Doma hvězdy, v USA nikdo: Pořádně prorazit za mořem nezvládli britpopoví rivalové, Robbie Williams ani Pet Shop Boys

The Beatles, Sting, Depeche Mode nebo The Rolling Stones to dokázali. Britské hudební hvězdy nejprve prosluly doma a poté zazářily i za Atlantikem. Ovšem mnohem více je těch, kterým se to nepovedlo. Sice jsou na Ostrovech i Evropě za prvoligové hvězdy, ale ve Státech o ně nikdy nebyl velký zájem. Tohle jsou ty nejzářnější případy. 

Robbie Williams

Asi nejznámější a nejvíce ukázkový případ ze všech je čerstvý padesátník Robbie Williams. Přitom se rozhodně nedá říct, že by se o průnik na americký trh nepokoušel, dlouho dokonce žil v Los Angeles. Už v roce 1999 Robbie v USA vydal album s názvem The Ego Has Landed, které bylo v podstatě kompilací jeho předchozích hitů z evropských alb. I přes několik úspěšných singlů a velkou podporu ze strany gramofirmy však nezaznamenalo masivní komerční úspěch. Relativně úspěšné tu však bylo jeho třetí album Sing When You’re Winning, které se dostalo na 110. příčku. A to zejména zásluhou hitu Kids, který nazpíval s Kylie Minogue. Jinak ale byl Robbie zkrátka na Ameriku až příliš britský a sarkastický. Se skladbou Kids se Robbie v posledních letech v USA znovu etabloval, a to zásluhou hry GTA V a také seriálu Ted Lasso.

Blur

Je to známý paradox. Největšího úspěchu se britpopová parta Blur v zámoří dočkala zásluhou svého hitu Song 2, který ovšem měl být parodií na grunge a kapely jako Nirvana. Americkým fandům to však nevadilo. A přes studentská rádia se tato skladba stala na konci 90. let v USA obrovským hitem. A to je v zásadě všechno. Například jejich třetí album Parklife, které bylo v britské hitparádě první, mělo v amerických médiích relativně slušné recenze, komerčně ale zcela propadlo a nedostalo se ani do Billboard 200. Trochu to napravila deska Blur z roku 1997, která se zásluhou skladby Song 2 dostala až na 61. místo zdejší hitparády. A po ní také kapela dostala nabídku hrát na legendárním putovním festivalu Lollapallooza, který pořádá Perry Farrell z kapely The Jane’s Addiction. Ale později to bylo zase už slabší. Frontman Blur Damon Albarn si pak spravil chuť aspoň s projektem Gorillaz. Jeho druhé album Demon Days totiž v USA dosáhlo až na 6. místo žebříčku. Ale na tom hostovala i řada amerických interpretů, například De La Soul ve skladbě Feel Good Inc.

Oasis

Své rivaly z Blur neslavně napodobili i Oasis. Manchesterská parta byla jednou z nejúspěšnějších britských kapel 90. let. Několik jejich alb, včetně Definitely Maybe (1994) a What’s the Story Morning Glory? (1995), dosáhlo prvního místa v britské hitparádě, o kapele se zejména v britském tisku dokonce hovořilo jako o „nových The Beatles“. Přes Atlantik se však britpopová vlna nikdy docela nepřelila, což platí pro Oasis, Blur, ale i Pulp nebo Suede. Největším hitem Oasis v USA byl singl Wonderwall, který dosáhl druhého místa v žebříčku Billboard Hot 100. Album What’s the Story Morning Glory? bylo v USA na 13. místě, což vypadalo slibně a chvíli se zdálo, že by to kapela mohla v Americe dokázat. Tomu ještě nahrálo další album Be Here Now z roku 1997, které bylo v USA dokonce na 2. místě (v Británii pochopitelně první). Ale později se i Oasis začali hitparádově propadat a do Top 10 se v USA vrátili až se svým posledním albem Dig Out Your Soul, které bylo páté. I tak se ovšem dá říct, že ze všech britpopových kapel v USA nejvíce uspěli právě Oasis. A to nejspíš tím, že ze všech skupin této vlny nejvíce vycházeli z tradičního amerického rocku 60. a 70. let a americké publikum jim proto nejvíce rozumělo.

