Nieve Ella: Každý den jsem šťastná, že jsem naživu

Nieve Ella, anglická indie zpěvačka a hudebnice, vystoupí dnes, 20. února 2025, v pražském klubu Rock Café. Při své poslední koncertní návštěvě, kdy předskakovala Girl In Red, navštívila i rádio Expres FM a s Babu pohovořila nejenom o své tvorbě, koncertech či těžkých životních chvílích, ale i o datlech nebo oblíbeném drinku.

Hudební periodika o ní píší jako o nastupujícím hlasu Gen Z, nebo jako o vůdčí postavě nové generace indie umělců. S novým EP a stejnou energií, jakou Nieve Ella předvedla ve vyprodaném Foru Karlín coby host na evropské tour Girl In Red, vystoupí i se svou kapelou znovu v Praze, a to dnes večer.

Možná se někteří z posluchačů ptají, kdo je vlastně Nieve Ella. Jak bys popsala svou tvorbu?
Pro mě je to zvláštní otázka, protože na ni pokaždé odpovídám jinak. Ale dnes se cítím tak, že bych svou hudbu popsala, jako že jsem prostě jednadvacetiletá holka, která ráda mluví o svém životě. Přidala jsem k tomu trochu kytar, trochu bubnů a je to to, co to je. Je to takový zábavný, trochu pop, indie, občas trocha rocku, znáte to, je to prostě feel good.

Tvůj styl se stále vyvíjí…
Určitě. Samozřejmě, že se mi líbí i moje nejnovější hudba, ale zároveň cítím, že od té doby, kdy jsme začala psát, jsem se hodně posunula. Dokonce i věci, které píšu v současnosti, zatímco jsme na turné, se liší od těch, které jsem vydala nedávno. Lidé se prostě mění. Neustále se mění.

Ale není to tak, že by ses za své starší věci styděla…
Snažím se to nedělat. Nemůžu ty věci poslouchat, ale jsem na ně hrdá a vím, proč to je tak, jak to je, vím, proč tak zní. Je to prostě součást procesu.

Jak vznikl tvůj song The Things We Say?
Tuhle píseň mám moc ráda. Má pro mě zvláštní význam, protože je o mém nejlepším kamarádovi. Jsem s ním pořád, a když jsem v Londýně, v podstatě u něj a jeho rodiny bydlím. A jeden víkend, kdy jsme slavili vydání mého druhého EP a jeho narozeniny, jsme se trochu opili, začali se hádat a nebylo to moc příjemné. Bylo to velmi zraňující. V podstatě jsme spolu přestali mluvit úplně a způsobilo to mezi námi obrovskou propast. Vyděsilo mě to, a říkala jsem si, že nevím, jestli nás to zničí, nebo jestli to ještě někdy spravíme.

O pár týdnů později jsem byla ve studiu a byla z toho pořád rozrušená. A byl tam i jeden kluk, kterého jsem právě potkala, skladatel, jmenuje se Joel Park. Otevřela jsem mu své srdce a vyprávěla o té hádce a o tom, jak se cítím… A on mi řekl „Proč o tom nenapíšeme?“ Všechno, co jsem mu o té situaci řekla, jsme si zapsali. Takže je to pro mě opravdu osobní píseň a hodně pro mě znamená. S mým nejlepším přítelem už se zase bavíme a jsme si ještě blíže, než před tím. Je to song o tom, že upřímnost ohledně pocitů ve vztahu, ale i v přátelství, je velmi důležitá. A já mám prostě velké štěstí, že mám tuhle zkušenost.

V jednom rozhovoru jsi zmínila, že jsi EP psala s kamarády a pili jste u toho. Jaký máš oblíbený drink, ve kterém se ukrývá inspirace pro tvé písně?
Nedávno jsme spali asi pět nocí v jednom domě. A napadlo nás, co takhle láhev vína? Preferuji červené, mám hodně ráda Malbec. Po dobré večeři otevřete láhev a prostě to funguje. Také Guinness, miluji dobrý Guinness v orosené sklenici. Ale ne, myslím, že víno je prostě příjemné a uklidňující. A pak prostě začnu o věcech přemýšlet mnohem více, než obvykle, protože to prostě uklidňuje mozek, chápeš?

Měla jsi teď hromadu práce, vyšla ti dvě EP, hodně jsi cestovala, předskakovala kapelám jako Inhaler nebo Courteeners, jela jsi turné s Girl In Red. Teď tě čeká vlastní tour s názvem Lifetime Of Wanting. Je to pro tebe splněný sen?
Každý den jsem šťastná, že jsem naživu. Vlastně jsme se včera večer bavili o tom, že jsme nedávno byli u jezera nedaleko Salcburku a viděli tam datla. Úplná náhoda, datel, který tam kloval dřevo. A já si říkala, jestli to není šílené, jak datlové celý den jenom klovou to dřevo,
a my si stěžujeme, že jsme unavení, protože jsme den předtím hráli koncert a tihle datlové prostě klovou dřevo a jsou šťastní. Pořád na to myslím a říkám si, jak moc jsem vděčná, že můžu dělat to, co miluju. Jo, je to upřímně řečeno splněný sen, stejně jako je pro datly být datlem a klovat do dřeva. Chápete, co myslím… je to trošku random myšlenka (smích)… 

Můžeš nám říct, něco více o svém nejnovějším EP Watch It Ache And Bleed, které vyšlo loni v říjnu? 
Tohle EP je vlastně pořád hodně čerstvá věc. Ve skutečnosti jsem ho začala psát ještě o rok dříve. Tehdy to byly asi jen dva songy. Anything a Meet You In The Middle, to jsou písně o zlomeném srdci. O lidech, kteří se právě rozešli, je to moje upřímná výpověď o tom, jak se cítím v situaci, kterou jsem si prošla. A ano, je to dost otevřené a trošku je mi líto člověka, o kterém jsem je napsala. Ale miluju je a napsala jsem je se svými nejlepšími přáteli. Byla to super zkušenost a kéž bych mohla dát na to EP více písní, protože jsme jich spolu pak napsali opravdu hodně.

A kdy bude debutové album?
Jakmile skončím tohle turné, vhrnu se do toho a začnu psát. Přesný plán nemám, ale mám spoustu věcí, o kterých chci psát, a představuji si je. Vždycky jsem si představovala, že jednoho dne vydám album. Ale zatím neexistuje žádný konkrétní plán, je to trochu smutné. Ale věřím, že se to jednou povede.

Jak jste přišli na název turné Lifetime Of Wanting?
Je to má oblíbená píseň z mého druhého EP. A také proto, že ta písnička je milostná, o vztahu, který byl vším, co jsem kdy chtěla. Ale pak, když jsem procházela takovým zvláštním obdobím, jsem si říkala, co to vlastně znamená? A přišla jsem na to, že ta písnička znamená mnohem více. Že je o fanoušcích a lidech, kteří opravdu, ale opravdu chtějí být u mé tvorby, poslouchají a sdílejí mou hudbu a chodí na koncerty. O tom ta píseň je. Že tohle je to, co jsem chtěla celý život. Chtěla jsem jet na tuhle tour, mít lidi před sebou, chtěla jsem to zažít. A prostě to sedí.