Kamil Houska: Změnit vnímání zpravodajství televize Nova je běh na dlouhou trať, budoucnost je v online světě

Pořad Expres Star vás bere za kulisy filmové a televizní tvorby. Tentokrát nás čeká exkurze do světa zpravodajství, a to s tím nejpovolanějším. Naším hostem je totiž ředitel zpravodajství a publicistiky televize Nova Kamil Houska

Kamil Houska s Novou spojil většinu svého pracovního života. Absolvent žurnalistiky na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci sedm let pracoval jako reportér pro deník Právo, ale od srpna 2003 už je ve službách naší největší soukromé televize. Začínal jako řadový reportér a přes pozice šéfeditora a hlavního producenta se propracoval do funkce ředitele zpravodajství a publicistiky.

Jak vypadá takový běžný týden ředitele zpravodajství a publicistiky televize Nova? 
Možná vás zklamu, není to úplně nejkreativnější práce, protože pozice ředitele zpravodajství obnáší spoustu administrativy, takže jsou to nejrůznější porady, plánování, hlídání rozpočtů. Jsme jedno z největších oddělení v rámci televize Nova, takže i personální záležitosti zabírají hodně času. Protože mě novinařina baví, snažím se mít každý den kontakt s Televizními novinami. Plánujeme bodové scénáře, toho  se vždycky aktivně účastním. Zakládáme si na tom, že máme v redakci spoustu mladých lidí a snažíme se jim být maximálně nápomocní, takže mám vždycky do kanceláře otevřené dveře, kdokoliv za mnou může přijít a mám radost, když občas za mnou někdo přijde v ryze novinářské věci, chce zkonzultovat, jestli do té reportáže je dobré něco dát. To mě vrací zpátky k té prapůvodní profesi.

Kolik porad musíte za týden absolvovat?
Každý den máme dvě základní velké porady k Televizním novinám, v 9:30 tu, kde plánujeme, co budeme točit, pak ve 13:15 poradu, kdy už řešíme bodový scénář, jak to budeme řadit a co se od té doby změnilo, jak se všechno vyvíjí. Vedle toho máme spoustu publicistických pořadů, s nimi máte průběžně skoro každý den nějakou poradu. Tak nedokážu říct přesně, ale minimálně pět, šest porad denně to je.

Už jste zmínil, že pod vás spadají kromě Televizních novin a serveru TN.cz i publicistické pořady včetně Snídaně s Novou. Stíháte od rána do večera všechno sledovat?
To je samozřejmě nereálné. Třeba Snídaně vidím jenom kousek, protože pak jsem na cestě do práce, když do ní dorazím, tak už končí. Snažím se sledovat publicistické pořady, Střepiny, Víkend, snažím se denně sledovat Televizní noviny, především ty večerní, polední a odpolední někdy vidím, někdy nevidím. Není asi ve vašich silách zhlédnout úplně všechno. Natočíme jenom pro televizi asi 100 reportáží denně, samozřejmě není v mých silách všechny vidět. Někdy nastávají komické situace, kdy někdo volá a zlobí se na nějakou reportáž, a když mu řeknu, že se na ni podívám, tak on se cítí dotčen, že jsem ji neviděl. Vždy vysvětluji, že samozřejmě ty nejdůležitější reportáže vidím i předtím, než se vysílají, ale jsou tam producenti, editoři, můj zástupce a není v kapacitě jednoho člověka vidět 100 reportáží denně.

Teď jste mi vlastně už trochu odpověděl na další otázku. Jste šéf, který chce u všeho být, nebo delegujete a necháte si reportovat?
Asi jako každý manažer jsem si prošel tím, že jsem si na začátku myslel, že musím si všechno ohlídat, protože člověk se bojí, že když to nehlídá, tak bůhví, co se stane. V posledních dvou, třech letech jsem se naučil hodně věcí delegovat, k čemuž mi pomohlo, že mám kolem sebe pár velmi dobrých a profesionálních lidí, na které se můžu maximálně spolehnout, takže už řadu činností nevykonávám bezprostředně já, ale samozřejmě to kontroluji, oni mi hlásí, když jsou nějaké změny, bavíme se o nějaké koncepci a filozofii toho, co děláme. Naučil jsem se delegovat, myslím, že u manažerské pozice už to ani jinak nejde.

Je výhoda, když jste si to takzvaně prošlapal odspoda, to znamená, že jste prošel i těmi nižšími pozicemi, od reportéra, přes editora po producenta? 
Je to výhoda pro mě výhoda a pro ostatní někdy nevýhoda. Občas to na mě někdo zkusí jako „Ono to nešlo z těchhle důvodů.“ A já mu řeknu „Hele, klídek, taky jsem na ten plac jezdil, vím, jak to tam funguje!“ Takže v tomhle smyslu je to výhoda. Navíc máte pro řadu věcí pochopení. Nemyslím to zle, ale jsou u nás třeba lidé, kteří neprošli tou televizní novinařinou a občas kladou na někoho nějaké nároky, že si v duchu říkám, že to je teorie, ale v praxi to vypadá trochu jinak, takže jsem i někdy víc shovívavý k některým věcem.