The Jam

Na Ostrovech to byla jedna z nejvlivnějších punkových skupin přelomu 70.  a 80. let. A jejich frontman Paul Weller je doma považovaný za jednoho z nejvýraznějších rockových a popových autorů. Za hranicemi se The Jam ovšem nikdy tak velkého uznání nedostalo. Několik singlů skupiny se dostalo i do žebříčků v USA, ale žádný z nich nebyl tak masivně úspěšný jako v Británii. Jejich písně jako Town Called Malice a That’s Entertainment se sice dostaly do některých amerických hitparád, ale jejich pozice byly spíše střední až nízké. Hudební směr, který se inspiroval punkem a mod revival, totiž nebyl mezi americkým publikem až tak populární. Po rozpadu The Jam Weller založil podstatně popovější a soulovější projekt The Style Council, ale scénář se prakticky opakoval. I když The Style Council zaznamenali určitý úspěch v britské hitparádě, jejich popularita v USA byla omezená. Několik singlů jako Long Hot Summer nebo Shout To The Top proniklo do amerického žebříčku, ale ne tak vysoko jako doma. Na tom, že se v obou případech jedná o fantastickou hudbu, to ale samozřejmě nic nemění.

Pet Shop Boys

Rozhodně se nedá tvrdit, že by Neil Tennant a Chris Lowe nebyli v USA úspěšní. Ovšem zatímco doma ve Velké Británii se jedná o vůbec nejúspěšnější hudební duo historie, jejich popularita na druhém břehu Atlantiku byla přece jen trochu omezená. Pet Shop Boys měli významný vliv na popovou hudbu a byli klíčovou součástí elektronické hudby v 80. a 90. let. Jejich hudební styl a vizuální estetika ovlivnily mnoho umělců. Sami přitom vyšli z přímé inspirace americkou disco scénou a jejich první singl West End Girls nejprve produkoval newyorský disco producent Bobby Orlando. První album Please z roku 1984 sice bylo v USA na 7. místě žebříčku, a to právě zásluhou debutového singlu. Všechna jejich další alba však měla už v Billboard Chart dvouciferné umístění (nejlépe na tom bylo album Very z roku 1994), přičemž v UK Chart byli nejhůře na čísle 9, a to s albem Elysium z roku 2012. A zatímco v Británii jsou Pet Shop Boys jednou z neodmyslitelných součástí populární kultury, v USA jsou populární zejména v tamní gay komunitě.

New Order

Jedna z nejikoničtějších ostrovních a vůbec evropských kapel 80. a 90. let se vždycky za Atlantikem potácela na hraně nezájmu. Od druhého alba Power, Corruption & Lies z roku 1983 až po desku Waiting For The Sirens’ Call z roku 2005 byly všechna jejich alba vždy v britské Top 10 (byť první byli jen dvakrát, a to s deskami Technique a Republic), v USA však měli vůbec problém probojovat se do Top 50. Měli tu však několik úspěšných singlů jako legendární skladba Blue Monday (stala se nejprodávanějším 12″ singlem všech dob a získala velkou popularitu nejen ve Velké Británii, ale i v celosvětovém měřítku) či pisně Bizarre Love Triangle nebo Regret, ty však bodovaly jen v odnoži Billboard Dance. V USA ale získali uznání mezi kritikou a fanoušky včetně nominace na cenu Grammy za nejlepší taneční singl s písní Regret v roce 1994. I když nikdy nebyli v USA komerčně výrazně úspěšní, mají tu – stejně jako ve zbytku světa – status kultovní kapely.

The Prodigy

Elektronická skupina The Prodigy měla velký vliv na britskou taneční scénu a dodnes tu patří mezi nejvlivnější taneční kapely všech dob. V USA ale většinou nebyli tolik v popředí. Jedinou výjimkou bylo jejich slavné album The Fat Of The Land s hity jako Breathe nebo Firestarter (s klipem, ve kterém Keith Flint oblékl mikinu s motivem americké vlajky). To bylo první v hitparádách po celém světě, a to včetně USA a tamní Billboard Chart. Tento úspěch se tu však nikdy nepodařilo zopakovat. A ačkoliv šest ze sedmi alba The Prodigy dobylo s přehledem vrchol domácího žebříčku (výjimkou je jen debut Experience z roku 1992), američtí posluchači neměli o tuto podobu elektronické hudby nikdy valný zájem a přednost dávali jednoznačně rapu.