Režisérka Jasmina Blažević: Při natáčení seriálu Mozaika jsem se cítila jako v ráji, s Karlem Heřmánkem jsme měli dlouhé námluvy 

Pořad Expres Star si vytknul za cíl představovat zástupce různých televizních a filmových profesí. Tentokrát tu máme jednu malou premiéru. Režiséry jsme už v Expres Star měli, ale pozvání na Expres FM poprvé přijala režisérka. A navíc cizinka, i když dlouho usazená u nás. Jasmina Blažević. 

Rodačka z chorvatského Záhřebu se do Československa přestěhovala v roce 1988, vystudovala FAMU, kde dnes sama přednáší. V polovině 90. let se začala věnovat vlastní tvorbě, převážně na poli dokumentárního filmu, nevyhýbá se ale ani reklamám a hrané tvorbě. Z její filmografie můžeme vypíchnout dokumenty Cesta – portrét Věry Chytilové, Láska je makačka nebo Barmští vězni. Videotéka Voyo aktuálně vysílá nový seriál Mozaika, ve kterém podle scénáře Alice Nellis společně s kolegyní Lenkou Wimmerovou režírovaly Taťánu Medveckou, Karla Heřmánka, Marthu Issovou, Marka Adamczyka, Evu Podzimkovou a spoustu dalších. A právě kolem Mozaiky se bude točit podstatná část rozhovoru, ale dojde i na vztah k Věře Chytilové, lidská práva nebo mladé talenty, které Jasmina připravuje jako pedagožka na FAMU.  

Před více než 35 lety jste se přestěhovala, přestěhovala ze Záhřebu do Prahy, co vás jsem zaválo?
FAMU. Začala jsem studovat režii na záhřebské akademii a tam jsem se dozvěděla, že nikdo, kdo to dostudoval, nikdy nic nenatočil, tak jsem hledala dál. Přijela jsem do Prahy pro základní informace o škole a jakmile jsem viděla Prahu, tak už jsem dál nechtěla vůbec nic hledat. Udělala jsem všechno, aby přijímačky proběhly dobře a to se mi bohudík povedlo.

A co potom rozhodlo, že jste se u nás v Česku usadila?
Jakmile jsem ukončila magisterské studium hrané režie na FAMU, hned jsem začala pracovat. Tím, že tam byly už kontakty s kameramany, střihači a všemi, s kterými jsem spolupracovala, tak to nějak plynule přešlo i do pracovního prostředí. Navíc začala válka u nás, v tehdejší Jugoslávii, takže nebylo ani těžké se rozhodnut a radši zůstat tady.

Když válka skončila, návrat do Chorvatska vás nelákal?
Už jsem tady byla tak zabydlená, že to nepřicházelo k úvahu.

Jezdíte do Chorvatska aspoň na dovolenou?
Jezdila jsem samozřejmě celé roky za rodiči, a to velice často. Kupodivu jsem dlouho nechtěla na dovolenou do Chorvatska, protože se mi zdálo, že svět je větší a hezčí, ale teď už se člověk trochu vrací, takže ráda pojedu na dovolenou z Chorvatska.

Na Voyo odstartoval váš nový seriál Mozaika, jak byste ho potenciálním divákům představila?
Je to seriál o jedné úžasné rodině – a je to široka velká rodina, ve které jsou dva dospělí rodiče, spousta dospělých dětí, spousta malých dětí – která má velkou soudržnost a všechny problémy řeší spolu.

O Mozaice se všude píše jako o komediálním seriálu, ale  z prvních dvou dílů, které jsem měl možnost vidět, jsem získal dojem, že je to spíš rodinné drama s komediálními prvky…
Popsal jste to úplně přesně. Rozhodně to není „haha“ komedie, scénář napsala Alice Nellis a je tam komické to, co v životě dopadne směšně. Někdy jsou to i tragické momenty, které se tam vyvrbí jako směšné, ale rozhodně to není druh seriálu, který po vás chce, abyste se pořád nějak smál, nebo dokonce chechtal.

Nebojíte se, že diváci, kteří budou očekávat komedii podle příslibu v popisu, budou trošku překvapení,  možná i zklamaní?
Doufám, že ne. Komedie má velmi široký rozsah svého významu, když si vzpomeneme na komedie od Menzela nebo Svěráka, jsou to komedie, které jsou mnohem jemnější než to, co dneska velice často přichází do kina nebo televize.

Už jste zmínila, že scénář k seriálu napsala Alice Nellis, která je také velmi zkušenou režisérkou. Neměla tendenci vám do toho s prominutím trochu kecat?
Absolutně ne. Alice prostě řekla „Dělej si s tím, co chceš!“ Měla navíc spoustu práce, musela dopsat  seriál, dokončit ten svět, do kterého nás pozvala, protože když jsme začali točit, ještě to nebylo dopsané. 

Je naopak výhoda, když scénář napíše režisérka, že vám trochu pomáhá s prací?
Rozhodně obrovská výhoda! A to i pro produkci, protože přesně ví, kolik co stojí a že když něco napíše na papíře, je možné to realizovat. 

