Dramatické nahrávání a zákaz vystupování: Modlitba Marty Kubišové je symbolem odporu proti sovětské okupaci i hymnou sametové revoluce

17. listopadu 1989 se v Československu změnil běh dějin. V následujících dnech u nás padl komunistický režim. Hymnou revolučních dní se stala píseň, která vznikla v pohnutých časech po okupaci vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968. Modlitba pro Martu. 

Původní název písně byl pouze Modlitba, ale dnes se o ní nemluví jinak než jako o Modlitbě pro Martu. Autory jsou Jindřich Brabec a Petr Rada a napsali ji pro jeden z dílů televizního seriálu Píseň pro Rudolfa III. Píseň vychází z textu Jana Amose Komenského z díla Kšaft umírající matky Jednoty bratrské.

Speciální náboj daly skladbě okolnosti, za kterých byla nahrána. S čerstvou písničkou jel Brabec zhruba dva dny po začátku okupace do nahrávacího studia, kde už čekala Marta Kubišová. Po cestě mu sovětští vojáci ale prostřelili kolo u auta, tak nezbylo, než aby text diktoval po telefonu. Martě Kubišové se pak pásek se záznamem písně podařilo provézt přímo do rozhlasu. Než došlo k úplnému zákazu vysílání písně, prodalo se na tu dobu úctyhodných 80 tisíc kopií. Vlivem okolností píseň vymazala Martu Kubišovou na 20 let z české hudební scény.

V roce 1989 Marta píseň, společně s hymnou, zazpívala z balkónu pražského Melantrichu na Václavském náměstí, a to po boku Václava Havla. Díky tomu se stala jedním ze symbolů sametové revoluce tak, jako kdysi značila odpor proti okupaci Československa.