlíka, protože to nejsou dostatečně hvězdné tváře podle představ televize. Nakonec  jste všichni spokojení?
Určitě. Jsem s herci enormně spokojený. Nejenom s tím, jak to zahráli, ale jak k celé věci přistoupili. 

Jak minisérii Metoda Markovič: Hojer pomohla cena z festivalu Serial Killer? Kolik cigaret se vykouřilo během natáčení? A je Jaroslav Hruška příznivcem binge watchingu, nebo má raději, když nás televize zásobuje jednotlivými díly? 
To se dozvíte z podcastu v úvodu článku. Archiv rozhovorů Expres Star najdete v sekci Podcasty, v aplikaci Expres FM, na webu Podcasty.cz a v aplikacích Spotify a Apple Podcasts.