Písním svých přátel dal nový život a udělal z nich hity: Majitel hrubého hlasu s něžným srdcem by oslavil osmdesátiny

Zpěvák nejvíce známý svými předělávkami písní ostatních umělců měl jedinečný dar. Nejen že svou verzí vzdal hold původní nahrávce, ale přeměnil ji v hit nových rozměrů. Mnoho písní, které si vypůjčil od často slavnějších kolegů, si tak neodmyslitelně spojujeme s více než čtyřicetiletou kariérou Joe Cockera, kterou ukončila zákeřná nemoc před Vánoci roku 2014. 

With A Little Help From My Friends (1968)

Cockerova coververze písně The Beatles se stala jedním z jeho nejslavnějších hitů. Emotivní zpěv a překypující energie přinesly posluchačům nový a pohlcující prožitek. Na kytaru v této verzi hraje v té době ještě hlavně studiový kytarista Jimmy Page. Na nahrávce se výrazně projevila Cockerova silná inspirace soulem a zpěváky jako Aretha Franklin a Ray Charles. Oproti originálu je píseň pomalejší a uvedená výrazným instrumentálním intrem. Paul McCartney prohlásil, že Joe Cocker z původní písně udělal pravou soulovou hymnu. Slova jednoho z autorů jen potvrdilo Cockerovo vystoupení na Woodstocku v létě 1969, které upevnilo jeho pozici jednoho z nejvýraznějších hlasů své generace.

Feelin’ Alright (1969)

Původní hit kapely Traffic upravil Cocker nejprve tím, že z názvu vyňal otazník. O tom, jak se cítí, totiž nemůže být při poslechu pochyb. Píseň si pak vybral jako úvodní na své debutové album. Píseň se dvakrát umístila v hitparádách ve Spojených Státech a v Kanadě (poprvé v roce 1969 a podruhé při opětovném vydání o tři roky později). Zaslouženě. Oproti klidnějšímu originálu začíná tato verze pianovým riffem, který přejde do téměř funkového zpracování. Už při porovnání první písně s originálem si tak posluchač může udělat obrázek o tom, jaká jízda ho s debutem pojmenovaným po písni The Beatles čeká.

You Are So Beautiful (1974)

Tahle píseň původně vyšla téhož roku na devátém studiovém albu jednoho z „pátých Beatlů“ Billyho Prestona s výrazně košatější aranží. Cocker se po období závislosti na heroinu spojil s členem své koncertní kapely Jimem Pricem, který mu píseň zahrál při své návštěvě u Cockera doma. Ve zpěvákovi tím podle jeho slov znovu zapálil zájem o další nahrávání, a tak vznikla zpomalená verze založená na klavíru base a emotivním pěveckém projevu. Byl z toho jeden z Cockerových největších komerčních úspěchů, který to dotáhl na páté místo americké hitparády.

Up Where We Belong (1982)

V roce 1982 zazpíval Joe Cocker na předávání cen Grammy píseň I’m So Glad I’m Standing Here Today. Vystoupení v televizi sledovala jeho oddaná fanynka Jennifer Warnes, která právě dostala nabídku nahrát titulní píseň k filmu Důstojník a gentleman (An Officer And A Gentleman). Nadšená Cockerovým vystoupením přišla za producenty s nápadem, že by titulní song měl být duet, na kterém spojí síly právě se svým oblíbencem. Nahrávání písně bylo složité. Tvůrci na něj nedostali prostředky, a tak probíhalo tajně. Joe Cocker původně nechtěl nahrávat společně, když už ho přemluvili, nebyl schopen si zapamatovat text. Museli ho proto napsat na jednotlivé části vybavení studia. Po představení písně šéfům filmového studia bylo tvůrcům řečeno, že z tohohle nikdy hit nebude. Navzdory nechuti vedení filmové společnost nakonec duet ve filmu zazněl. Důvod byl prostý: Nedostatek času na nahrání jiné písně. Litovat ale nemuseli, singlu se nakonec prodal více než milion kopií jen ve Státech, strávil několik týdnů na předních příčkách hitparád, včetně nejvyšší pozice v USA, Kanadě, Jižní Africe a Austrálii, získal cenu Grammy za nejlepší duet a Oscara za nejlepší původní píseň. 

Unchain My Heart (1987)

Ray Charles, ke kterému Joe Cocker vždy vzhlížel, vydal píseň v roce 1961, text písně složil tehdy drogově závislý Bobby Sharp a prodal ho za 50 dolarů. Joe Cocker skladbu v roce 1987 přezpíval pro své jedenácté album, které je podle skladby pojmenováno. Jestliže byla Charlesova verze hitem, předělávka z ní udělala naprostou klasiku. Ačkoli album neproměnilo nominaci na Grammy za nejlepší album, značí v Cockerově diskografii návrat ke špičkové formě.

When The Night Comes (1989)

Píseň na dvanácté album pojmenované One Night Of Sin napsal Bryan Adams, který v ní také hraje na kytaru. Bluesrocková skladba v textu řeší téma hledání vnitřní síly v těžkých časech, s kterým měl zpěvák bohaté zkušenosti. Silné vokály a přímočará hitová kompozice dostaly píseň na jedenáctou příčku americké hitparády. Skladba byla posledním Cockerovým hitem, který se v Americe dostal do Top 40.

Summer In The City (1994)

Tanečně laděná předělávka původní písně z roku 1966 od kapely Lovin’ Spoonful okouzlila posluchače v polovině 90. let a dokazuje přetrvávající schopnost vdechnutí nového života původní skladbě. Kompozice trefně reaguje na text porovnávající horký pracovní den v New Yorku a zábavu přicházející po setmění. Jeden z posledních velkých hitů Joe Cockera vyšel na albu, které kvůli laxnímu přístupu vydavatele propadlo. Skladba se však řadí mezi jeho význačné hity a dodnes rotuje v rádiích.