Linda Nguyenová: Do pořadu Na vaší straně chodí stovky mailů, úřady i policisté zapomínají řešit problémy

Týden co týden vás v pořadu Expres Star bereme do zákulisí filmů, seriálů a televizních pořadů, většinou s lidmi, na které studiová světla nesvítí. Ale jsou i výjimky. Naším hostem tentokrát je moderátorka TV Nova, která je vždy Na vaší straně. Tak se totiž jmenuje pořad, kterým Linda Nguyenová provází.

Linda Klucká Nguyenová se narodila české mamince a vietnamskému tatínkovi, vyrůstala v Mostě. Díky studiu zaměřenému na nová média poznala prostředí mediálního domu Czech News Center a České televize. Následně zakotvila ve veřejnoprávním Českém rozhlase jako redaktorka domácího zpravodajství, po třech letech změnila působiště a stala se reportérkou TV Nova. Pokrývala i poslední prezidentské volby a s vládními činiteli se vydala do zahraničí. Od letošního ledna moderuje nový publicistický magazín Na vaší straně.

Dívala jste se jako dítě nebo teenager na pořad Občanské judo?
Dívala. My jsme se na pořady Novy dívali docela často, dívala jsem se už jako malá, dokonce i na Střepiny. Já jsem totiž nechtěla moc spát a vždycky jsem otravovala rodiče. Možná mi to dalo nějakou průpravu do budoucna, že jsem věděla, že se asi něčemu takovému budu chtít věnovat. 

Když se řešil návrat takového typu pořadu do vysílání, nebyly úvahy o tom, že by se vrátil tenhle starý tradiční název?
Nebyl, a to z toho důvodu, že ten pořad tehdy z nějakého důvodu skončil. Myslím, že ani není dobré v něčem pokračovat a přebírat název, který tady už jednou byl a vytvořil si mezi lidmi nějaké jméno. Je potřeba, abychom teď pracovali na novém jméně a získali důvěru a pozornost diváků. 

Jak jste se právě vy stala moderátorkou pořadu Na vaší straně?
Než přišla nabídka přestoupit do publicistiky a věnovat se novému projektu, jsem působila ve zpravodajské redakci televize Nova a tam jsem se často věnovala politickým a sociálním tématům. Takže se to nabízelo. Několikrát jsem měla reportáž, která byla konfrontační, byla sociální a už tehdy byla na straně lidí. Myslím, že k Nově to vždycky patřilo, že je tady pro lidi. A dávalo mi to smysl.

Kolik mailů, možná i dopisů, vám zhruba měsíčně přijde od zoufalých diváků, kteří potřebují pomoct?
Převedla bych to na „denně“, protože po vysíláníse dokonce blížíme ke dvěma stovkám. Nejsou to jen e-maily, diváci píší i zprávy na sociální sítě, komentáře pod příspěvky a podobně, proto říkám, že to dosahuje k dvěma stovkám. Ale jsou to vyšší desítky denně.

A diváci reagují na to, co bylo v reportáži, že mají stejný problém, nebo je napadne, že mají problém a vy byste jim mohla pomoct, protože jste zrovna někomu  pomohla? 
No, to jste řekl velice správně. Vždycky, když otevřeme nějaké nové téma, tak se na to vždycky naváže hodně dalších příběhů. Dramaturgicky samozřejmě není možné, abychom každý díl dělali to samé, ale teď se nám velice dobře daří u sousedských sporů, protože rodinu a souseda si člověk nevybírá, jak se říká. Těch problémů je tak moc, že jsme se rozhodli, že to je něco, k čemu je dobré se vracet . Takže když se ozve někdo nový se zajímavým příběhem, podíváme se, co se tam děje. Myslím, že se to daří velice dobře, protože úřady i policisti zapomínají na to, že tady je nějaká vymahatelnost a že se problémy dají řešit. Vždycky, než jsme se o to začali zajímat, přijeli na místo, byl to nějaký spor mezi sousedy, udělali zápis, ale to nestačí, lidi potřebují nějaké zastání a pocit, že jsou v bezpečí. Od toho policie a úřady jsou. 

Takže sousedské vztahy řešíte nejčastěji?
Řekla bych, že aktuálně ano. Jsou to ale i nepovedené developerské projekty, teď se vracíme i ke kontrolám, protože tak jsme začali jako rubrika v rámci Televizních novin, kde jsme kontrolovali potraviny, takže se soustředíme na kontroly dalších věcí i služeb. A snažíme se vždycky otevírat nová témata.

Stalo se vám už někdy, že vám při natáčení někdo nadával, vyhrožoval nebo dokonce vás fyzicky ohrožoval? 
Fyzicky ohrožoval? To ne. Ale nadávky jsou běžné, stává se to právě u těch sousedských sporů. Ty dělá kolega Jindřich Ginter, oceňovaný novinář, který je často konfrontační a v minulosti se věnoval třeba sérii o dluhových pastem. Teď jsou jeho doméno sousedské spory. A tam je to na pováženou. Jednou na natáčení vyjel s ochrankou.

