Teepee: Náš vztah se neustále proměňuje, písně na nové desce odráží i témata našeho přátelství

Dreampopová dvojice teepee vydala minulý pátek své třetí album Blue Moon Rising, které za týden, tedy 26. září, pokřtí v pražském Paláci Akropolis. Teepee, to jsou něžné písně o křehkých emocích pro dva hlasy, které spolu krásně harmonicky ladí. Ten ženský kouzlí a elektrickou kytaru v ruce drží Tereza Lavičková alias Teera, a mužský vokál a akustickou kytaru obstarává Miroslav Patočka neboli Mason.  

Proč se jmenujete teepee? Zkusím tipnout, že je to místo, kde jsou si lidé blízko, je to místo pod hvězdami. Jsem úplně mimo? 
Mason: Je to krásné, akorát ten název byl mnohem míň romantický. Když jsme a začátku zkoušeli u Teery v jejím pokojíčku, tak jsme to konzultovali s rodiči a maminka řekla, ať jsme T. & M., což nám nepřišlo vůbec cool. Ale když jsme si začali hrát s touhle myšlenkou, tak to je T jako Tereza, P jako Patočka, TP anglicky. 

Před teepee Mason dělal hardcore a Teera měla punkrockovou skupinu. Ve vašich hlučnějších pasážích ty vlivy cítím, ale nelákalo vás někdy udělat něco strašně ostrého, že by Teera začala trošku víc ječet?
Teera: Teď vlastně oba pracujeme na vlastních projektech a myslím, že v tom něco ostrého bude. Tedy nevím, co dělá Mason, protože jsem slyšela jen střípky, ale já se snažím i rapovat. Teepee je pro mě spíš emocionální, melancholické příjemno a v těch  vlastních projektech vybijeme zase úplně jinou část sebe.

Jak fungujete skladatelsky? A jak jako kapela? Naživo hrajete ve čtyřech, ale každý žijete jinde…
Mason: Teď je to složité s přejezdy, to určitě, ale co se týká živého hraní, Praha je náš domov a místo, kde se to všechno děje. Máme úžasné dva kluky, kteří s námi hrají, Tondu Procházku a Václava Chalupského. Zkoušíme u Václava ve zkušebně, kluci nám pomáhají definovat živý zvuk teepee, který je trošku jiný než v nahrávkách. Je víc organický. Na druhou stranu, Berlín byl naše nová domovina pro nahrávání a studiovou práci. Teď se nám zase přestěhoval producent, takže pokud bude další deska, možná budeme jezdit do Švédska.

Jak se váš vztah proměnil potom, co jste se takhle separovali?  
Mason: Neustále se proměňuje, jako jakékoliv jiné přátelství. Je to výzva a  pořád se to mění. Témata našeho přátelství se odráží i na desce, třeba písnička Mindless trochu pramení z frustrace z našeho přátelství. Každý máme trochu jinou pracovní morálku a pořád se snažíme to spolu nějak ukout a jít dál. Někdy je to obrovská výzva, ale myslím, že teď se nám to zrovna velmi daří. Fungujeme jako tým kolem vydání desky. Ta fyzická separace je výzva, ale v něčem nás to nutí být víc efektivní, ať jsou to zkoušky nebo schůzky. 

Nová deska se natáčela v Berlíně pod producentským dohledem vašeho dlouholetého spolupracovníka, Angličana Toma Marshe. Jak se vám pracovalo?
Mason: My jsme na začátku přemýšleli, jak to uchopit. Dostali jsme grant, protože Teera bydlí v Berlíně, kde hodně podporují umělce. A díky tomu jsme mohli dělat další desku. Zkusili jsme to jinými způsoby a došlo nám, že s Tomem to bylo skvělé. Tak jsme se sešli a hned první jako session jsme pochopili proč. Strávili jsme moc času na té předchozí desce, hodně jsme se poznali a víme, co tak zhruba chceme, známe svůj osobní vkus. Bylo to v lecčem jednodušší a takové spontánnější než na předchozí desce.
Teera: Myslím, že je důležité, že spolu umíme komunikovat a o těch věcech mluvit. Je to těžké, když se dělá něco kreativního a ještě tak niterního, najít lidi, s kterými se o tom dá mluvit do hloubky. Přijde mi super, že Tom nemá moc velké ego, je hodně vstřícný, otevřený a pokorný, to hodně pomáhá.
Mason: On je skoro mediátor. Když máme tam nějaký spor, on vyslechne obě strany a pak to zkusí vyřešit a doporučí, co on cítí jako producentsky dobré řešení.