Zázračné vánoční příměří: Místo zabíjení dárky, koledy a fotbal

Neoficiálnímu vánočnímu příměří z prosince roku 1914 bývá často dáván přídomek zázračné, je jednou z nejčastěji mytologizovaných událostí první světové války. Proč k příměří došlo, proč se vojáci, kteří si v zemi nikoho o vánočních svátcích podali ruku, vrátili k bojům a proč šlo o jednorázovou záležitost?

Válka, která měla skončit do konce roku

Mocnosti v létě 1914 vstoupily do války s vírou v poměrně rychlý průběh bojů a jejich konec do Vánoc téhož roku. Realita byla po měsících tvrdých bojů diametrálně odlišná. Německý postup na Paříž byl už v září 1914 zastaven v bitvě na Marně. Od září téhož roku tak započala kampaň známá pod názvem Race To The Sea, při které se francouzsko-britské a naproti nim německé jednotky pokoušely vzájemně obklíčit severní křídlo nepřátelské armády přes provincie Pikardie, Artois a Flandy. Ani jedna strana ale nebyla schopna dosáhnout rozhodujícího obchvatu. Válčící strany pocítily vysoké ztráty v nerozhodných bitvách u Yser a Ypry v říjnu a listopadu 1914. Výsledkem nerozhodných bojů byla patová situace. Fronta se táhla od švýcarských hranic k Severnímu moři.

Příšerné podmínky

Týdny silného deště proměnily zákopy v bahnité strouhy. Každodenní realita zákopové války byla pro vojáky na obou stranách strastiplná. Často je od sebe dělil úzký pruh země ne širší než 50 metrů. Těmto podmínkám byly vystaveny obě strany. Navíc, ačkoli se jednalo o vojáky, kteří prošli bitvami, byli stále nedotčeni budoucími hrůzami světové války. Ty nejhorší momenty pro ně byly zatím v nedohlednu: Do druhé bitvy u Ypres, kde byl nasazen bojový plyn, pojmenovaný právě po městečku na severozápadě Belgie, nebo do bezduchého masakru u Passchendaele zbývaly dlouhé měsíce a roky.

Naděje z Říma

První iniciativa o zajištění klidu zbraní vzešla od papežského stolce. Papež Benedikt XV., který se ujal funkce měsíc po zahájení války, vyzval 7. prosince 1914 válčící strany k vánočnímu příměří. Doufal, že tím mocnosti získají prostor k vyjednání trvalého míru. Představitelé mocností ale nejevili zájem. Iniciativy se tak chopili sami vojáci bojující na frontě nedaleko Ypry. Německým vojákům byly krátce před Vánoci z rozkazu císaře Viléma II. expedovány vánoční stromky. Panovník doufal, že tím vojákům v zákopech alespoň částečně pozvedne náladu. S blížícím se Štědrým dnem se na bojišti ochladilo, zákopy pokryl poprašek čerstvého sněhu. Němečtí vojáci začali přes hrozící nebezpečí umisťovat stromky i mimo zákopy. Na Štědrý den vydali někteří britští nižší důstojníci rozkaz svým mužům neopětovat palbu a upřednostnili tak přístup „žij a nech žít“. Je nutno podotknout, že tak učinili bez jakýchkoliv rozkazů shora. Z německých zákopů se také začaly ozývat vánoční koledy jako byla třeba Stille Nacht. Britští vojáci na to zareagovali zpíváním anglických koled.

Dárky, koledy a fotbal

Ráno 25. prosince se ze zákopů u Ypry vydala skupina německých vojáků a vyzvali Brity, aby se k nim v zemi nikoho připojili. Ačkoli většina Britů německy nerozuměla, na druhé straně bylo dost Němců zejména Sasů, kteří před válkou pracovali v Británii a anglicky hovořili. Sasové měli navíc mezi Brity pověst vstřícných a důvěryhodných protivníků. To následnou komunikaci dost ulehčilo. Britští a němečtí vojáci si spontánně začali vyměňovat drobné vánoční dárky, společně zpívali koledy a domluvili dokonce několik fotbalových zápasů. V některých oblastech pořádali společné bohoslužby za padlé kamarády a společně je i pohřbívali.  V dopisech domů o pozoruhodné historické události mohli psát i díky tomu, že ještě nebyla zavedena cenzura. Podle všeho sami mohli stěží uvěřit tomu, že se sdílejí jídlo a pití s nepřáteli, kteří se je před pár dny snažili zabít.

Po Vánocích zase na smrt

Přesto, že na chvíli zavládla uvolněná atmosféra, vojáci si byli vědomi, že příměří s největší pravděpodobností nevydrží dlouho. Klid zbraní tak obě strany využily k dalšímu opevňování svých pozic v zákopech. I během příměří navíc docházelo k incidentům, které stály životy několika vojáků. Ne všichni ho totiž akceptovali. I přes několik výjimečných incidentů klid zbraní na západní frontě vydrželo prakticky po celé vánoční svátky, na některých místech dokonce do Nového roku. Násilí přebralo otěže hned po Vánocích. Britští a němečtí generálové rychle dalšímu sbratřování řadových vojáků zabránili, žádné tresty za spontánní akci však pro své muže nepožadovali. Pravděpodobně si byli vědomi toho, že by měly katastrofální dopad na morálku mužů strádajících v zákopech. Pokusy o obnovení příměří na Štědrý den následujícího roku ani nebyly podniknuty. Válka pokračovala až do roku 1918 a boje na západní frontě si vyžádaly téměř 13,5 milionů mrtvých, raněných a zajatých. Vánoční příměří z roku 1914 se tak stalo ojedinělou událostí, která se mnohým může jevit jako zázrak.

Zdroje: iwm.org.uk, britannica.com, wikipedia.org