Hrdina odboje se sbírkou lidských lebek: Před 100 lety se narodil výtvarník Jiří Winter Neprakta

Před sto lety, 12. července 1924, narodil humorista a kreslíř Jiří Winter známý pod pseudonymem Neprakta. Jeho život byl poznamenán tragickými událostmi během druhé světové války. A také jeho vášní pro přírodní vědy. 

S tatínkem do zoo

Jiří Winter Neprakta se narodil v pražských Holešovicích v domě, který stával na místě dnešní stanice metra. Jeho otec byl sklenář, který často získával zakázky v nově založené zoologické zahradě v Tróji. V zoo měl co zasklívat i několikrát do týdne. Malého Jiříka brával s sebou. Chlapec získal zájem o faunu, který mu vydržel po celý život. 

Z nouze grafikem

Jiří se chtěl stát přírodovědcem, jako dospívající tak dělal drobné práce pro Národní muzeum, sháněl pro něj drobné živočichy do sbírek. Zároveň se tu seznámil s českým entomologem profesorem Janem Obenbergem. A zaujalo ho, jakým způsobem profesor svůj výzkum doprovázel ilustracemi. Chtěl se také stát přírodovědcem, který bude své výzkumy ilustrovat. Ale pak přišla válka. V listopadu 1939 došlo k uzavření českých vysokých škol a Jiří tak musel zvolit náhradní alternativu. Rozhodl se, že půjde studovat grafiku. Po maturitě na Reálném gymnáziu se tak zapsal ke studiu na Státní grafické škole.

Zatčení za držení zbraně

Období protektorátu bylo pro rodinu Winterových velice nebezpečné. Jiří pocházel ze smíšené rodiny, otec byl židovského původu, matka byla křesťanka. Se svým manželem se i přes nebezpečí, které hrozilo rodinám židovského původu, odmítala rozvést. Díky tomu rodina zůstávala v relativním bezpečí. Vše se ale dramaticky změnilo, když byl Jiří zatčen pro přechovávání zbraní. Měl totiž sbírku historických, ale funkčních zbraní. Jednu ze zbraní půjčil kamarádovi, který měl plán zbraň použít v odboji proti protektorátní správě a na kterého nastrčený udavač přivedl gestapo. Kamarád nevydržel výslech a prozradil jméno majitele zbraně. Jiřímu byl za jeho aktivní účast v protifašistickém odboji navrhnut trest smrti. K soudnímu jednání, kde byl jeho čin projednáván, se ovšem nedostavil hlavní svědek. Mladík tak vyvázl s šestiletým trestem v nacistickém vězeňském táboře Bernau v Bavorsku.

Zvěrstva vypálená do duše

Do vězení Jiří nastoupil jako devatenáctiletý a zůstal tam až do osvobození postupující americkou armádou. Poté na nic nečekal a vydal se pěšky zpět do Prahy. Zvěrstva, které v táboře viděl na vlastní oči, v něm zanechala silný dojem. K době svého věznění se ve vzpomínkách nerad vracel, možná i z důvodu, že jediným dalším členem rodiny, který věznění přežil, byla jeho maminka. Otec zemřel na následky mučení ve věznici na pražské Pankráci, zbytek rodiny z otcovy strany se nevrátil z koncentračních táborů. 

Setkání se Švandrlíkem

Jiří se na uměleckou dráhu vrhl krátce po válce, nejprve spolupracoval s novinářem Bedřichem Kopecným se kterým tvořil uměleckou dvojici Neprakta. Pseudonym si ponechal i poté, co začal spolupracovat se spisovatelem Miloslavem Švandrlíkem. Seznámili se na Haškově Lipnici, kde oba v roce 1960 přebírali ocenění. Se Švandrlíkem jej pojilo přátelství, tři desítky let tvořili nerozlučnou dvojici. Winter ilustroval Švandrlíkovi knihy, spisovatel mu zase psal texty pro jeho kreslené anekdoty, které společně vydávali třeba v časopise Dikobraz. Ale Švandrlík mu také pomáhal shánět exempláře do jeho sbírky. Jiří Winter měl totiž poněkud zvláštní sběratelské záliby.

Sběratelská vášeň

Jak již bylo napsáno výše, Jiří měl již od dětství zájem o přírodní vědy. Měl v nich obrovský přehled, po válce dokonce strávil několik semestrů na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Jeho široké znalosti se také promítaly do jeho kreseb. Ovšem přírodní vědy nebyly jeho jedinou vášní. Vedle zájmu o historii a etnografii měl i poněkud nevšední zálibu ve sbírání všeho spojeného se smrtí, zejména pak lebek. Těch lidských se v jeho sbírce nacházelo více než čtyři sta. Spolupracoval s věhlasným antropologem profesorem Emanuelem Vlčkem, s kterým jej pojilo přátelství a vášeň pro antropologii. Jiří vypracovával portréty historických osobností z kosterních pozůstatků, což byl úkol jako dělaný právě pro výtvarníka se znalostí antropologie. Nejslavnějším se stal portrét Zdislavy z Lemberka. Při jejím svatořečení papežem Janem Pavlem II. byl vystaven na vatikánském Svatopetrském náměstí a dílo Jiřího Wintera Neprakty viděly nejen tisíce očí přímo na místě, ale také televizní diváci po celém světě. Pravděpodobně si však portrét s jeho autorem kromě znalců nikdo nespojil. 

Světový rekordman 

Jiří Winter Neprakta byl nesmírně plodným autorem. Za svůj život nakreslil více než 35 tisíc anekdot, za což se v roce 2001 dostal do Guinessovy knihy rekordů. Pracoval ale i na ilustracích bezmála pěti set knih, tvořil grafiky pro televizi a film.  S Jiřím Trnkou spolupracoval na animovaných filmech. Zároveň byl členem Českého svazu bojovníků za svobodu a nositelem medaile za protifašistický odboj. Jiří Winter zemřel 30. října 2011 ve věku 87 let. Zanechal po sobě opravdu bohaté dílo. Zkušenosti z nejtěžších životních okamžiků dokázal transformovat do charakteristického laskavého vizuálního humoru, který dodnes dokáže rozesmát.

Více se o životě a díle Jiřího Wintera Neprakty dočtete na webu jiriwinterneprakta.cz

Zdroje: jiriwinterneprakta.cz, ceskatelevize.cz, wikipedia.org, daildeca.cz