Nechce se vám číst? Článek si můžete i poslechnout
|
Hned na počátku snímku Zápisník alkoholičky spatříme záběr pádu hlavní hrdinky, a tento pád máme pak možnost si prohlédnout naturalisticky a detailně. Příběh Michaely Duffkové a její zpověď je příležitostí pro režiséra Dana Svátka se po Úsměvech smutných mužů opět věnovat bohulibému tématu prevence závislosti na alkoholu.
V tomto případě jde o pití žen, kterému jich propadá stále víc a pomalu dotahují náskok mužů. Film je členěn do pěti kapitol, v nichž sledujeme zoufalou pouť hlavní hrdinky, ztvárněné Terezou Ramba, která touto rolí vyskočila z ze svých lehčích hereckých poloh a postavila se k náročné roli čelem. Partnerem je jí její filmový manžel Miloslav König.
Díky osvětové činnosti Michaely Duffkové si můžeme uvědomit, že závislost je u žen společensky častěji nepřijatelná, pití se tedy ženy často věnují tajně a po večerech, čímž posilují své pocity viny, která je opět živnou půdou pro vznikající závislost. Ta číhá na rizikovou skupinu žen pečující o děti v nepatřičně nazvaném období mateřské dovolené, kdy čelí sociální izolaci, ztrátě sociálního statusu, mnohdy i následkům po traumatickém porodu a finanční závislosti na otci svého dítěte a riziku ztráty partnerské důvěry. Pokud ke koktejlu pekla novopečených maminek, od kterých se očekává, že si budou užívat život s vytouženým miminkem, přidáme ztrátu soukromí a neschopnost partnera postavit se za svou ženu jako v případě filmové Míši, je zaděláno na zvýšenou potřebu si ulevit od stresu a úzkostí alkoholem. „Každej se občas napije,“ argumentuje hlavní hrdinka. Co se týče České republiky, má naprostou pravdu.
Že téma rezonuje ve společnosti a je na čase se o problému bavit, nebo se na něj alespoň podívat kamerou Dana Svátka, dokazuje nebývalá divácká účast, jakou si český film užil naposledy díky Kazmovi, který namísto sebereflexe sliboval pofidérní výhru. Že si s sebou někteří diváci vzali do kina víno v PET láhvi, aby se posílili ve svém životním stylu a snesli traumatickou podívanou snadněji, je ještě víc příznačné. Oproti Úsměvům smutných mužů si Dan Svátek odpustil ezoterický nádech a zůstal v dobrém slova smyslu střízlivý. Barevně přeexponované scény Terezy Ramba v prosté bílé košili ve snové krajině, kam prchá ze svých problémů, jsou jasně pochopitelnou a nerušivou metaforou.
Sama Michaela Duffková byla přizvána k případným změnám a nahlížení do vzniku scénáře, o který se postarala Marta Fenclová. Ta se dosud věnovala zejména seriálové tvorbě (Odznak Vysočina, Policie Hvar, Sex O’Clock) a motiv alkoholismu je pro ni samotnou osobní, protože i ona v minulosti využívala alkohol jako únik. Přestože kritiky snímku nejsou zcela pozitivní, hovoří se dokonce o promarněných šancích, společenský ohlas, který byl záměrem, spolehlivě probudil. Propojení s příběhem Úsměvy smutných mužů zajistil Josef Formánek, o němž pojednával. Spisovatel se ve filmu objevuje jako lékař přijímající Míšu na detox.