Iva Kašpárková Jestřábová je spoluscenáristkou filmového hitu Tátova Volha a komedie Hodinový manžel a dokumentů Děti 50. let a Čtyři v tom, u prvního jmenovaného stála za kamerou i jako jedna z režisérek. Jako dramaturgyně se podílela na filmech Prvok, Šampón, Tečka a Karel, Matky, Věčně tvá nevěrná nebo Dvě nevěsty a jedna svatba. Pracuje taky jako kreativní producentka pro Voyo a televizi Nova, kde má na starosti seriály Odznak Vysočina a Mozaika. V rozhovoru mimo jiné prozradí, v které ze svých rolí se cítí nejlépe, čím ji oslovil projekt seriálu Mozaika nebo jak tvářil neprávem odsouzený muž, když viděl svůj příběh zpracovaný v Českým lvem oceněné minisérii Matematika zločinu.
V které z těch činností, kterým se u filmu a seriálů věnujete, se cítíte nejlíp?
Jsem vystudovaná scenáristka a dramaturgyně a dlouhá léta jsem pracovala jako dramaturg, takže to je něco, v čem se cítím nejsilnější v kramflecích, kde můžu nejvíc pomoct a nejvíc tomu rozumím. Ale strašně mě baví i ty ostatní věci, které musím jako kreativní producent dělat, zvlášť ty na konci. Moc mě baví připravovat upoutávky a přemýšlet nad tím, jak něco, co už je hotové, divákovi co nejlépe prodat.
Tím, že v té paletě vašich činností je i scenáristika, nemáte občas nutkání scenáristům vašich projektů, na které kreativní producentka dohlížíte, pomáhat se zápletkami a rozuzleními?
Pracuju se strašně šikovnými scenáristy, takže to naštěstí moc často dělat nemusím. Ale když je nouze a třeba časový tlak, což se taky stává, je fakt, že je asi výhoda, že tam můžu nějakým způsobem nastoupit a pomoct.
Máte mimo jiné na starosti kriminální seriál Odznak Vysočina. Diváci už by se měli pomalu začít bát, že to na Vysočině chvilku bude jako v Midsomeru, že tam řádně prořídne populace…
Je to tak, těch mrtvol se tam vrší hodně.
Když jsem pročítal reakce na Odznak Vysočina, spousta lidí ho – podle mě logicky – srovnává s Policií Modrava. Těch společných znaků, třeba hlavní ženské hrdinky a malé město, se tam pár najde. Nebáli se toho na začátku?
Je to naopak, Vysočina měla být nástupcem Modravy. Myslím, že určitým způsobem je, co se týče zasazení do krásné krajiny. Odznak Vysočina už jde trošku víc s dobou, škála postav je tam pestřejší a jdeme nějakým způsobem hlouběji do těch postav a do jejich příběhů.
Právě startuje třetí řada Odznaku Vysočina. Čekají nás nějaké zásadní novinky?
Jsme strašně rádi, že nás žádné zásadní novinky nečekají, že se nám podařilo udržet celý ten policejní tým stále stejný, že se vrací i řada vedlejších postav. Co se týče novinek, v té předchozí řadě jsme uzavřeli příběh Julie, takže ve třetí sérii otevíráme novou takzvanou back story, což je ten příběh, který se táhne přes celou sérii, přes celých osm dílů. Bude se týkat Vaška Kociána a jeho ambicí.
Na kolik řad si ještě věříte?
Věříme si na spoustu řad. Teď jsme se rozepsali, roztočili, myslím, že nám to jde hrozně pěkně a že každá řada je lepší než ta předchozí. Takže si určitě minimálně na pár řad ještě věříme.
Na obrazovky se chystá i nový seriál Mozaika podle scénáře Alice Nellis. Hlavní role manželského páru, který se po dlouhých letech rozvádí, v něm ztvární Taťána Medvecká a Karel Heřmánek. Ten se před kamerou v posledních zhruba 10 letech vyskytuje sporadicky. Jak se vám ho podařilo přesvědčit?
Myslím, že kvalitním scénářem.
Čím Mozaika oslovila vás osobně, abyste jí pomohla ožít?
Vždycky jsem si přála spolupracovat s Alicí Nellis, takže jsem byla ráda za tuhle příležitost. Produkce, která to přinesla, je Lucky Man Production Davida Ondříčka a Darji Špačkové, s těmi jsem taky chtěla spolupracovat. A v momentě, kdy jsem do toho naskočila, už tři scénáře z 16 existovaly a slibovaly, že to bude výborný, takže tam to vůbec nebylo o žádným rozmyšlení.
Je Mozaika uzavřený seriál, nebo se v případě diváckého ohlasů můžeme těšit na další příběhy téhle rodiny?
Je to 16 dílů, kde se dějový oblouk uzavře. Ale nic není nemožné a není nemožné tam navázat.
Kdy se vlastně diváci mohou těšit?
Mozaiku uvidí na Voyo už v červnu.