Vy působíte zároveň jako moderátorka i reportérka. Kolik lidí je v týmu pořadu Na vaší straně? 
Se mnou jsme tři hlavní reportéři, už zmiňovaný Jindřich Ginter, pak Jan Zálužský a pak ještě náš producent, který nám sem tam pomůže reportáží, to je Vítězslav Boch. Ten má na starosti i filtrování těch e-mailů, s ním se domlouváme, co bude v dalším dílu. Je to týmová práce, vždycky se snažíme vyčlenit ta témata, co je pro koho dobré. Je dobré, když se v tom cítíte, je to vaše parketa a můžete něco vybojovat pro lidi, může nastat nějaký posun. Myslím, že se nám to daří a že se vyprofilováváme. 

Jak vlastně vypadá takový běžný pracovní den reportérky a moderátorky pořadu Na vaší straně? 
Opět bych to převedla na týden, protože od momentu, kdy jsme nastoupili do pořadu Na vaší straně a do publicistiky, má to úplně jiný rytmus a režim. Zpravodajství, to je denní agenda, ale tady si taháte práci domů, je úplně jedno, jestli je sobota nebo neděle, když vám někdo zavolá nebo napíše, tak už musíte to téma prověřovat. Dá se říct, že pro nás skončilo volno a pracujeme opravdu nepřetržitě.

Můj ukázkový týden, když mám kombinaci s moderací, začíná většinou ve středu, protože předtáčíme takzvané spojováky, které jdou druhý den do vysílání i s reportážemi. To navštívím maskérnu, kostymérnu, vyjedeme na naplánované lokace. Vždycky se to většinou váže k tomu, jakého tématu se to týká, tam to odmoderuji. Většinou končíme ve dvě, ve tři, pak se jdu věnovat dalším věcem v rámci natáčení, buď obvolávám respondenty na následné natáčení, nebo vyjedu natáčet.

Na začátku jsme zmínili, že pocházíte ze smíšené česko-vietnamské rodiny, čelila jste kvůli tomu ve škole šikaně?
Šikana je silné slovo, šikanu vnímám tak, že se toho člověka dotknete způsobem, že si nese nějaká traumata. Já si traumata nenesu, ale děti umí být opravdu zlé. Čelila jsem posměškům, když jsem chodila do školky, tak si se mnou děti chvilku nechtěly hrát, to musela přijít druhá Vietnamka do třídy, aby to bylo dobré. Proto věřím, že je strašně fajn, že jsou teď děti namíchané, že je tady víc cizinců a že to berou za normální. Protože normální to je.

Termín banánové dítě, to znamená zvenku žlutá, uvnitř bílá, sedí i na vás, když jste Vietnamka jenom z půlky, nebo to platí jenom pro stoprocentní Vietnamce? 
Nepatřím prakticky nikam, takže já si ani neříkám, že jsem Vietnamka, nebo Češka. Jsem poloviční, spíš myslím, že to platí na ty, kteří jsou stoprocentní Vietnamci.

Mluvíte vietnamsky? 
Nemluvím, to je právě to, co mě od té komunity drží ještě dál, protože oni těžce nesou a je mi to vytýkáno, kdykoliv je to možné.

Myslel jsem, že tohle už se týká jen generací vašich rodičů a prarodičů, že vaše generace už to neřeší a vaši vrstevníci už jsou právě ti „banáni“, kteří mluví hlavně česky…
A rodiče jim taky nadávají, že neumí tak dobře vietnamsky, aby se za ně nestyděli před ostatními Vietnamci.

Máte ve Vietnamu příbuzné, jezdíte se za nimi podívat?
Máme tam příbuzné a máme příbuzné i po Evropě, takže když přijedou sem, tak se zastaví v Česku, pozdravíme se, nebo my jedeme tam. Ty vztahy a vazby přerušené nejsou, tatínek tam jezdí pravidelně každý rok.

Nedávno jste se vdávala, váš manžel je Čech. Jak reagovala jeho rodina, když si přivedl domů exotickou nevěstu? 
Úplně v pohodě. Maminka hnedka řekla „Budete mít hezké děti, na to se těším!“ To mě potěšilo. Manžel má taky namíchanou rodinu, zčásti mají Němce, takže k tomu možná byli shovívavější a asi jim to nepřijde zvláštní. 

Jak se Linda dostala z rozhlasu do televize? Pamatuje si ještě svou první reportáž? Bála se rodina o její sestru, která je policistka? A má nějaký nesplněný profesní sen? 
To se dozvíte, když si poslechnete celý rozhovor v úvodu článku! 

Archiv rozhovorů Expres Star najdete v sekci Podcasty, v aplikaci Expres FM, na webu Podcasty.cz a v aplikacích Spotify a Apple Podcasts.