Tvůrci Sex O'Clock: Vývoj našeho seriálu byl dlouhý a bolestivý, třetí řadu máme připravenou

Při natáčení dalšího vydání pořadu Expres Star bylo ve studiu poměrně plno. Pozvání totiž přijala takzvaná Zlínská trojka, tedy tvůrci seriálu Sex O’Clock Jan Bártek, Karolina Zalabáková a Matěj Randár. Řeč byla o genezi úspěšného seriálu, jeho hereckém obsazení nebo plánech na případnou třetí řadu i dalších projektech.

Karolina Zalabáková má u seriálu Sex O’Clock funkci scenáristky, režisérky a producentky, dříve se podílela i na dokumentech Batalives: Baťovské životy, Náš venkov – Svítit na cestu, pořadech Alenka v říši GIFů, Nuly a jedničky a produkovala i dokumentární sérii Kronika orgasmu.

Jan Bártek před 10 lety režíroval televizní film Člověk kancelářský, kromě Sex O’Clock se podílel na seriálech Jedna rodina, Osada, Láska v čase korony, Lynč, Kosmo nebo Marta a Věra. Pokud bychom chtěli jmenovat všechny videoklipy, u kterých je uveden jako režisér, byli bychom tu dlouho, jmenujme tedy interprety – Buty, Bára Poláková nebo Bratři Ebenové.

Matěj Randár je nejméně zkušeným z této trojice hostů, seriál Sex O’Clock je jeho prvním velkým projektem.

Jaký byl vývoj projektu Sex O’Clock?
Karolina Zalabáková: Dlouhý a bolestivý. První série vznikala tisíc dní, což je číslo, které spočítal Matěj Randár. Takhle jsem mu ukradla hlášku. Trvalo to dlouho a dali jsme si na tom velmi záležet, co se týče rešerší, přípravy, nějaké makrodramaturgie, následně castingu a předávání scénářů Honzovi Bártkovi jako hlavnímu režisérovi. Na všechno jsme si vzali tolik času, kolik bylo potřeba. I tak ho máme málo, ale doufám, že se to projevilo i u druhé série, kde toho času bylo trochu míň, ale tím, že jsme si to všechno odmakali dopředu, už jsme mohli pohodlně pokračovat v té naší letové hladině.
Matěj Randár: V zásadě na začátku byla nějaká touha vytvořit seriál, nebo obsah, který se týká vstupu do sexuálního života náctiletých, což je věc, která nám, když jsme dospívali, chyběla. Potom se někteří z nás – nebudu ukazovat prstem – učili tyhle věci na pornu a nebylo to úplně vždy v pořádku…
Jan Bártek: Vážení posluchači, Matěj neukázal na mě.
Matěj: A tak jsme dumali, co bychom mohli vytvořit. Přes různé nápady typu skupinka dětí si udělala pirátskou sexuální výchovu ve škole, jsme dospěli až k rodinnému komediálnímu seriálu, který má za sebou deset odvysílaných dílů a před sebou deset neodvysílaných dílů.
Karolina: Je k tomu krásná vzpomínka, kdy první nápad, jak to bude, vznikl na pláži v Aténách. Byli jsme úplně vyřízení a mysleli jsme si, že ta naše ambice a touha už nebude pokračovat dál, že to je vyhaslé, to neumíme vymyslet. Byli jsme s Matějem na pláži v Aténách v rámci Mezinárodního vývojového workshopu a najednou se Matěj nadechl a řekl hrozně rychle několik dlouhých vět a bylo tam „bude to o mladém tanečníkovi, tatínek se ukáže, že je gay a tohle a tohle. Takhle to bylo.

Všichni tři jste chodili na stejné zlínské gymnázium. Promítly se do scénáře i vzpomínky na studijní léta?
Matěj: Velmi silně. Rád říkám, že Sex O’Clock není autobiografický seriál… 

Ale jsou tam asi nějaké autobiografické prvky…
Matěj: No to rozhodně. Když nad tím takhle začnu přemýšlet, tak se mi začnou otevírat staré jizvy a hledám číslo na moji terapeutku…
Jan: My nikdy neříkáme postavám ze seriálu jmény ze seriálu, ale říkáme jim pravými jmény z Matějovy rodiny…
Matěj: Ještě, že moje rodina nemá Spotify!
Jan: Ani rádio!