Jak se změní běžná denní rutina zaměstnanců zpravodajství, když se stane něco mimořádného, třeba když začnou povodně nebo přijde střelec na Filozofickou fakultu?
Když se něco takového stane, tak se mění opravdu všechno ráz naráz. V mé pozici jsou na začátku důležité dvě věci. Ta první věc je, že vyjdu z kanceláře do našeho velkého open space, kde jsou úplně všichni od redaktorů až po producenty, rychle si rozvrhneme, kdo co ověřuje, kdo kam jede. A druhá fáze, protože jsem zároveň součástí managementu Novy, tak musím informovat generálního ředitele, programovou ředitelku a navrhuji, jestli mimořádnou událost budeme pokrývat tak, jak je pro nás zvykem v našich zpravodajských relacích, případně na webu, nebo jestli je to tak velká věc, abychom šli do mimořádného vysílání. Třetí věc, kterou jsme využili, pokud si pamatuji, snad dvakrát, za určitých okolností mám právo rozhodnout o přerušení vysílání, aniž bych to konzultoval. Jsou to věci mimořádného rozsahu. Když zemřel Karel Gott, tak jsme se nikoho neptali a rovnou jsme šli do vysílání, prostě jsme přerušili vysílání. Nebo když oznámili v době covidu prvního mrtvého v České republice, tak jsme okamžitě přepnuli na tu tiskovou konferenci.

Máte k tomuhle nějaký manuál, jak budete postupovat, když se něco takového stane? 
Pokud jde o tu čistě zpravodajskou část, každý den má svého šéfa a ten v tu chvíli prostě přeorganizovává. Ví o každém reportérovi, každé kameře, která se kde pohybuje. Když se třeba dozvěděl o Filozofické fakultě, tak prvně zjistil, kde má koho nejblíž, ať už točili cokoliv, v tu chvíli to mělo přednost a přesouval je na místo. Pak začnete hned plánovat na online, to jde všechno ruku v ruce. Přesný manuál na to není, protože ty události jsou tak různorodé, že se na to přesně připravit nemůžete.

Jak si v současnosti stojí zpravodajství Novy v porovnání s konkurencí?
Jsme pořád nejsilnější zpravodajství v zemi. Dokonce drtivou většinu dnů v roce – a teď mě nechytejte za slovo, jestli je to 240, 250 dnů v roce – jsou Televizní noviny nejsledovanější vůbec pořad ze všech televizí vůbec, nejenom ve srovnání se zpravodajstvím. Doufáme, že si tu pozici udržíme. Snažíme se být pro ty lidi srozumitelní, protože to je v dnešní době podle mě nejdůležitější. Druhá je s Událostmi Česká televize, třetí jsou Hlavní zprávy na Primě. 

Nevnímáte jako takový malý handicap, že na rozdíl od veřejnoprávní ČT a Primy nemáte vlastní zpravodajský kanál?
Dřív jsem to považoval za chybu, to řeknu otevřeně. My jsme se touhle myšlenkou v minulosti zabývali několikrát, myslím, že dneska už by nedávalo smysl vytvářet zpravodajský kanál třetí v řadě. Ty kanály mají obecně menší sledovanost, protože jsou to specializované zpravodajské kanály, proto jsme zvolili cestu vytvoření internetového kanálu TN live, který je nákladově úplně jinde, je to mnohem jednodušší vysílání, ale zároveň jsme schopni, když se něco zásadního děje, dosáhnout vysokých čísel. Zpravodajský kanál je super, když jednou za čas děje něco velkého, ale pak je spousta obyčejných dnů, kdy musíte ten kanál plnit, neděje se nic zásadního a v tu chvíli mají strašně malou sledovanost. Naše filozofie je orientovat se spíš na online, myslíme, že online je budoucnost. Vidíte to ve všem, že se lidi čím dál víc přesouvají do online prostředí. 

Právě se serverem TN. cz a projektem TN live jste vstoupili na pole internetového zpravodajství. Vnímají vás ostatní servery jako konkurenci? Cítíte to, že proti vám nějaký útočí nebo se vymezují?
Necítím nějaké útoky nebo vymezování. Onlinový trh v České republice je velmi složitý. Je tady spousta silných hráčů, ať už jsou to Novinky, Seznam Zprávy, iDNES. ale myslím, že jsme se v poslední době etablovali mezi čtyřmi pěti nejsilnějšími zpravodajskými weby v zemi, což je pro nás velký úspěch, doufáme, že tam zůstaneme a že třeba ještě do budoucna porosteme. Teď se hodně soustředíme na sociální sítě, a to jak na Instagram, Facebook, tak i na TikTok, protože chceme oslovovat i lidi, kteří už nekonzumují standardní zpravodajství, ať už z rádia, z televize. Dokonce řada mladých lidí nekonzumuje zpravodajství, nenapíšou TN.cz do vyhledávače, všechno generují přes sociální sítě. Takže jsme nejdřív využívali sociální sítě jenom jako nástroj, jak dostat lidi na web, ale teď v posledních měsících čím dál víc vytváříme i samostatný exkluzivní obsah jenom pro sociální sítě, myslím, že to je budoucnost.

