Nové album The Cure očima Roberta Smithe: Příběhy písní, na které fanoušci čekali 16 let

Právě dnes vydávají The Cure dlouho očekávané čtrnácté album Songs Of A Lost World. Jedná se o jejich první nahrávku po šestnácti letech a skladby z ní kapela zahrála i během svého posledního koncertního turné, které nadchlo více než 1,3 milionu fanoušků po celém světě včetně těch v České republice. Autorem veškerého materiálu je sám Robert Smith, který album produkoval i míchal. Zároveň je autorem konceptu obalu alba, na kterém se podílel i spolupracovník kapely Andy Vella, předlohou pak byla socha Bagatelle od slovinského umělce Janeze Pirnata.

The Cure se během bezmála padesátileté existence stali jednou z kapel, která měla zásadní vliv na hudební dění po celém světě. Stali se vzory pro nekonečné množství kapel, přestože na svém kontě mají čtrnáct studiových alb, všechny znějí originálně a The Cure na každém z nich přinesli něco nového. Na začátku své činnosti se prezentovali hudbou, kterou lze charakterizovat jako drsný a nervózní pop. Jako jedna z prvních kapel položili základní stavební kámen k žánru gothic rock, ale pro tvorbu The Cure však byl krom zpěvu vždy charakteristický mix kytar a syntezátorů. The Cure jsou nadžánrovou kapelou, která však díky své oblibě u fanoušků působí od osmdesátých let spíše na poli mainstreamu, a to nejenom v rodné Anglii, ale i USA a různých částech Evropy.

Aktuální sestava kapely je následující: Robert Smith (zpěv, kytary, 6strunná baskytara, klávesy), Simon Gallup (baskytara), Jason Cooper (bicí, perkuse), Roger O’Donnell (klávesy), Reeves Gabrels (kytara).

Alone 

V noci trávím spoustu času potulováním se venku, dívám se na oblohu, obvykle někde poblíž plápolajícího ohně. Jak plameny utichají, hvězdy zhasínají a začíná se rozednívat, vždycky se najde okamžik, kdy si nemůžu pomoct, ale cítím ohromující pocit, že jsem velmi ztracený, velmi sám, velmi blízko konce. Ten pocit jsem se snažil zachytit ve skladbě Alone. Jakmile byla tato píseň napsána, věděl jsem, že vznikne i celé album Songs Of A Lost World.

And Nothing Is Forever 

Skladba A Nothing Is Forever byla inspirována slibem, který jsem dal někomu, koho jsem miloval, a sice že budu s ním, až zemře. Jde o přijetí smrtelnosti a strašlivého strachu, který máme z umírání o samotě.

A Fragile Thing 

Tahle věc je poháněna obtížemi, kterým čelíme při volbě mezi vzájemně se vylučujícími potřebami a vyrovnáváním se s marnou lítostí, která může následovat po těchto volbách, i když jsme si jisti, že učiněná rozhodnutí byla správná. Často může být velmi těžké být tím správným člověkem.

Warsong 

Původní verze skladby Warsong byla o někom, s kým jsem se pohádal a usmířil, pak zase pohádal a usmířil. Uvědomil jsem si, že to, co děláme, je něco, co, jak se zdá, dělá příliš mnoho lidí, často v mnohem větším a brutálnějším měřítku. Každý rok další válka. Je velmi těžké pochopit, proč je tolik z nás nuceno bojovat, bojovat a bojovat. Pokud to není tím, že jsme prostě lidé!

Drone: Nodrone 

Toulal jsem se za domem a nade mnou přelétl dron s kamerou. Vyrušilo mě to, vlastně mě to fakt naštvalo. Byla to hrozná připomínka dotěrné povahy moderního světa. Drone: Nodrone byla inspirována zvláštními obtížemi, které jsem měl, když jsem se vyrovnával nejen s událostí samotnou, ale i mou reakcí na tu událost. A ještě podivnějšími obtížemi, které mám s přijetím reality vůbec. Jde také o to, jak těžké je pro mě, abych se vzdal chaosu!

I Can Never Say Goodbye 

I Can Never Say Goodbye je o nečekané smrti mého staršího bratra Richarda. Hudbu jsem napsal den poté, co zemřel, ale dlouho jsem se snažil najít ta správná slova. Nakonec jsem se rozhodl pro jednoduchý lyrický příběh toho, co se stalo poslední noc, kdy jsem s ním byl. Bylo velmi těžké píseň zpívat na turné Shows Of A Lost World, ale vždy to bylo skvělé. To, že jsem skladbu představil na pódiu, mi pomohlo vyrovnat se se svým smutkem. Bratr mi chybí.

All I Ever Am 

Tahle píseň je o tom, jak těžké pro mě je „bytí“ v přítomném okamžiku, informovaný otázkami, jak „mé já“ zůstává v průběhu času. V hlavě vím, že jsem součet mnoha dalších mých mladších verzí, ale jsou chvíle, kdy tomu prostě nemůžu uvěřit, prostě to nemůžu přijmout! Je to zvláštní pocit disociace, pocit, že něco není úplně v pořádku. A je to smyčka zpětné vazby, protože jsem součtem svých vzpomínek, ale zároveň se moje vzpomínky samy mění tím, kdo jsem teď. Vždy jsem považoval vytrvalost vydržet za fascinující téma.

Endsong

V roce 2019, kdy The Cure nahráli tuto skladbu, mi bylo 60 let a zároveň bylo 50. výročí od chvíle, kdy člověk stanul na Měsíci. To léto jsem byl hodně venku, díval se nahoru, naříkal nad plynoucím časem a stárnul ve stále více rozbitém světě. Endsong zakončuje album Songs Of A Lost World podobně, jako ji píseň Alone otevírá. Témata jsou velmi podobná a prolínají se. Cítím se skoro stejně, když stojím venku a dívám se na Měsíc, jako když mi bylo deset, ale vím, že svět pod mýma nohama není stejný jako dřív, a já vím, že ani já ne. Toto poznání mě hlodá a je mnohem horší neměnnou měsíční tváří. Zůstal sám s ničím.