Je těžké točit seriál pro teenagery jazykem teenagerů, když už jste trochu odrostlí?
Karolina: Je velká otázka, kdo je divák seriálu Sex O’Clock, jaká je hlavní cílová skupina, kdo je sekundární cílová skupina. A ono se to jednoduše říká a hezky to zní, že je to seriál pro teenagery a o teenagerech. Ale pravda je taková, že je to rodinný seriál, kde mladé postavy hrají dost zásadní roli a jsou velmi výrazné, ale ty linky jsou třígenerační. Je tam linka patnácti- a šestnáctiletých lidí, pětačtyřicetiletých a potom i pětasedmdesátiletých lidí.
Matěj: Máme velkou výhodu, že jsme našli mladé herce, kteří k tomu přistupují velmi srdečně a poctivě. Když si pak v rámci nějakých replik a dialogů nejsme úplně jistí, jestli by člověk jejich generace takové věci řekl, jestli by je třeba neřekl jinak, tak s nimi tyhle ty věci konzultujeme a dochází ke změnám dialogů, vět, přímo na place, aby říkali věci, jak by je v normálním světě řekli.
Jan: Musím ocenit to, že před každou sérií bylo soustředění s těmi mladými herci. Přečetli jsme maximum scénářů, oni to komentovali, upravovaly se potom nejenom repliky, ale Karolina s Matějem sahali do děje, když měli naši herci trefné poznámky, to se opravdu vyvíjelo i podle jejich feedbacku, což bylo skvělé.

Matěj už trochu nakousl ty castingy. Šel výběr představitelů studentů hladce?
Karolina: Na začátku jsme museli najít tón celé té věci, což je podle mě u každého audiovizuálního díla naprosto zásadní a klíčové. Přihlásila se nám obrovská spousta skvělých uchazečů, byli tam neherci i velmi slavní herci, byl mezi nimi rozptyl třeba 20 let. Museli jsme namíchat takovou směsici, která nám konvenuje, je pro nás výhodná a zároveň víme, že ti herci mají určitý potenciál. Po první sérii jsme zjistili, že ta rozhodnutí byla správná.

Ani v dospělých rolích nemáte povětšinou žádné provařené tváře, když nepočítám Jana Révaie a Janu Švandovou. Bylo to těžké?
Matěj: Tlak na to, aby v seriálu byly tváře, které lidé znají a které mají rádi, ze strany Voyo pochopitelně byl. Naprosto to chápu, protože investovat takové prostředky s neznámými herci je velmi riskantní. Tváře fungují, navíc v dnešní době, když jde herec na casting, kromě jeho dovedností a zkušeností se ho také ptají na to, kolik má followerů na sociálních sítích. To nějaký trend, který se prostě nedá přehlížet. 
Karolina: Například Honza Révai dostal roli Michala nikoli pouze proto, že je slavný, ale právě proto, že dokázal o postavě mluvit ze své vlastní zkušenosti, promítl si do toho vlastní život a nějaké osobní prožitky. Akorát si tu sexualitu přetočil, ale zjistil, že hraje to, co prožil, ale trochu jinak. A to nás utvrdilo v tom, že to je Michal.
Matěj: Ještě k těm mladým hercům: Pro Maximiliána Kocka, představitele hlavní role, to byla první příležitost. A na základě toho mu začaly přicházet další nabídky. Troufám si říct, že se podařilo nastartovat velice slibnou kariéra. A ne pouze kvůli tomu, že se objevil v našem seriálu, ale proto, že je extrémně šikovný a dobrý herec.

Karolino a Matěj, psali jste scénář společně, nebo každý máte své linky?
Matěj: Technicky to probíhá asi takto: S Karolinou si společně sedneme, vymýšlíme, o čem to bude, co chceme udělat s jednotlivými postavami, dáváme to na papír, scházíme se, telefonujeme si, až do fáze, kdy vzniká nějaký scénosled, kde vlastně ještě více méně společnými silami dáme něco takového dohromady a ve chvíli, kdy se shodneme, že toto je kostra toho příběhu, té epizody, tak to rozepisuji do dialogů a Karolina se v tu chvíli stává spíše dramaturgyní, udržuje si lehký odstup a společně to pilujeme až do konce.

