Mario Kubaš: Herectví mě přestalo naplňovat, seriál Ulice je návod na život

Hosty pořadu Expres Star jsou nejčastěji lidé očím televizních a filmových diváků ukrytí za kamerou, obrazovkou počítače nebo v producentském křesle. To nedávno obsadil i můj dnešní host, přesto je jeho tvář dobře známá. Pozvání na Expres FM přijal Mario Kubaš.

Mario Kubaš byl hercem, mohli jsme ho vidět ve filmech U mě dobrý, Bobule nebo Pusinky. Mario Kubaš byl také dlouhá léta zaměstnancem České televize, zejména kulturní redakce, kde dělal redaktora, moderátora pořadu Kulturama, editora Událostí v kultuře, ale zabrousil do publicistiky, konkrétně do pořadu 168 hodin. Od nové sezóny ale Mario Kubaš změnil dres a stal se kreativním producentem TV Nova, konkrétně seriálu Ulice, který navíc slaví 20 let na obrazovkách. Proč dal herectví sbohem, jak dlouho přemýšlel, zda přijmout funkci producenta denního seriálu, a zda vnímá využívání aktuálních témat v Ulici jako poslání, se dozvíte z následujícího rozhovoru. 

Začínal jste jako herec, měl jste poměrně dost výrazných filmových rolích, hrál jste i v divadle. Čím to, že jste dal herectví sbohem?
Na to se mě lidé často ptají. Když to řeknu zjednodušeně, mě to prostě přestalo naplňovat, bavit a říkal jsem si, že mi to nedává životní smysl. Vrhl jsem se do studií na filozofické fakultě v Brně a na teorii umění, potom na žurnalistiku. Během toho jsem byl hercem, občas jsem něco natáčel, a to mi potom dávalo vnitřně perfektní smysl, že to je takové koření, ale chci se profesně věnovat něčemu jinému. Jsem moc rád, že jsem na to přišel relativně brzy, myslím, že se občas lidem stává, že se něčemu věnují a potom si v půlce života řeknou, že je to špatně, ale už jim je čtyřicet, padesát a potom z toho může vznikat životní smutek.

Dostával jste tenkrát role proto, že jste byl neokoukaný, nebo jste musel chodit na castingy?
Chodil jsem na castingy. Herců, kteří nechodí na castingy, je strašně málo, ti jsou v áčkové lize. Možná nějaké z těch pozdějších rolí už byly bez castingu…

Když jste na place filmu U mě dobrý potkal herce jako Bolek Polívka, Jiří Schmitzer nebo Josef Somr, měl jste trému? 
Zrovna včera jsem o tom říkal Bohdanovi Karáskovi, protože jsem se po 15 letech vrátil na den k filmovému herectví. Přemluvil mě, točí film, který bude v kinech někdy příští rok. Když jsme tehdy přišli na soustředění před natáčením a já jsem si sednul a najednou tam byl Polívka, Somr, ta vražedná sestava U mě dobrý, věděl jsem, že to bude psychicky náročný. Třeba s Polívkou je to úžasný, protože on je tak kreativní, že nikdy repliku nezahraje stejně, pořád si s tím hraje. Samozřejmě jsem byl nervózní, úcta k těm lidem byla velká. 

Od aktuální sezóny jste se stal kreativním producentem seriálu TV Nova Ulice. Jak byste posluchačům vysvětlil roli kreativního producenta?
Každý televizní nebo filmový projekt má vždycky dva šéfy. Jeden z nich je výkonný a druhý kreativní producent. A je jedno, jestli to je Hra o trůny, Breaking Bad nebo cokoliv jiného, vždycky vidíte Creativ Producer a Executive Producer. Výkonný producent zajišťuje samotnou realizaci, to natáčení. A ten kreativní producent veškerý obsah, kdo v tom bude hrát, o čem to bude. Šéfuje scenáristům, řeší marketing

A jaké to je naskočit v tak významné funkci do seriálu, který slaví 20 let na obrazovkách?
Upřímně? Byl to masakr. Nedávno jsem se o tom bavil s Matějem Podzimkem, který taky byl vaším hostem, kreativním producentem,  velmi úspěšným, extrémně talentovaným. Ten se mě ptal po pár měsících, jak to zvládám. Je to těžko představitelné, ten projekt má  pořád sledovanost přes milion lidí každý den už 20 let. Je to obrovská mašina, nechci říct továrna, protože to zní pejorativně. Pro představu: V těchto dnech píšeme díly, které budou vysílány na konci května a natáčeny v lednu. Za týden máme Velké autorské setkání, kde budeme řešit děj v sezóně 2025/2026. Ten posun času je úplně šílený a nastoupit do toho a orientovat se v tom, že něco v tuto chvíli píšete, něco jiného natáčíte a něco jiného se vysílá, takže vlastně v hlavě musíte mít tři roviny toho projektu, na to si pořád zvykám. Jsem tam zhruba půl roku a pořád se mi to plete. Tuším, co je dneska večer ve vysílání, ale spíš řeším konec května.

Kolik lidí se vlastně na přípravě tak velkého seriálu podílí? 
Realizačně zhruba nějakých 200 lidí. Co se týče scenáristů, to je tak promakaný systém, který by se mohl patentovat a prodávat za strašlivý peníze, protože když tohle máte vymyšlené, tak máte polovinu udělanou. Ulice má sedm příběhů, takzvaných linek, každá ta linka má svého autora, který vymýšlí, co všechno se v té dané rodině bude dít. Každá z těch hlavních postav má svého vlastního scenáristu. Takže je tam sedm linkařů a zhruba 12 scenáristů, kteří píšou ty jednotlivé postavy. K tomu šéfautoři linek, dramaturgové, celý autorský tým má zhruba 20 lidí.

