Kreativní producent Jedné rodiny Ondřej Elbel: Ve dvaceti jsem pro komerční seriály neměl pochopení, ale pořád jde o vyprávění příběhu

Pořad Expres Star vás bere za kulisy televizní a filmové tvorby se scenáristy, dramaturgy, režiséry a dalšími zástupci profesí, na které studiová světla nesvítí. Tentokrát je hostem Ondřej Elbel. Absolvent Divadelní fakulty JAMU byl dramaturgem a režisérem v brněnském HaDivadle, uměleckým šéfem divadla v Šumperku, v kolonce režie je zapsán u více než čtyřicítky inscenací, je navíc i dramatikem a televizním scenáristou, literárním redaktorem, editorem, copywriterem a nově navíc i kreativním producentem televize Nova, konkrétně seriálu Jedna rodina. 

Pocházíte z divadelního prostředí, nekoukal jste se dřív na seriály, zvlášť ty nekonečné, kam osobně Jednu rodinu řadím, trošku skrz prsty?
Člověk se ve dvaceti dívá na různé věci úplně jinak, než se dívá po čtyřicítce. Moje profesní dráha začínala v divadle, navíc v alternativních divadlech. Na ty komerční produkty se člověk nedíval úplně s pochopením, až časem jsem přišel na to, že v podstatě je to jedno, protože pořád vyprávíte příběhy. Jde pořád o vyprávění příběhu a to je základ všeho. Jenom se liší publikum. Když děláte pohádku v brněnské Polárce, kterých jsem udělal spoustu, samozřejmě vyprávíte jiným jazykem a musíte myslet na jiné publikum, než když děláte seriál. Je to jiné publikum, které se dívá na komerční televizi. 

Jak jste se od divadla k televizní tvorbě dostal?
Divadlo jsem dělal přes 15 let, udělal jsem přes 40 inscenací a pak jsem tak nějak zjistil, že mi to přináší víc stresu než radosti. Nějak jsem se vyčerpal a přestalo mě to bavit, měl jsem pocit nějakého vyhoření, takže jsem se rozhodl, že se začnu poohlížet někde jinde. Prošel jsem nějaké redaktorský pozice, šéfredaktora brněnského městského časopisu, až jsem potom vyhrál konkurs na scenáristu TV Nova. Ale to mi taky úplně nešlo, když jsem psal Ulici. A potom jsem se dostal do pozice, která je vlastně nad těmi scenáristy. 

Neváhal jste s přijetím nabídky právě kvůli tomu, že by se vaši divadelní kolegové a vaši kamarádi na vás mohli taky dívat skrz prsty?
Je pravda, že u některých diváků a některých známých proběhlo, jestli mám tohle zapotřebí, ale opakoval jsem jim to, co už se vám řekl, že pořád vyprávím příběhy, v tomto případě jinému a mnohem většímu publiku.

Vaším aktuálním projektem, který vás nejvíc zaměstnává, je seriál Jedna rodina. Znal jste ho dřív, než jste si s ním začal pracovně? 
Jsem u toho seriálu od úplného začátku, pracoval jsem na něm  jako dramaturg od úplně prvních dílů, zhruba po roce, co byl seriál na obrazovkách, jsem přešel na pozici kreativního producenta.

Jedna rodina dlouho sledovala osudy členů tří domácností, kteří jsou provázáni střídavou péčí. Do děje vstupovalo pár dalších postav, ale nebylo jich moc. Se startem letošní jarní sezóny se najednou počet postav znásobil, přibyly dějové linky, prostředí, kde se děj odehrává. Jak to diváci zvládají?
Čísla sledovanosti vyrostla, poměrně hodně vyrostla. K tomu rozšíření dojít muselo, protože jsme se z vysílání jednou týdně rozšířili na vysílání dvakrát týdně, to znamená, že přirozeně se musel rozšířit i počet postav, linek a počet dějů, které se v seriálu odehrávají.

Co herci z původní sestavy? Nebylo jim líto, že se pozornost tříští na další kolegy? 
Tahle informace se ke mně nedostala. Musím říct, že ta atmosféra na place je mimořádná, to se nestává u takhle dlouhodobých seriálů, že by spolupráce mezi herci i štábem byla takhle výjimečně pozitivní a přátelská. Takže si ani nemyslím, že by herci z původní stavy nějakým způsobem žárlili, protože drtivá většina jich zůstala, zůstal jim pořád stejně velký prostor, ale došlo ke zdvojnásobení počtu epizod.

Nestává se, že diváci seriál kritizují, že ukazuje střídavou péči jako pohodu, přestože to v reálném světě často představuje problém?
Autorky mají nepochybně vyrešeršované ty situace, které se v seriálu odehrávají, na základě nějakých skutečných událostí, mají známé, lidi ve svém okolí, kteří to zažívají. Neřekl bych, že to byla pokaždé pohoda. My jsme v seriálu ukázali, že to může být i poměrně složité, domluvit se na péči o děti, nicméně snažíme se ukázat, že pokud v první řadě rodiče myslí na ty děti, tak se to dá zvládnout elegantně. Ale asi nejdůležitější je to, že opravdu se myslí na děti. Když jsem poprvé četl námět, tak mi to přišlo úplně výborné. Právě v tom, že generuje spoustu dramatických situací, ale ti rodiče mají rádi svoje děti a musí se nějakým způsobem domluvit.

Co nás čeká v nové sezóně Jedné rodiny? Má Ondřej Elbel čas na další projekty? A který žánr mu nejvíce vyhovuje? 
To se dozvíte, když si poslechnete celý rozhovor pomocí přehrávače v úvodu článku!

Archiv rozhovorů Expres Star najdete v sekci Podcasty, v aplikaci Expres FM, na webu Podcasty.cz a v aplikacích Spotify a Apple Podcasts.