A bude jenom na Voyo, nebo se případně mohou těšit i na Nově?
Zatím to bude jenom na Voyo. Jestli se mohou těšit i na Nově, uvidíme v budoucnu. U Mozaiky je naděje vyšší než u sérií Voyo Originál. V brzké době se dostane i na Novu, ale nasazení ještě nemáme.
Minisérie Matematika už má úspěšné uvedení za sebou. Čekala jste takový úspěch v podobě Českého lva?
Věděla jsem, že jsme odvedli velmi dobrou práci, taky jsme do toho vložili moc energie a hodně lidí do toho vložilo moc talentu. Nemůžu říct, že bych to čekala, ale věděli jsme, že se nám to povedlo. Z té ceny máme samozřejmě radost.
Proč se ten úspěch podle vás dostavil?
Protože je to udělané poctivě, to téma je silné, je aktuální. Myslím, že zavede lidi do míst, která neznají. Je to úhel pohledu, který se v televizních dílech tak často neukazuje, nějakým způsobem odkrývá fungování justičního systému. Myslím, že lidi to zaujalo, protože je to něco nového. A taky jsme měli samozřejmě skvělý výchozí bod, podcast Matematika zločinu Brit Jensen a Magdy Sodomkové byl taky výborný, takže jsme vycházeli ze silného originálu.
Hlavně to byl skutečný příběh. Spolupracovaly s vámi aktérky toho podcastu nebo dokonce ten neprávem odsouzený muž?
Je to projekt, který nám přinesla slovenská produkční společnost DNA Rasťa Šesťáka a Petra Bebjaka. Zájem o ten podcast byl docela velký a Magdalena Sodomková se dlouze rozmýšlela, komu to dát. Peter Bebjak, který to od začátku měl teda režírovat, byl pro ni zárukou. Samozřejmě jsme s nimi spolupracovali. A s Tomášem Tomanem, což byl ten neprávem odsouzený, taky. Konzultovali jsme s nimi scénáře, dolaďovali jsme detaily a všechny jsme je měli na premiéře.
Jak se tvářil Tomáš Toman, když viděl svůj příběh oživlý na plátně nebo na obrazovce?
Udělali jsme ještě před premiérou speciální projekci pro Tomáše a jeho rodinu a musím říct, že to byl možná nejsilnější zážitek celého procesu. Ty nervy, abychom to udělali tak, aby to vzali za své, byly ohromné. Poprvé jsem dělala něco, v čem byli zainteresovaní reální lidé. Bylo to křehké, nechcete jim ublížit. Tomáš Toman už má jiný život, má rodinu, nechtělo se mu to znovu otvírat, takže bylo pro nás strašně důležité si nějakým způsobem získat jeho důvěru. A když jsme jim tu minisérii poprvé pustili a jeho maminka i on plakali a na konci tleskali, souzněli s tím, jak jsme to udělali, to byl strašně silný moment.
Když nedávno byla u kolegy Miloše Pokorného na rozhovoru režisérka Tereza Kopáčová, mimo jiné v souvislosti s připravovanou Studnou řekla, že z reality se těžko dělá dramatický seriál. Oproti tomu scenárista Metody Markovič Jaroslav Hruška mi tvrdil, že on se od reality téměř neodchýlil. Jak na tom byli tvůrci Matematiky zločinu?
My jsme neadaptovali realitu, my jsme adaptovali podcast, takže už to nějakým sítem prošlo. Ten samotný případ je podle reality, ale pak je tam spousta věcí, které podle reality nejsou. Možná si to diváci ani neuvědomují, my to nikde neříkali, ale třeba celá soukromá linka Magdy Sodomkové je smyšlená.
Jiří Bartoška v Matematice zločinu ztvárnil záporného hrdinu, to se zas tak často nevidí. Užíval si to?
Myslím, že ohromně.
Matematika zločinu dostala Českého lva, uvidíme, jak dopadne nominace na jeho slovenskou obdobu Slnko v sieti teď v pátek. Jsou podle vás ceny důležité?
Je fajn cenu dostat. Bylo příjemné vidět, že jak Matematika zločinu získala Českého lva, na ČSFD začaly naskakovat komentáře a dle měření se k tomu projektu diváci vrátili. Z toho jsem měla asi největší radost. Ta práce je často těžká a stresující, takže dostat za to občas nějaké poplácání po rameni je určitě fajn.
A máte nějaká čísla? Nemusí být exaktní, ale byl tam nějaký procentuální nárůst?
Procenta nemám. Koukala jsem na křivku, kde bylo evidentní, že po tom předávání si lidi řekli „O tom jsem slyšel, kouknu se.“
Čte Iva Kašpárková Jestřábová recenze? Trápí ji ty negativní? Co vlastně obnáší funkce kreativního producenta? Kolik scénářů od tvůrců jí leží na stole? A má v hlavě nebo počítači nějaký vlastní?
To se dozvíte, když si poslechnete celý rozhovor v úvodu článku!