Autorka devadesátkového megahitu, držitelka Grammy a neúnavná bojovnice za práva LGBT komunity: Linda Perry slaví šedesátiny

Většina lidí si ji vybaví hlavně díky jejímu nezaměnitelnému hlasu a hitu What’s Up, kterému se v devadesátkách nedalo vyhnout. Jako frontwoman kapely 4 Non Blondes tehdy zazářila jako kometa. Její skutečný vliv ale sahá mnohem dál. Poté, co kapelu opustila, se z ní stala jedna z nejvyhledávanějších autorek a producentských osobností své generace. Linda Perry dnes slaví 60. narozeniny!

4 Non Blondes – What’s Up (1992) 

Linda Perry se narodila 15. dubna 1965 ve Springfieldu v americkém státě Massachusetts do rodiny s portugalskými a brazilskými kořeny, kde hudba byla téměř denním chlebem. Maminka byla modelkou a zpěvačkou, táta bubeníkem – přesto ale vyrůstala v docela konzervativním prostředí, které ne vždy chápalo její vnitřní svět. Hudba se pro ni stala útočištěm už v dětství. Sama se naučila hrát na kytaru a záhy začala psát vlastní věci. Už během dospívání si začala připouštět, že ji přitahují ženy. Coming out nebyl snadný. V prostředí, kde vyrůstala, nebyla homosexualita zrovna tématem ke konverzaci u večeře. První vztahy prožívala spíš tajně, ale právě v nich nacházela svobodu, kterou jí tehdejší společnost nedokázala nabídnout. Později otevřeně mluvila o tom, že hudba jí pomáhala pochopit samu sebe i najít odvahu být upřímná. K sobě i ostatním. Do 4 Non Blondes se dostala jako neznámá zpěvačka z klubové scény. Píseň What’s Up, kterou sama napsala, se stala globálním megahitem. Text plný otazníků a existenciálního hledání přesně odrážel její tehdejší vnitřní boj. Úspěch ale přinesl i napětí. A tak Linda z kapely odešla.

Linda Perry – Fill Me Up (1996)  

Nějakou dobu trvalo, než znovu našla chuť stát na pódiu. K vystupování se vracela postupně, spíš výjimečně než pravidelně, v podstatě jen když cítila, že má opravdu co říct. Na svém debutovém sólovém albu In Flight ukázala mnohem zranitelnější stránku. Fill Me Up je písní o touze po lásce, po naplnění, o snaze někam patřit. Kritika album přijala poměrně kladně, fanoušci ale byli rozdělení. Někteří ocenili upřímnost a hloubku, jiným chyběla energie její předchozí tvorby. Komerčně výrazný úspěch nepřišel a s deskou odehrála jen omezený počet koncertů. Sólové kariéry se pak na dlouho vzdala a pustila se do tvorby pro jiné interprety.

Linda Perry & Grace Slick – Knock Me Out (1996)

V době vzniku této skladby Linda procházela dost temným obdobím. Bojovala s depresemi, cítila se izolovaná a dlouho nevěděla, jak dál. Knock Me Out přesně zachycuje ten pocit otupělosti a potřeby na chvíli zmizet ze světa. Hudba jí tehdy doslova pomáhala přežít. Díky spolupráci s Grace Slick, výraznou postavou psychedelické hudby šedesátých a sedmdesátých let, si uvědomila, že i mimo svou kapelu má co nabídnout. Dokázala se napojit na jiného interpreta, vystihnout sdílenou emoci, ale zůstat autentická.

Pink – Get The Party Started (2001) 

Že zvládá i úplně jiné hudební styly, dokázala s písní Get The Party Started, kterou napsala pro Pink. Chtěla si tehdy jen tak vyzkoušet, jestli dokáže napsat něco jednoduchého a odlehčeného, nakonec z toho byl jeden z největších hitů roku. Přitom šlo původně spíš o vtip a malý experiment složený během jednoho odpoledne. Ale jak to tak bývá, právě z těchto nápadů často vzejde něco velkého. Linda tehdy docela těžce prožívala rozchod s partnerkou a tvorba jí pomáhala se s ním vyrovnat.

Christina Aguilera – Beautiful (2002)  

Jedním z Lindiných největších autorských triumfů je bez debat píseň Beautiful. Tohle období bylo pro Lindu konečně klidnější a pomalu nacházela smíření sama se sebou. Text vznikl původně jako velmi osobní zpověď, ale v Christinině podání se proměnil v celosvětovou hymnu sebevědomí a přijetí. Píseň získala cenu Grammy a Lindě definitivně otevřela dveře mezi nejuznávanější skladatelky své doby.

Gwen Stefani – What You Waiting For? (2004) 

Po úspěšné kariéře s kapelou No Doubt se Gwen Stefani rozhodla vydat na sólovou dráhu, ale začátek nebyl jednoduchý. V této nejistotě jí byla doporučena spolupráce s Lindou Perry, která už tehdy měla pověst autorky s výjimečným citem pro emoce a osobní příběhy. Linda se s Gwen zavřela do studia a snažila se nejprve pochopit, co se v ní odehrává. Povzbuzovala ji, aby mluvila otevřeně o svých obavách. A právě z těchto rozhovorů se zrodil text skladby. Linda složila hudbu, pomohla vystavět strukturu celé písně a vedla zpěvačku ke zpovědi, která se dotýká strachu z neúspěchu i nutnosti vykročit do neznáma. Výsledná skladba se stala úspěšným debutovým singlem a pomohla Gwen Stefani definovat nový hudební směr její kariéry. 

Pink – Dear Mr. President (2006) 

Píseň, kterou napsaly společně Linda Perry a Pink, je otevřeným dopisem tehdejšímu americkému prezidentovi Georgi W. Bushovi. Skladba kritizuje politiku jeho administrativy, mimo jiné válku v Iráku, zákon No Child Left Behind, postoj k právům LGBTQ+ komunity nebo nedostatek empatie vůči lidem na okraji společnosti. Svým tónem i obsahem šla píseň ostře proti proudu a okamžitě vzbudila pozornost. Jedni oceňovali odvahu a upřímnost, druzí ji naopak považovali za přehnanou a konfrontační. I kritici se rozcházeli, někteří skladbu chválili za její angažovanost a připodobňovali ji k tvorbě folkových písničkářek, jiní ji vnímali jako příliš zapálený manifest. Přesto se stala jedním z nejvýraznějších protestních songů své doby a ukázala, že i popová hudba může nést silný společenský náboj.

Miley Cyrus – Hands Of Love (2015)

Asi nejvíc angažovanou skladbu své kariéry napsala pro film Freeheld. Píseň v podání Miley Cyrus se zabývá právy LGBTQ+ komunity. V té době byla Linda ve vztahu s herečkou Sarou Gilbert, s níž v roce 2014 uzavřela manželství a společně vychovávaly syna. Cítila se stabilní, silná a zároveň hluboce propojená se světem kolem sebe. I když nevydávala vlastní alba, její producentská a autorská práce byla v plném proudu. Spolupracovala s umělci jako Alicia Keys, Adele nebo Courtney Love a jako mentorka výrazně ovlivnila nastupující generaci hudebnic. Její manželství se bohužel o několik let později rozpadlo, Linda opět našla oporu v hudbě. Nadále se jí věnuje s upřímností sobě vlastní, ať už prostřednictvím menších koncertů nebo tvorbou pro jiné interprety. A aby se kruh uzavřel, letošní rok bude ve znamení reunionu 4 Non Blondes.