Expres Star nabízí rozhovory s lidmi, kteří se pohybují v zákulisí filmové a televizní tvorby. Únor 2025 je mimo jiné ve znamení premiéry druhé řady seriálu Případy mimořádné Marty. Nejen o téhle úspěšné kriminální sérii si Michal Plšek povídal s producenty Ondřejem Zimou a Pavlem Berčíkem. Probrali i chystané seriály Vraždy v kraji a Bora, úspěchy filmů, které oba pánové produkují, důležitost filmových cen i postavení dokumentární tvorby.
Ondřej Zima produkoval filmy Poslední aristokratka, Aristokratka ve varu, Grand Prix, Chyby, Učitelka, Kobry a užovky nebo Díra u Hanušovic, dokumenty Sami doma nebo Universum Brdečka a seriály Okresní přebor, Čtvrtá hvězda, Zkáza Dejvického divadla, Případ Roubal a také Případy mimořádné Marty, které právě startují s druhou řadou, a chystané série Bora a Vraždy v kraji.
Pavel Berčík byl také u produkce filmů o aristokratce, ale také ceněného Bodu obnovy, dokumentů Věra 68, Magický hlas rebelky, Červená, Psí láska nebo seriálu a celovečerního filmu o architektuře v letech 58-89. Na poli seriálů se podílel na titulech Poslední vízum, Kája a Mat+Ema+Tika, Zrada, Případ Roubal, Vraždy v kraji a Případy mimořádné Marty.
Na obrazovky se vrací mimořádná Marta, tedy druhá řada kriminálního seriálu Případy mimořádné Marty. Jak se vlastně tenhle belgicko-francouzský seriál dostal do Česka? Objednala si ho Nova? Nebo jste s tím přišli vy jako externí produkce?
Pavel Berčík: Začalo to tak, že si ten formát našla Nova. Jestli si to správně pamatuji, bylo to v době, kdy už CME šéfoval Francouz Didier Stoessel. Věděli, že je to úspěšné a zároveň věděli, že to není čistý kriminální žánr. Dřív jsme chodili po Praze a říkali všem televizím, že kriminálky neděláme, oni si to tak nějak zapamatovali a řekli, že tohle není čistá kriminálka, ale víc komedie. A jestli nechceme zkusit to vyrobit. V tu dobu, kdy se o tom rozhodovalo, jsme pro Novu, respektive pro Voyo, dodělávali Případ Roubal, který vznikl na jejich popud: „Za devět měsíců startuje Voyo. Pojďte něco vyrobit!“ „Vyrobíme, máte to napsané?“ „Ne, to musíte napsat!“ Takže věděli, že jsme dokázali pružně a rychle reagovat na tuhle poptávku, Marta měla jít taky docela rychle do vysílání, zároveň to byla komedie, tak přišli za námi, my jsme řekli, že se nám to líbí a jdeme do toho.
Kromě té originální belgicko-francouzské verze je taky slovenská mutace. Ta vznikla dřív než česká?
Pavel Berčík: My jsme začínali o trošku dříve, výroba probíhala současně, oni nakonec točili o něco delší dobu, protože policejní stanici měli na lokaci, o kterou přišli, když vypukla válka na Ukrajině. Ale nakonec byli ve vysílání asi o půl roku dříve.
Spolupracovali jste nějak se slovenskou produkcí, třeba že točíte podle stejného scénáře nebo si vyměňujete zkušenosti?
Občas si povídáme o tom, jak adaptujeme francouzské reálie. Francouzi si hrají se slovním humorem a jsou tam i nějaký věci, které jsou těžko převoditelné, tak si povídáme, jak to adaptujeme my a jak oni. A ještě je jeden vtipný fakt, že když jsme přemýšleli nad obsazením první řady, tak jsme od začátku chtěli Táňou Dykovou, ale byla ve hře i Táňa Pauhofová. A nakonec to Táňa Pauhofová hraje na Slovensku.
Ondřej Zima: A když jsme točili druhou sérii, tak jsme jeden den měli v obchodním centru Krakov. A točíme a točíme, natáčení v obchodním centru je peklo, spousta lidí, nikdo vám to nedovolí úplně zavřít, a najednou odpoledne, kdy už jsme byli všichni úplně vyplivlí, štáb i herci, se tam úplně náhodně objevila Táňa Pauhofová. Takže se nám tam sešly na nákup česká a slovenská Marta, respektive na Slovensku Nikol, bylo to vtipné.
