Válka je vůl, dejte šanci míru: Slavné protiválečné písně
Redakce
Sting – Russians (1985)
Velmi aktuální píseň napsal britský hudebník Gordon Sumner, známý jako Sting, už v době nejhlubší studené války, tedy v polovině 80. let. Ale číst její text je trochu jako dívat se dnes na zprávy, stačí akorát upravit několik reálií. Například vyměnit jméno tehdejšího amerického prezidenta Reagana za toho současného. Píseň ze Stingova debutového alba The Dream Of The Blue Turtles z roku 1985 je vlastně hudebníkovou úpravou melodie z hudby k sovětskému filmu Poručík Kijé z roku 1993 od ruského skladatele Sergeje Prokofieva. V textu pak Sting vyjadřuje svoji otevřenou obavu z propuknutí jaderné války mezi USA a SSSR, které by vedlo ke vzájemnému zničení obou zemí a vlastně celého civilizovaného světa.
Vždy v závěru sloky však Sting vyjadřuje naději, že k tomu nedojde a že Rusko jadernými zbraněmi nezaútočí, a to s odůvodněním, že "Rusové snad také milují svoje děti". Nikdo však nečekal, jak aktuální se tato píseň stala bezmála o čtyřicet let později, a to včetně Stinga samotného. "Za těch mnoho let, co byla napsána, jsem tuto píseň zpíval jen zřídka, protože jsem si nikdy nemyslel, že bude znovu aktuální. Ale ve světle krvavého a žalostně pomýleného rozhodnutí jednoho muže napadnout mírumilovného, neohrožujícího souseda je píseň opět prosbou za naši společnou lidskost. Pro statečné Ukrajince bojující proti této brutální tyranii a také pro mnohé Rusy, kteří proti této nehoráznosti protestují navzdory hrozbě zatčení a uvěznění – My všichni milujeme své děti. Zastavte válku," napsal Sting na svůj instagramový profil letos 5. března a k textu přiložil video, na němž hraje a zpívá píseň Russians.
Čtěte také: Opustili skupinu, zkusili to sólo. A zazářili!
The Doors – Unknown Soldier (1968)
Jim Morrison, tedy frontman legendární americké rockové skupiny The Doors, byl v šedesátých letech jedním z největších rebelů hudební scény a současně známým protiválečným aktivistou. A do jisté míry to bylo způsobené i tím, že sám pocházel z rodiny vysokého důstojníka americké armády. Jeho otec George Stephen Morrison byl příslušníkem námořnictva Spojených států amerických a velitelem amerických námořních sil během incidentu v Tonkinském zálivu v srpnu 1964, který vyvolal eskalaci americké angažovanosti ve vietnamské válce. Jeho syn měl mimo jiné i proto se svým otcem velmi komplikovaný vztah (dokonce o svých rodičích prohlašoval, že jsou mrtví, ačkoliv ho oba přežili), protože měl celoživotní trauma z pocitu, že jeho rodina je za hrůzy vietnamské války osobně zodpovědná.
O tom, jak moc s americkou válečnou kampaní ve Vietnamu nesouhlasil, často mluvil a také zpíval. A to například v písni z třetího alba The Doors z roku 1968, pojmenovaného Waiting For The Sun. Píseň Unknown Soldier byla z této desky současně prvním vydaným singlem. Morrison v textu komentoval způsob, jakým o vietnamské válce tehdy referovala americká média a válečná propaganda. Tedy jako o hrdinském boji statečných a spravedlivých, ačkoliv bylo známo, že americká armáda shazuje na vietnamské vesnice napalm. Skladba samotná pak končí zvuky jásajících davů a zvoněním zvonů, což představuje extatickou oslavu konce války.
Bruce Springsteen – Born In The U.S.A. (1984)
Vietnamská válka sehrála v americké populární kultuře velmi zásadní roli a promítla se jak do řady slavných filmů (Četa, Olověná vesta, ale třeba i Forrest Gump), tak do hudebních děl. Jedním z nejznámějších kritiků americké zahraniční politiky se v 70. a 80. letech stal rockový písničkář Bruce Springsteen. A patrně jeho nejslavnější protiválečnou písní je titulní skladba jeho slavného alba Born In The U.S.A. z roku 1984. V jejím pochopení však došlo k celé řadě omylů. Řada politiků, v čele s americkým prezidentem Ronaldem Reaganem, tuto píseň vnímala jako mávání americkým praporem a projevem patriotismu a hrdosti na svoji zemi a její činy. A při svých kampaních ji rádi využívali, přesněji řečeno její hymnický refrén, opakující pouze "byl jsem narozen v U.S.A."
