Jakub Štáfek: Filmový Vyšehrad si nebere servítky a má jediný účel, bavit lidi
Redakce
Vyprávíme pohádku pro dospělé
Jak se ti dnes ráno stávalo?
Já jsem vzhůru od pěti od rána, měl jsem trénink.
Ty takhle brzy ráno trénuješ?
Od půl šesté, abych si dopoledne mohl užít s dítětem. Ten den je pak hrozně dlouhý.
Kolikrát týdně trénuješ?
Třikrát čtyřikrát týdně. Jedu takovou udržovačku, abych se z toho nezbláznil, protože těch věcí kolem filmu je strašně moc.
Než se dostaneme k filmu, údajně si vášnivý hráč videoher?
Na rovinu, strašně dlouho jsem to nezapnul. Občas mi odjede budoucí žena s dcerou za rodinou do Pardubic a já si říkám, jak to bude super, že to nějaký večer zapnu, skončil jsem ale maximálně u koukání na film. Během pandemie jsme docela mastili. Já jsem nikdy moc neholdoval online hrám, ale s kámoši jsme hráli Call Of Duty: Warzone.
A jaký hry máš rád?
Sportovní hry mě, kromě NHL, nebavily, já mám rád příběhovky jako Last Of Us, Uncharted, Red Dead Redemption. Tam, kde ukápnu slzičku, to hraju.
Nová dětská hvězda Jakub Jenčík: Ve filmu změní život fotbalistovi, natáčení změnilo život jemu
Cíl je porazit Ženy v běhu
Čeká tě premiéra nového filmu Vyšehrad: Fylm. V kolika pozicích a funkcích se v něm Jakub Štáfek představil?
Jsem tam jako hlavní postava Julius Lavický, pak to společně s Martinem Koppem režíruji a zároveň jsem producentem.
Co od filmu očekáváš?
Že by to mohlo lidi po relativně dlouhý době konečně dostat do kina a pořádně je to pobavit. Máme docela dobře nabito a kdy jindy než teď se jít do kina zasmát a přijít na jiné myšlenky.
Jak bys nalákal do kina ty, kteří seriál Vyšehrad nikdy neviděli?
Je to vlastně pohádka pro dospělé založená na skutečných událostech, ale to, co vyprávíme my, je slabý odvar toho, co se ve skutečnosti skutečně děje. Je to nekompromisní a provokativní formát, který si nebere servítky a má čistě jeden účel, a to bavit lidi. Obzvlášť v této korektní době, kdy se pomaličku utahují šrouby, si myslíme, že je to úplně ideální. Je to nekorektní humor. My tady delší dobu žijeme v prostředí romantických komedií a lidi jsou toho už trochu přežraný, pojďme se taky podívat na něco jiného.
Kam až jste byli schopní v nekorektnosti zajít, byla tam nějaká hranice?
Popravdě řečeno vlastně ne. V momentě, kdy jdeš s filmem do kina, tak máš relativně volné ruce a buď ti na to lidé do kina přijdou, nebo ne. Pak je horší to vyjednávání s těmi dalšími partnery, popřípadě s nějakou televizí. My jsme měli tu výhodu, že jsme si to natočili bez nějakého předchozího příslibu nějaké televizi. Až v momentě, kdy jsme měli nějakou verzi střihu, se kterou jsme byli spokojení, tak jsme to těm televizím teprve pouštěli.
A jaké byly reakce?
My jsme od začátku věděli, že nepůjdeme do prime time, ale že půjdeme později, od toho se odvíjí i cena, za kterou se to dílo odkupuje. Všichni překvapivě byli nadšení a moc se jim to líbilo, takže se mezi sebou dohadovali, kdo po tom skočí a kdo nabídne víc. A pro nás, jako pro tvůrce, to bylo ideální, protože nám nikdo nezasahoval do scénáře a mohli jsme si natočit to, co jsme chtěli. I v korporátech, ač nás jich spousta poslala ke dnu, se ve finále našli ti, kteří měli koule a chtěli se s naší značkou spojit.
Dali jste si nějaký limit návštěvnosti, který byste rádi dosáhli?
Já to nechci říkat. Víš, kdo drží rekord v návštěvnosti českých filmů? Jsou to Ženy v běhu s 1, 6 milionu návštěvníky. My samozřejmě, naivně, bychom ten film chtěli trhnout. Myslím si, že ty čísla by mohly být dobrý.