Scénáře jsou české, nebo jsou lokalizované z originálu?
Ondřej Zima: Normálně se děje to, že dostanete, jak se říká, bibli, takový soupis, jak se to má adaptovat, plus překlad do angličtiny, nebo anglické verze scénářů. Ale když jsme adaptovali první řadu, tak jsme byli možná dokonce první země, kde se adaptovalo, oni skončili vysílání v květnu a my začínali přípravy v září stejného roku, takže jsme dostali francouzské verze scénářů. A než jsme je stačili přeložit, tak Pavel mluvil s tou francouzskou produkcí, která řekla, ať to nepřekládáme, protože to natočili úplně jinak. Takže jsme skončili u toho, že se to sepisovalo z obrazu, scenáristé popisovali to, co viděli. A opravdu se to výrazně lišilo.
Pavel Berčík: Jeden z charakteristických znaků toho seriálu, který nás – a věřím, že i diváky – baví, jsou Martiny představy, vtipné, někdy animované, někdy hrané, někdy úplně bláznivé vložky. Francouzi říkali, že to vůbec ve scénářích nebylo napsané a že to vyplynulo na place z podstaty té postavy a té francouzské herečky, pak si z toho udělali princip.
Ondřej Zima: Ještě doplním fakt, který není úplně známý, že už první řada Případů mimořádné Marty ve Francii, kde vzniká ročně několik desítek seriálů, se to stala absolutním hitem a byla třetím nejúspěšnějším televizním seriálem všech dob. Nevím, kdo to na Nově vymyslel, proč koupili tuto předlohu, ale měl šťastnou ruku. Sláva seriálu roste, čtvrtá řada se stala ve Francii nejúspěšnějším seriálem všech dob ve Francii. Takže to pořád narůstá, což u všech seriálů nedaří, že by další řady byly stejně úspěšné, ale tady se daří, že jde pořád nahoru. A letos na podzim budeme točit třetí řadu, která je ještě více komediální, ještě více hravá, je tam spousta vtipných situací, je vidět, že ta fantazie scenáristů je ohromná.
Pavel Berčík: Ale pořád se i trošku vyšetřuje! Divák se nemusí bát, že by přišel o uspokojení z vyřešení kriminálního případu.
Ale zasměje se u toho…
Pavel Berčík: Čím dál tím víc. Ale samozřejmě se nesmějeme té kriminálce, smějeme se postavám a tomu, co zažívají a co se jim děje.
Už jste říkali, že Táňa Dyková byla jasnou volbou pro hlavní roli geniální uklízečky, která má IQ 160, problém s autoritami a jen tak mimochodem vyřeší každý případ, u kterého se naskytne. Jaké byly ty námluvy? Podařilo se, že jste ji oslovili a rovnou řekla Ano?
Ondřej Zima: Když věci mají klapnout, je to soubor šťastných náhod. Když obsazujete film nebo seriál, tak si normálně herce musíte zamluvit minimálně rok dopředu, spíš dříve. My jsme se v září dozvěděli, že máme dělat tento seriál a natáčení mělo začínat za 2,5 měsíce. Takže jsme si říkali, že to bude velký problém. A když jsme viděli tu předlohu, tak jsme říkali, že to musí být Táňa. A Táně v té chvíli padnul projekt, který měla točit celý podzim. Šťastná náhoda. Táně jsme poslali dva nebo tři díly, ona se na to podívala a řekla, že to chce dělat.
Pavel Berčík: Paradoxně pak nastala situace, kdy vlastně to Táňa chtěla dělat, my jsme chtěli Táňu, ale čekali jsme dlouho, až to vlastně vedení na Nově schválí. Ale nakonec to dobře dopadlo a myslím, že jsou všichni spokojení.
Měla Táňa možnost si Martu upravit podle sebe, nebo jste jí všechno předepsali?
Pavel Berčík: Myslím, že obrovskou část té postavy vytvořila právě Táňa svým přístupem. Samozřejmě, že základ musí být ve scénářích, ale Táňa do toho dala obrovský kus sebe. A třeba v porovnání s tou francouzskou postavou je Táňa vlastně milá, roztomilá, podařilo se jí tu postavu ztvárnit tak, že i když by jí postavy, které tam s ní žijí, její děti, nebo Kreiner, kterého hraje Roman Zach, nejraději udělaly něco hrozného, jí nakonec pomůžou, drží palce a všechno jí odpustí. A to je Tánino kouzlo, že tu postavu takhle dokázala vytvarovat. Myslím, že je lepší než v tom francouzském originále, kde je někdy opravdu nesnesitelná, kdežto naše Marta je díky Táně prostě roztomilá, úžasná a všichni ji mají rádi.
