Michal Thomes: Rock for People má nejlepší festivalové publikum, cesta k největším jménům je složitější 

Hostem Expres FM je muž, který dokázal z malého hudebního festivalu vydupat obří akci evropské úrovně s hvězdami, které by k nám do České republiky možná ani nezavítaly. Ředitel festivalu Rock for People Michal Thomes moderátorce Markétě Žilinské prozradil, jak vypadal první ročník v Českém Brodě, jak složité je získat velká jména a které ročníky se úplně nepovedly. 

Ahoj Michale, vítej na Expres FM!
Na začátek bych jen opravil, že jsem nevydupával sám, ale že mi v tom pomáhal široký tým spolupracovníků. Abych si nepřisvojoval všechny zásluhy. 

Kdo se na letošním ročníku festivalu představí? 
Letos máme opět nabitý ročník, hvězdami se to tam jen hemží, takže zmíním jen ty, které máme nejtučnějším písmem na plakátech, a to jsou třeba The Prodigy, Bring Me The Horizon, Bad Omens, The Offspring, Parkway Drive, Avril Lavigne, Pendulum nebo Sum 41, kteří odehrají poslední festivalové vystoupení v České republice.

Příští rok oslavíte třicáté jubileum. První ročník se konal v Českém Brodě v roce 1995, jak tehdy ten festival vypadal?
Úplně jinak, začínali jsme s kolegou, neměli jsme o tom vůbec žádnou představu, téměř jsme na žádném jiném festivalu předtím nebyli, takže to bylo takové velmi amatérské, punkové, naivní, ale na druhou stranu krásné, protože jsme začínali nepolíbeni nějakými profesionálními zkušenostmi a všechno jsme se učili za pochodu. První ročník vlastně dopadl nadmíru dobře, přišlo nám přes tisíc lidí, což jsme ani nečekali, takže nám to dalo trochu křídla k těm dalším ročníkům a takhle jsme nějak krůček po krůčku pokračovali, až se to po třiceti letech dopracovalo k tomuto formátu, který jsme si tenkrát neuměli představit. 

V létě se u nás konají stovky hudebních akcí a festivalů, ale jenom málo z nich má zahraniční přesah a dosahuje opravdu evropské úrovně. Rock for People je rozhodně jedním z nich. Jak se to podařilo a jaká k tomu vedla cesta?
Cesta to byla dlouhá a dospěli jsme k tomu nějakou vytrvalostí a postupnými kroky, což vlastně zpětně hodnotím jako největší dar, který se nám dostal – učili jsme se za pochodu, ale takovou poctivou cestou, navíc jsme nebyli nabití penězi, prostě jsme si to prošlapávali. V současnosti se řadíme k evropské špičce a mnozí agenti už nás tak i vnímají, k čemuž jsme se dostali poctivou prací a sklízíme výsledky té dlouhodobé práce, kterou jsme do toho investovali.

Čím je váš festival výjimečný, co tvoří jeho DNA?
Říkáme, že v té naší DNA jsou vlastně zakotveny tři důležité prvky – prvním z nich je energická hudba, druhý je unikátní festivalový areál bývalého vojenského letiště s hangáry, stromy a širokými travnatými plochami a tím třetím – a možná nejdůležitějším – prvkem jsou naši festivaloví návštěvníci. S oblibou říkám, že Rock for People má nejlepší festivalové publikum, které každoročně vytváří nádhernou atmosféru. Jsem na něj pyšný.  

Jak vlastně sestavujete každoroční line-up? Sledujete trendy a podle nich program přizpůsobujete?
Pro každý festival je dramaturgie tou úplně nejzákladnější věcí, kterou se odlišuje od jiných festivalů. U nás už se to časem vytříbilo v to, že máme program postavený na velkých světových jménech, k tomu máme nějakou bázi těch středně zajímavých jmen, které zase přivážíme v nezvykle velké koncentraci a pak máme objevy, které jsou jak z domácí scény, tak z té zahraniční. Děláme i zajímavé žánrové úkroky a každý rok zveme v rámci takového retro okénka nějakou legendu populární hudby, loni to byl třeba Vašek Neckář. 

