Jedna z nejznámějších písní The Beatles původně vznikla jako osobní povzbuzení pro jednoho malého chlapce. Tím chlapcem byl tehdy pětiletý syn Johna Lennona.
V roce 1968 skladbu napsal Paul McCartney, aby podpořil Juliana Lennona, který tehdy prožíval těžké období kvůli rozvodu svých rodičů. John Lennon v té době opouštěl svou první manželku Cynthii kvůli Yoko Ono a pětiletý Julian tím trpěl. McCartney, který měl k Julianovi blízký vztah, mu chtěl dát najevo, že na něj myslí, a tak složil melodii i slova ke skladbě, kterou původně nazval Hey Jules. Později název změnil na Hey Jude, protože mu to znělo lépe.
Text písně je povzbudivý, plný podpory a naděje. McCartney zpívá o tom, že i když je život těžký, vždycky existuje způsob, jak ho změnit k lepšímu. Přestože byla skladba napsaná pro Juliana, Lennon si myslel, že McCartney ji napsal pro něj a jeho nový vztah s Yoko Ono. Dokonce řekl, že ho slova “you have found her, now go and get her” (našel jsi ji, tak za ní běž) dojala, protože si myslel, že ho Paul podporuje v nové životní kapitole.
Píseň trvala neobvyklých 7 minut a 11 sekund, což bylo na tehdejší dobu pro singl rekordní – většina písní měla stopáž kolem tří minut. Na vrcholu amerického žebříčku Billboard Hot 100 se udržela devět týdnů a celkem se singlu prodalo přes osm milionů kopií. Jedná se o jeden z největších hitů 60. let. Pikantností je, že při nahrávání Paul McCartney nechtěně pronesl do mikrofonu nadávku „fucking hell“, která ve skladbě zůstala, i když je téměř neslyšitelná.
Dodnes je Hey Jude považovaná za jednu z nejlepších písní v historii. Časopis Rolling Stone ji zařadil na 8. místo v žebříčku 500 nejlepších skladeb všech dob a McCartney ji rád zařazuje do svého repertoáru.