Změna konzumace za těch 20 let, co pro televizi děláte, musí být celkem zásadní. Dřív lidé prostě sedli k televizi a koukali na zprávy, dneska už to tak není. A zvlášť mladá generace, ta už konzumuje jenom pomocí mobilních telefonů a hlavně sociálních sítí…
Změnilo se to a změnilo to i naši práci. Spousta lidí, když usedali večer k Televizním novinám, se spoustu věcí dozvěděli poprvé. To už dneska neplatí. My moc dobře víme a z různých výzkumů nám vychází, že pořád řada lidí večerní zprávy v televizích chce, protože jim uzavírají den, shrnou jim , co se za ten den událo. My víme, že vy znáte většinu těch informací, co vám říkáme, vás jenom zajímá, jak to zpracujeme, dáme to do nějakého kontextu.

Druhá věc, kterou to změnilo, je, že dřív, když jste měl nějakou zajímavou informaci, tak jste se třeba v 10 ráno rozhodl o tom, že si ji necháte do večera jako otvírák. To už dneska neděláme. Když dneska reportér přijde s informací, tak řeknu „Okamžitě to dejte na sociální sítě, okamžitě s tím jděte ven,“ protože šance, že byste při dnešní mediální rychlosti něco udržel do 19:30, je asi půlprocentní.

Na druhou stranu ten technologický pokrok vám i trochu pomáhá, předpokládám, že dneska už běžně využíváte záběry z mobilních telefonů, což před 20 lety úplně nešlo…
Na ty nejmodernější telefony se dají natočit filmy, to je i pro diváka ve velmi slušné kvalitě. Zlepšuje se možnost živých vstupů, už nejsme závislí pouze na satelitech, ale máme takzvané přenosové batohy, kde je devět nebo 12 SIM karet, které kombinují všechny operátory a vytváří nejlepší možný přenos. Můžeme dělat živé vstupy mobilní telefon, stačí k tomu jenom externí mikrofon. Myslím, že spousta diváků to ani nepozná. V tomhle se to radikálně změnilo, zlepšilo, svět je mnohem snáz dosažitelný. Hodně to posunul covid, kdy jsme nikdo nikam nesměli, začaly se dělat přenosy přes Skype a podobně, to bylo něco, co jsme dřív do televize nedávali, v tomhle je ta práce pro nás jednodušší.

A samozřejmě všem médiím zlepší dosah těch událostí, protože většinou, když se někde něco stane, je tam spousta lidí okolo, všichni to natáčejí, všichni to postují, takže máme větší množství záběrů, větší množství informací. Musíme s tím pak citlivě pracovat, často kontaktujeme vlastníky těch záběrů, abychom se ujistili, že je můžeme použít, ale jenom to, že ta nabídka je, je něco, co, když jsem začínal v televizi, možné nebylo.

Zpravodajství televize Nova dlouho bylo – hlavně mezi odbornou veřejností a částí divácké – vnímané jako bulvární a neseriózní. Nutno podotknout, že jste si za to tak trochu mohli sami, ať už kvůli zvířátkům na konci, údivu nad zmrzlou vodou v zimě nebo bábě pod kořenem, nemluvě o tom, že ve vašich řadách začal Láďa Hruška se svými kuřecími kůžemi. Myslíte, že už se vám podařilo od téhle pověsti odstřihnout?
Úplně asi ne, protože v tomhle je to takový stereotyp,  a ty musíte bořit dlouho. My jsme zhruba před sedmi, osmi lety začali postupně měnit podobu zpravodajství. Když jsem začínal, byl jeden politický šot v celých zprávách, dneska tam máme víc politiky, víc spotřebních témat, máme míň krimi. Často je nám ještě některými lidmi vytýkáno, že že jsme krvavé zprávy a máme samé krimi, ale my máme ze 42minutové relace večerních Televizních novin maximálně čtyři minuty krimi, pokud se neděje událost typu střelby na filozofické fakultě, tomu se zprávy přizpůsobují. Začali jsme dělat víc zahraničního zpravodajství, otevřeli jsme pozici v Bruselu, snažíme se lidem vysvětlovat svět okolo, co se děje. Je to běh na dlouhou trať. Bude to ještě chvíli trvat, ale myslím, že když se podíváte na zprávy dnes a třeba před osmi lety, ten skok je tam obrovský. Akorát že jsme ho lidem dávali postupně, protože nechcete prostě najednou ze dne na den převrátit zprávy.

Jak se řadí zprávy do jednotlivých relací? Chystá se investigativní pořad, který by navázal na legendární Na vlastní oči? Je handicapem absence vlastního zpravodajského kanálu? Jak se mění televizní zpravodajství v době sociálních sítí? 
To se dozvíte, když si poslechnete celý rozhovor v úvodu článku!

Archiv rozhovorů Expres Star najdete v sekci Podcasty, v aplikaci Expres FM, na webu Podcasty.cz a v aplikacích Spotify a Apple Podcasts.