Sám Springsteen z toho ale šílel, v této písni totiž svoje rodné Státy poměrně ostře kritizoval. Text písně vypráví z pozice tragické postavy vietnamského veterána, který se vrátí z války, v níž byl přinucen zabíjet "žluté muže" a doma se k němu všichni staví zády jako k vrahovi dětí. Přitom on udělal jen to, co mu jeho země poručila. Téma této písně je ostatně prakticky totožné s tím, co o dva roky dříve zobrazil slavný film Rambo se Sylvestrem Stallonem z roku 1982 (pochopitelně bez té akční druhé poloviny filmu). A ještě jedna zajímavost: celá píseň stojí pouze na dvou střídajících se akordech, v tomto případě E moll a A. A přesto se stala nesmrtelným hitem. Aneb někdy je méně skutečně více.
John Lennon & Plastic Ono Band – Give Peace A Chance (1969)
Jednou z patrně vůbec nejznámějších protiválečných písní je ta, kterou v roce 1969 složil a nazpíval bývalý Beatle John Lennon společně s improvizovanou doprovodnou kapelou, kterou na počest svojí ženy pojmenoval Plastic Ono Band. Samotný refrén skladby, se slovy "All we are saying is give peace a chance", tedy "vše co říkáme, je 'dejte šanci míru'", patrně Lennon složil v druhé polovině 60. let, v době vrcholící války ve Vietnamu. Její nahrání pak bylo tak trochu vedlejším projektem slavného protiválečného protestu a happeningu, který Lennon s Yoko Ono podnikli z postele. Samotná nahrávka písně, která zní skutečně velmi živelně a má daleko ke studiové vycizelovanosti, vznikla v hotelovém pokoji číslo 1742 hotelu Queen Elizabeth v kanadském Montrealu. A nahrávaní se zúčastnilo množství novinářů a různých celebrit jako Timothy Leary, Joseph Schwartz, Rosemary Woodruff Leary, Petula Clark, Dick Gregory, Allen Ginsberg přičemž jména některých jsou zmíněna i v samém textu této verze písně.
A když pak později Lennon výjimečně tuto skladbu hrál živě, improvizovaně používal jména těch, kteří byli přítomní, nebo kteří ho aktuálně napadli, jako například Eric Clapton, Klaus Voormann, Penny Lane, Roosevelt, Nixon, Tommy Jones, Tommy Cooper a podobně. Skladba byla původně autorsky připisována dvojici Lennon/McCartney, stejně jako téměř všechny skladby, které napsali pro The Beatles. Později však McCartneyho jméno z kreditů vypadlo a sám Paul se nechal slyšet, že se skládáním tohoto protestsongu nemá nic společného. Do rozhlasového éteru se celosvětově píseň vrátila po útoku Ruska na Ukrajinu. V pátek 4. března 2022 v 8:45 ji odvysílalo více něž sto padesát evropských rozhlasových stanic, Expres FM nevyjímaje, jako vzkaz proti ruské invazi. V úterý 8. března 2022 ve 12:00 pak totéž udělaly další dvě stovky evropských soukromých rozhlasových stanic.
John Lennon: Plachý i dominantní, feťák i starostlivý otec
Synkopy 61: Válka je vůl (1968)
Brněnská skupina Synkopy 61 byla jednou z vůbec prvních rockových skupin v tehdejším Československu. Jejich popularita sice nikdy nedosahovala úrovně některých jejich souputníků, třeba pražské kapely Olympic, přesto jejich tvorba patří do zlatého fondu české rockové hudby. Jednou z jejich nejvýraznějších skladeb je píseň z převratného roku 1968, kterou tato kapela pod vedením kytaristy a zpěváka Petra Směji natočila coby přímou reakci na okupaci ČSSR sovětskými vojsky (ačkoliv složena byla už před touto událostí), ale také na tehdy hrozící konflikt mezi Východem a Západem.
Do textu skupina pochopitelně nikoho konkrétně nejmenovala, chytře tak mohli tehdejším cenzorům tvrdit, že se jedná o píseň, která je namířena proti válečným štváčům z USA, ačkoliv jejich fanoušci dobře věděli, jak je věc míněna. I díky této chytré taktice mohla být píseň oficiálně natočena ještě v roce 1975, kdy vznikla její podstatně více hardrockově vyznívající verze, která se zvukově vyrovná i skladbám o od tehdejších světových hvězd rockové scény jako byli The Who nebo Cream.
Kam dál? Hudebníci za mřížemi
Foto: Profimedia