A nad tím, aby to drželo pohromadě, bdíte vy…
S šéfdramaturgyní nad tím bdíme. Ale hlavně šéfdramaturgyně, která je tam od začátku a pamatuje si snad každý den. Já se ptám, jestli nemůžeme řešit to nebo tamto, a ona na to, že to jsme ale řešili před pěti lety. Fakt má takhle v hlavě těch 20 let, takže je tou klíčovou osobou a mozkem, který to drží dějově pohromadě. 

Teď jste mi nahrál na další otázku: Když odmyslím herce, kolik zhruba lidí jsou v dnešním týmu Ulice pamětníci té první sezóny před 20 lety?
Určitě jednotky. Bude ta šéfdramaturgyně Iva a čtyři, pět lidí, ne víc 

Kolik sezón má podle vás Ulice ještě před sebou? 
Nekonečně? A to myslím vážně, protože ambicí Ulice opravdu je, aby tady byla pořád. Je vtipné, že když se stavěly kulisy v pražské Hostivaři, tak byly vymyšleny staticky a materiálově na dvě, na tři sezóny, protože ani nikdo z Novy nečekal, že by to měl takový úspěch. Ten model byl přebraný z BBC, tam se to jmenuje Coronation Street a běží v kuse od roku 1960. Tam je opravdu postavený kus města. A Nova si nebyla úplně jistá, jestli se to podaří. A Ulice stojí doposud. Mimochodem, ty kulisy jsou tak kvalitní a je na nich tak skvělá patina, že se chodí dívat i štáby ze Spojených států, když tady mají natáčení. Insideři vědí, že ulice má jedny z nejlepších kulis, c o se týče věrohodnosti. Stojíte 5 cm od nich, koukáte na tu omítku a prostě nemůžete uvěřit, že je to fake. 

Ulice se často věnuje aktuálním tématům, jako je šikana, alkoholismus, domácí násilí. Berete to jako poslání využívat toho obřího mediálního dosahu seriálu?
Úplně upřímně, když budu osobní, to byl ten důvod, proč jsem na tu nabídku kývnul, protože specifikum Ulice je, že buduje celospolečenskou agendu. Řeší Parkinsona, Alzheimera, šikanu, závislost na lécích a alkoholu, bossing v práci. O to se Ulice opírá, protože není jenom vztahová. Je specifická v tom, že my si vybereme nějaké téma a řekneme „Pojďme prostě řešit bossing v práci, pořád se tady řeší, jaká je hrozná kultura na pracovištích.“ A kolem toho budujeme příběhy. Z toho důvodu si myslím, že je Ulice nosná, lidi se v tom hledají, to krásně říkal Matěj Podzimek, že Ulice je návod na život.

Ačkoliv nemám rád škatulkování, vás jsem vždycky vnímal spíš jako člověka lehce alternativního ražení. Jak se stalo, že jste se dostal do komerční televize, navíc k ryze komerčnímu projektu,  seriálu Ulice? 
Oslovil mě Michal Reitler. Pro posluchače, kteří nevědí, Michal Reitler je, nechci mu mazat med… 

Tak já to řeknu za vás, to je guru televizní tvorby…
Člověk, který stojí za seriály Most!, Ochránce Iveta, v současnosti je to vlastně šéf vývoje Voyo a snaží se to tam natáhnout špičky z oboru. Telefonoval mi a  říkal „Mario, v televizi nebudete, nebudete vidět, nabízím vám, že se můžete podílet na tvorbě agendy, o čem se v české společnosti mluví.“ A protože já jsem vzděláním kulturolog a vždycky jsem se pohyboval kolem umění, které formuluje celospolečenské otázky, to byl právě ten důvod, proč oslovil mě, že bych mohl mít čich na témata, která rezonují českou společností. To je má cesta do Ulice, byť jsem takový trošku alternativnější, jak říkáte.

Působil jste v divadle, jste prezidentem divadelního festivalu Modrý kocour. Jak se vaši kolegové a kamarádi z divadelního prostředí, které je taky spíše takové alternativnější, tvářili na vaše angažmá u nekonečného seriálu? 
Já to fakt řešil. Pro zajímavost, takřka nejsem na sociálních sítích, ale říkal jsem si, že dám Facebook, že tam nastupuji, měl jsem hrůzu z hejtů, ale vůbec. Naopak se mi teď stává, že mí kamarádi říkají, že četli někde nějaký rozhovor. Je to úplně neuvěřitelný projekt a já o tom vždycky moc rád mluvím. Teď jsem potkal kamarády sociology, říkali, že to by byla vysněná práce, formulovat věci, které můžou pomáhat lidem. Byl jsem příjemně překvapený, jak na to lidi reagují pozitivně. 

Našli se nějací kolegové z divadla, kteří už sondovali možnost si zahrát v Ulici? 
Nemůžu tady jmenovat jednoho mého kamaráda, který se po letech ozval, jestli nedáme pivo. A mně to bylo absolutně jasné, proč se tak najednou po letech ozývá…

Má Mario nutkání si v Ulici taky zahrát? Která z jeho pozic v redakci kultury České televize ho bavila nejvíc? A jak se staví ke kauze kolem zrušení pořadu 168 hodin, ve kterém taky krátce působil? 
To se dozvíte, když si poslechnete celý rozhovor v přehrávači na začátku článku! 

Archiv rozhovorů Expres Star najdete v sekci Podcasty, v aplikaci Expres FM, na webu Podcasty.cz a v aplikacích Spotify a Apple Podcasts.