Hlášky fotbalistů jsou nevyčerpatelná studnice
Podíváme se na tvou roli Laviho, mně zajímá, z koho si čerpal inspiraci, kdo je vlastně Lavi? Já bych měl tip, že se tam zrcadlí David Limberský, trochu Horst Siegl, malinko Christiano Ronaldo, kousíček Neymara a historicky tam vidím George Besta a Paula Gascoignea. Z domácích asi ještě Martina Fenina…
Je to směsice, ze světových hráčů bych doplnil Balotelliho, je jich hodně. My jsme používali konkrétní hlášky některých fotbalistů, ono je kde brát, je to nevyčerpatelná studnice.
Ale není to jen o Lavim, ale i o funkcionářích, tam je také kde brát…
To teda. V rámci toho našeho Fylmu jsme se pustili do prostředí českého fotbalu a těch praktik, které, nejenom z mého pohledu, nejsou úplně ideální. Což je rozdíl oproti seriálu, který je především o tomhle blonďatým blbečkovi. Nechci víc prozrazovat, ale v tomto směru jsme oproti původnímu seriálu trochu dospělejší.
Měli jste v hlavě i legendární představení Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit?
Decentně. Tím, že se ve fotbalovém prostředí pohybuji a mám vněm hodně přátel, tak jsme informace získávali od lidí, kteří působili ve vysokých funkcích, nebo letitých sportovních komentátorů. Těch informací jsme získali hodně a vybírali z nich ty, co nás baví. Myslím si, že se nám podařilo zároveň pobavit i upozornit na nešvary, které jsou v českém fotbale dlouho, a nikdo je nechce změnit, což není úplně dobrý signál mladším generacím i fotbalovému světu. Vyprávíme pohádku pro dospělé, a to, co se ve skutečnosti děje, je mnohem horší. Takže jestli se někdo bude urážet, tak je to čistě otázka jeho ega, protože u chlapů to tak ve většině případů je.
Jakub Prachař: V Krkonošských pohádkách jsem fandil dědovi
Potrefené husy se ozvaly
Co kamarádi fotbalisti, ozval se ti někdo z nich?
My, když jsme dělali seriál, tak se ty potrefený husy ozvaly – David Limberský nebo Martin Fenin, ten prohlásil, že jsme dehonestovali český fotbal. Nevím, jestli ten kluk zapomněl, že fotbal se má dělat pro lidi, je to pár let nazpět a možná už z jeho strany došlo k určité sebereflexi. Nicméně těch fotbalistů, kteří se ozvali, bylo podstatně méně, než těch, kteří z toho byli nadšení a kterým se to líbilo.
Důkazem toho je, že nám ve filmu hraje daleko více fotbalistů než v seriálu a jsou to páni fotbalisti, jsou chytří, mají nadhled, tomu projektu fandí, umí si sami ze sebe udělat srandu a to pro nás bylo nejdůležitější. Jmenovat můžu Tomáše Rosického, Patrika Bergera, Vladimíra Šmicera nebo Honzu Kollera, ale i kluky z hokejového prostředí například Leo Gudase, Kubu Voráčka, Petra Mrázka a spoustu dalších.
Proč se začal věnovat MMA, jakou měl motivaci a co mu to přineslo? Kdy se naposled opil a čím si léčí opici? Co připravuje do budoucna? A na čem se s Milošem Pokorným domluvili? To si můžete poslechnout v našem podcastu.
Jakub Štáfek
Do povědomí širší veřejnosti se zapsal jako Matěj Jordán z oblíbeného seriálu Ulice. Mladší diváci i profesionální sportovci si ho oblíbili jako rozmazlenou fotbalovou hvězdu Julia "Lavi" Lavického z online seriálu Vyšehrad, který si utahoval z fotbalového prostředí. Seriál se stal takřka kultovním a letos se dočkal filmového pokračování s názvem Vyšehrad: Fylm. Jakub kromě hlavní role představil i coby spolurežisér a producent. Fotbal však není jediným sportem blízkým jeho srdci, již několik let se věnuje boxu a MMA a jen u tréninku rozhodně nezůstal – na kontě má několik vyhraných zápasů. Letos v květnu oslaví dvaatřicáté narozeniny, se svojí budoucí ženou Dominikou vychovává roční dceru.
Víc fotbalu? Poslouchejte:
Úvodní foto: Bioscop
Foto v textu: Expres FM / Barbara Hacsi