Nastala někdy v historii festivalu nějaká nepříjemná situace?
To jsou samozřejmě věci, které každý promotér úplně nezmiňuje v prvním plánu, ale na druhou stranu, každý si jich vždycky pár musí prožít, aby se z nich mohl nějak poučit a posunout vpřed. U nás nějaké poučení z minulosti přišlo například, když jsme nezvolili šťastně headlinera. Konkrétně v roce 2003, kdy jsme vzali Cypers Hill a úplně to nezafungovalo. Podobné úkroky nejtučněji napsaných jmen si už odpouštíme a snažíme se je nedělat. Pak jsme měli velké klopýtnutí v roce 2012, potkaly se nám dvě bouřky nad areálem a troufám si tvrdit, že nás to poznamenalo na dalších pět let, kdy jsme se z toho vzpamatovávali. Mělo to na nás vliv i v nějakém navázání a pokračování, které se nám úplně nepovedlo. Když se člověk dostane do nějaké ekonomicky složité situace, je takový opatrnější a ne vždy ty opatrné kroky vedou k úspěchu.  Samozřejmě, že do našich velkých plánů zasáhl covid, měli jsme před sebou jednoznačně nejambicióznější ročník vyprodaný několik měsíců před akcí, a přišla pandemie, takže se to jenom odsouvalo do roku 2022, kdy se to pak velkolepě odehrálo. Ale řekl bych, že nás to vlastně nastartovalo k takové nové etapě a poslední dva ročníky byly opravdu o kategorii někde jinde. A v letošním roce na to navazujeme.

Jak složité je získat na festival opravdu velká jména?
Je to hodně o vztazích s agenty, se kterými kooperujeme v rámci nějaké celoroční činnosti, protože děláme i hodně samostatných koncertů. Tam mnohdy platí princip, že my jim pomáháme s tím, že třeba přivezeme do klubu nějakou kapelu, kterou oni chtějí rozvíjet a představit na našem trhu a oni nám pak zase vycházejí vstříc se zajímavými jmény, která chceme na festival. Je to taková symbióza, která se buduje opravdu mnoho let. Troufám si tvrdit, že povědomost o Rock for People mezi agenty je poměrně velká, vnímají nás jako zásadní český festival.

Takže problém není v tom, že by nám ty kapely nechtěli dávat, ale je tam samozřejmě i ta rovina ekonomická, kdy ten interpret má nějakou hodnotu, ale ne fixně danou, prostě neexistují žádné ceníky. A my tak nějak musíme trochu kličkovat mezi tím, že nemáme tak velké rozpočty, jako třeba zahraniční festivaly, kam chodí dvojnásobek lidí za dvojnásobné vstupné a hospodaří úplně s jinými balíky peněz než my. Ale nějak se nám to vlastně daří, protože máme skvělý areál a dobré reference od kapel, které u nás v minulosti hrály. Daří se nám soutěžit i s těmi nejsilnějšími a je to vlastně vidět na line-upu, protože už jsme na festival dostali světové hvězdy jako Green Day, Slipknot nebo Muse.  

Jak dlouho se festival připravuje a kolik je ve vašem organizačním týmu lidí?
Na přípravách dalšího ročníku se začíná pracovat ve chvíli, když ten předchozí skončí. Je to vlastně celoroční činnost a pracujeme v týmu čítající 14–16 lidí. Když se festival blíží, tak se rozšiřujeme o externí týmy a zapojují se lidé, se kterými spolupracujeme dlouhodobě, ale vždycky přicházejí až těsně před festivalem na dořešení nějakých dílčích projektových úkolů. Takže v rámci těch příprav to roste do desítek, vyšších desítek nebo lehkých stovek. Když to vezmu podle akreditovaných pracovníků, na místě jsou to pak tisíce.

Koho byste rádi přivezli na některý z budoucích ročníků festivalu?
Nerad bych posluchače nenavnadil příliš, protože většinou, když nějaké jméno vypustím, tak se pak snesou dotazy typu, kdy už tady teda bude. Ona ta cesta k těm nejvyšším jménům je trošku složitější, nejezdí každý rok nebo jedou jen omezený počet koncertů a ta hra peněz je tam ještě o kategorii ostřejší. Ale moje vysněná kapela jsou třeba System Of A Down nebo Red Hot Chili Peppers. 

Jaké má Michal Thomes festivalové cíle do budoucna? A jak se jeho týmu podařilo zorganizovat dva koncerty Eda Sheerana v Hradci Králové?
To se dozvíte, když si poslechnete celý rozhovor v úvodu článku.