Hádáte se nad scénářem?
Karolina: Nehádáme, jenom obhajujeme jednotlivé postavy. A během toho dochází k tomu, že musíme jít často do velmi osobních vzpomínek nebo zážitků.

Recenzenti i diskutující na internetech hodně řešili očividnou inspiraci seriálovým hitem Sexuální výchova (Sexual Education). Opravdu jste se tam inspirovali, nebo to je náhoda?
Karolina: To by mě velmi zajímalo, co tam kdo vidí, kromě jednoho motivu, což jsou cihlové domky. Pokud jste nikdy nebyli ve Zlíně, tak bychom vás tam chtěli pozvat. Dokonce opakovaně vyhlašuji takovou soutěž, že pokud někdo na základě zhlédnutí seriálu Sex O’Clock dorazí do Zlína, tak mi napište, pošlu vám dáreček. Myslím to naprosto vážně. A taky myslím naprosto vážně, že náš seriál se seriálem Sex Education, kromě toho prvního titulního slovíčka a těch cihlových domků, toho zase tolik společného nemá.
Matěj: Musím říct, že tento názor se objevoval opakovaně a ze začátku mě trápil, protože nechceme dělat nějakou kopii. Sex Education jsem viděl asi dva roky předtím, než jsme začali něco psát. Pak se stávala věc, že nám někdo poslal třeba fotku postavy ze seriálu Sex Education, kterou si pamatuju z té první série, kterou jsem viděl, kde byla blondýna, ale on mi poslal fotku ze třetí série, kde byla bruneta, že to je jasná inspirace pro naši postavu, ale to prostě byla náhoda.
Karolina: Máme nějaké archetypální věci, jako že se díváme na ten náš komplexní svět očima 16letého Adama, který je seriálový archetyp zvaný Loveable Loser (roztomilý ztroskotanec) a v tom netflixovském seriálu je podobná postava, kterou hraje tmavovlasý představitel. Ale to jsou věci, které kloužou po povrchu. Pokud se na to díváte  zběžně, tak vám to může připadat podobné, ale pokud se na to podíváme poctivě, tak tam tolik podobností naštěstí není. 
Matěj: Středoškoláci tráví hodně času ve škole, často se hádají s rodiči, protože jsou v pubertě, a často chtějí přijít o panictví. Takových filmů nebo seriálů je kromě Sex Education a Sex O’Clock spousta.

Je už někde v šuplíku, nebo dokonce u producentů Voyo třetí řada?
Karolina: Je v šuplíku, na stole, pod stolem, v kuchyni, v našich kancelářích, u ředitele televize Nova, u programového ředitele.
Matěj: A o tom, jestli třetí série bude, si povíme zase příště.

Předpokládám, že je to tak, že stejně jako druhá řada se odklepla po úspěchu té první, teď se čeká na výsledky té druhé…
Karolina: Ona se druhá série odklepla dřív a byla nám dána důvěra trochu dopředu. Vývoj probíhá, píšeme a máme architekturu celé třetí série a víme, že nebudeme čekat na kompletní čísla, ale že si můžeme dovolit trochu předběhnout a rozběhnout to a říct si, jestli budeme pokračovat, jestli ten příběh dovyprávíme, nebo zůstane otevřený.

Bude součástí druhé řady Sex O’Clock opět poradna nazvaná Sex O’Clock Afterparty? Byl režisér Jan Bártek u seriálu od začátku? Trápí Zlínskou trojku špatné recenze? A jak rozeznat velmi dobrého kritika od blbého?
To se dozvíte, když si poslechnete celý rozhovor v úvodu článku!

Archiv rozhovorů Expres Star najdete v sekci Podcasty, v aplikaci Expres FM, na webu Podcasty.cz a v aplikacích Spotify a Apple Podcasts.