Jaké novinky nám přinese druhá řada Případů mimořádné Marty, která v neděli startuje?
Ondřej Zima: Rozdíl od první řady je, že je to ještě více komedie, je to ještě více vtipnější, Marta je ještě ztřeštěnější, je tam větší prostor pro vztahy a je tam několik velice zajímavých nových postav, který výrazně zamíchají s dějem.
Na obrazovky se brzy dostane i další kriminálka Vraždy v kraji. Co máme čekat od téhle novinky?
Pavel Berčík: My tomuhle žánru říkáme Feel Good Crime, teď jsem se dokonce v rozhovoru se zahraniční agentkou dozvěděl, že v cizině se tomu říká Cosy Crime, což mi přijde hezké. Ondřej Sokol hraje vyšetřovatele, který dřív byl na pražském prvním oddělení a už toho měl dost, tak se rozhodl, že se přestěhuje na venkov ke své sestře farářce a začne tam chovat včely. Ten kraj měl nejnižší kriminalitu, samozřejmě jen do chvíle, než se tam přestěhoval. To, čím jsou Vraždy v kraji příjemné a čím se liší od ostatních kriminálek, je, že by u nich divákovi mělo být hezky. Neřešíme temnou minulost, neřešíme nějaké zasunuté tajemství, neřeší se tam žádný špatné vztahy mezi kolegy na policejní stanici, řešíme kriminální případy a samozřejmě poctivě potrestáme vrahy. A Ondřej sedí na faře na zahradě, kouká se na včely, vytáčí med a všichni se mají rádi.
Ondřej Zima: Jsou tam navíc originální prvky. První z nich je, že nezačínáme tím, jak se říká, že nohy trčí skeře, takže nezačínáme tou vraždou, ale začínáme tím, že nejdřív představujeme určitou komunitu nebo určité prostředí, kde představujeme různé postavy a pak jednu z nich zamordujeme. Pak teprve přicházejí vyšetřovatelé, což je Ondra Sokol s Petrem Uhlíkem a dalšími a vždycky to vyřeší. Takže diváci můžou hádat dvakrát. Nejdřív, kdo bude zavražděn, a pak, kdo je vrah.
Pavel Berčík: Přičemž samozřejmě ten vrah je jedna z těch postav, které vidíme v tom prologu.
Ondřej Sokol bude ve své obvyklé komediální poloze, nebo nás čeká překvapení?
Pavel Berčík: Tím, že je to Feel Good Crime, samozřejmě je ta poloha komediální, ale lehce, příjemně, civilně. Není to nic přehnaného a troufnu si říct, když už jsme několikrát viděli všech osm dílů, že se diváci mohou těšit na Ondřeje v poloze, ve které ho často nevidí.
Ondřej Zima: Zajímavé je i to, že jeho sestra je farářka, má dvě děti,
bohužel ji opustil partner a Ondřej tam přichází jako mužský prvek a pomáhá jí s dětmi. Je hezké sledovat dynamiku vztahu sourozenců.
Pavel Berčík: Dodám, že tu farářku hraje Jana Plodková. Když je tam scéna na faře s Janou a Ondřejem, je to zábavné, příjemné, hrají to skvěle.
Jedná se o uzavřený seriál, nebo v případě úspěchu, který se dá čekat, budou další Vraždy v kraji?
Pavel Berčík: O tom rozhodnou diváci a vedení Televize Nova. Ale doufáme, že se to lidem bude líbit!
Co nás čeká v připravovaném seriálu Bora? O kolik se prodraží seriál, když ho místo Prahy točíte v Ústeckém kraji nebo dokonce na Jadranu? Jsou pro Ondřeje a Pavla důležitější narvaná kina, nebo polička plná cen? Pomůže zisk Českého lva návštěvnosti filmu nebo sledovanosti seriálu? A jak je na tom v současnosti dokumentární tvorba?
To se dozvíte, když si poslechnete celý 54minutový rozhovor v úvodu článku!