Herecké obsazení je pro producenty z říše snů. Bylo snové i pro režisérky? Nebylo těžké ukočírovat takovou velkou partu silných individualit?
Musím říct, že jsem se cítila jako v ráji. Všichni herci se tomu věnovali s maximálním nasazením. Myslím, že to udělali nejenom kvůli báječnému scénáři, ale protože jsme spolu strašně dlouho zkoušeli, dva měsíce předtím, než jsme začali natáčet, což u seriálu nebývá. Herci se velice rádi scházeli, tak dlouho, dokud jsme neusadili ty postavy. Znovu a znovu jsme zkoušeli a nebyly to jenom čtené zkoušky, ale i kamerové zkoušky, opravdu jsme ladili ty postavy. Takže zavládla taková důvěra, že na place jsme už byli úplně sehraní.

Říká se, že největšími nepřáteli filmařů jsou děti a zvířata. V Mozaice je obojího dost. Jak to máte vy, jsou pro vás také nepřáteli?
Velice často točím reklamy s dětmi, i zvířata jsem točila. Považuji děti za nejlepší herce, protože jsou, když je správně vyberete, sami sebou a jsou báječné. Naše děti byly fantastické.

Jednu z hlavních rolí ztvárnil Karel Heřmánek, který v posledních letech točí málo, měl téměř desetiletou pauzu. Bylo to nějak ze začátku poznat?
Ani omylem! Karel Heřmánek je fantasticky herec a nabízí celou škálu možností, jak na zkouškách, které jsme měli, tak na place. Je to hvězda. 

S Taťánou Medveckou má Karel Heřmánek úžasnou chemii, až bych jim z těch prvních dvou dílů věřil, že opravdu byli 40 let manželé. Panovala při natáčení tak dobrá atmosféra, jak to vypadá z obrazovek?
Ano, všichni fantasticky spolupracovali. Často slýchám, že natáčení probíhají strašně divoce, že se herci nesnesou. Ty páry, které jsme spolu s Lenkou Wimmerovou do Mozaiky vytvořily, spolu fungovaly fantasticky.

Očividně jste mohly mluvit do obsazení, jednotlivých herců…
Vedení Novy nám důvěřovalo, že to zkusíme, jestli herce dostaneme a přemluvíme. Myslím, že tam je taková sestava herců, že i vedení Novy jásalo.

Karla Heřmánka jste si vysnily a on kývnul?
Nekývnul hned, byly to dlouhé námluvy. Mnohokrát jsme se setkali, mnohokrát jsme rozebírali tu jeho postavu a celý scénář. Nedal se snadno, musím říct, že jsme fakt zabojovali.

A umíte si teď představit, že by jeho roli hrál někdo jiný?
Ne! A to jsem mu taky řekla, že nechci vidět nikoho jiného na tom místě. A říkala jsem to tak dlouho, dokud tomu neuvěřil. 

Vaší doménou jsou spíše dokumenty, ve filmografii jste dosud měla jeden hraný film, a to pohádku Řád saténových mašlí. Čím vás uhranula Mozaika, že jste se pustila do její režie? 
Dlouho jsem netočila nic většího kromě reklam, protože jsem si chtěla užít svoje děti. Měla jsem je relativně pozdě a reklama mi umožňovala spojení pracovních povinností a rodiny, kterou jsem strašně chtěla. Teď děti už dospěly, přišla nabídka a když jsem slyšela, že to ještě k tomu je scénář od Alice Nellis, tak nebylo co řešit! 

Mozaika obsahuje scény z exteriérů, odehrává se ale převážně v domovech jednotlivých postav. Točilo se v ateliéru, nebo to jsou skutečné byty a domy?
To jsou skutečné byty a domy, jako je skutečné všechno, co jsme chtěli. To je výjimečné na tomhle našem seriálu, že jsme opravdu chtěli být věrohodní za každou cenu. Chtěli jsme, aby to tam, když je potřeba, vonělo, a když je potřeba, smrdělo. I když to někdy bylo realizačně strašně obtížné, protože jsme natáčeli v tak malých bytech, do kterých se sotva vešla kamera, myslím, že se to ohromně vyplatilo a že to je z toho cítit, že to není papundeklové, vymyšlené. Každé škrábnutí na zdi je opravdové.

Zažili jste při natáčení nějaké situace, na které jen tak nezapomenete? 
Prý jsme měli všechny možné problémy, ale já jsem byla z toho natáčení v takovém rauši, že jsem si toho často ani nevšimla. Měli jsme nemocnou herečku, pak nemocné dítě od herečky, pak jsem dostala covid, pak si herec zlomil ruku, pak druhý herec měl operované slepé střevo, pak další herec měl slepé střevo. Jen těch zdravotních obtíží, co jsme měli, bylo strašně moc, ale měli jsme úžasného pomocného režiséra Jirku Kačírka, který ty rošády uměl složit tak, abychom všechno natočili.

Jaký vztah měla Jasmina Blažević s Věrou Chytilovou, která byla nejdřív její učitelkou, následně kolegyní a nakonec hvězdou dokumentu? Jaká témata dokumentů ji nejvíc baví natáčet? Kolik dokumentů s manželem Igorem, zakladatelem festivalu Jeden svět, zhlédli? A proč pro jejich děti byla demokracie sprostým slovem? 
To se dozvíte, když si poslechnete celý rozhovor v úvodu článku! 

Archiv rozhovorů Expres Star najdete v sekci Podcasty, v aplikaci Expres FM, na webu Podcasty.cz a v aplikacích Spotify a Apple Podcasts.