Hudba

Bubenické legendy: Sheila E., Gene Krupa, Charlie Watts a další

Pavel Kučera

Na pódiu jsou sice schovaní vzadu za bicími, přesto byli a jsou naprosto nepřehlédnutelní. Pojďme si představit několik slavných bubeníků, kteří byli pro své skupiny stejně důležití jako frontman.

19. 05. 2022

V prvním článku na téma bubeníci jsme zavzpomínali na nedávno zesnulého Taylora Hawkinse z Foo Fighters, s kariérou se loučícího Phila Collinse nebo Brouka Ringo Starra. Pojďme si ale představit další legendy za bubny.

Larry Mullen Jr. (U2)

Tenhle nakrátko střižený blonďák rozhodně není z irské skupiny U2 tím nejnápadnějším členem. Což ale nic nemění na faktu, že je pro hudbu této čtveřice nenahraditelný. Ačkoliv… V úplných začátcích, když skupina nahrávala svoje vůbec první demo, což bylo na konci sedmdesátých let, si prý ostatní spoluhráči pohrávali s myšlenkou, že svého bubeníka – který byl mimochodem tím, kdo kapelu založil – vyhodí. Zdálo se jim totiž, že má Mullen podivně kulhající rytmus, což nejprve vnímali jako nedostatek. Až později docenili, že jeho fantastický groove, který je vlastně trochu funky a jehož zásluhou písně šlapou jako stroj, je Mullenovou největší zbraní.

Mullen sám trochu připomíná stroj. Producent Brian Eno vzpomínal, že při jednom nahrávání si Mullen stěžoval, že klik, který mu hrál do sluchátek pro udávání rytmu, není přesně synchronní s kapelou. Eno se s ním hádal, že nemá pravdu a když naštvaný Mullen práskl dveřmi, Eno to změřil a zjistil, že skutečně byl klik o šest milisekund posunutý proti rytmu kapely. Brian Eno k tomu pak řekl: "Když jsme to pak už natočené upravovali v pásu, jednou jsem to měl o dvě milisekundy napřed. Larry to slyšel a řekl, pozor, tohle nesedí, musíš kousíček vrátit. Což je pode mě absolutně ohromující."

Sheila E. (Prince)

Pokud jste si někdy mysleli, že ty krásné holky, co měl Prince vždycky ve své doprovodné kapele, získaly svoji pozici kvůli krásným tvářím, tak jste vedle. Důkazem je bubenice Sheila E., vlastním jménem Sheila Escovedo. Geniální hráčka na bicí nástroje, která už jako velmi mladá doprovázela takové hudební titány jako Marvin Gaye nebo Herbie Hancock. Opravdové slávy se dočkala až poté, co začala v polovině 80. let doprovázet na bicí Prince a také když si zazpívala svůj největší hit, skladbu The Glamorous Life z roku 1984. "Je docela zajímavé, že všichni říkají, jak mě Prince ovlivnil, ale ve skutečnosti jsem já ovlivnila jeho," řekla Sheila E. v rozhovoru pro Fox News a dodala: "Když jsem se mu šla představit, už věděl, kdo jsem, což mě šokovalo. Řekl 'Já vím, kdo jsi. Sleduju tvoji kariéru už dlouho a jsi fantastická. A byl bych moc rád, kdybys hrála v mé kapele'."

https://www.youtube.com/watch?v=0FcHQQGZNQ0

Gene Krupa

Vzpomenete si na skladbu Krupa od elektronické taneční skupiny Apollo 440 z konce 90. let? Pokud jste si někdy lámali hlavu s tím, co znamená její název, pak Krupa je příjmení jednoho z prvních skutečně významných bubeníků a skladba této skupiny je jejich poctou tomuto géniovi jazzu. Gene Krupa, syn polských přistěhovalců do USA, se proslavil svým specifickým stylem hraním a na němž skladba od Apollo 440 stojí.

Krupa, který se svojí největší slávy dočkal v 30. a 40. letech a svým stylem velmi výrazně ovlivnil vznik rock’n’rollu, byl jedním z prvních bubeníků, pokud ne vůbec prvním, který byl slavný pro svá bubenická sóla. Do historie Gene Krupa vstoupil například slavným sólem, na kterém je vlastně postavená prakticky celá skladba Sing, Sing, Sing od Bennyho Goodmana. A když si pustíte záznam z Ed Sullivan show, kde v roce 1960 Krupa tuto skladbu hrál už coby žijící legenda, všimněte si, že bicí nejsou za kapelou, ale před ní, tedy vepředu pódia. Nic dalšího snad není ani třeba dodávat. Ostatně za svůj vzor ho prohlašovali už v minulém článku zmínění Keith Moon z The Who nebo John Bonham z Led Zeppelin.

Bubenické legendy: Taylor Hawkins, Phil Collins, Ringo Starr a další

Chad Smith (Red Hot Chili Peppers)

Čahoun Chad Smith přišel do kalifornské skupiny Red Hot Chili Peppers až jako poslední, tedy v roce 1989, krátce předtím, než se skupina proslavila svým legendárním albem Blood Sugar Sex Magic. A na něm naplno předvedl, co umí. To jest bezvadně zkombinovat rockovou přímočarost, která zaplní sportovní arenu s funkovou lehkostí. Producent Rick Rubin, který s Red Hoty spolupracuje právě od zmíněného alba, byl dokonce Smithovou schopností střídat různé výrazy a styly svojí hry na bicí tak ohromený, že jej začal využívat i coby studiového hráče pro ostatní projekty, na kterých se podílel.

A dokonce i původní bubeník skupiny Cliff Martinez, který se dnes věnuje především filmové hudbě (složil například hudbu k seriálu The Knick), ho nazval "virtuózním monstrem". Zpěvák skupiny Anthony Kiedis se pak nechal slyšet, že když jsou s kapelou na pódiu, jediné, co prý musí udělat, je zavřít oči a poslouchat Chadovu hru na bicí. Vše ostatní už pak prý jde samo. Chadovi nechybí ani smysl pro humor, což dokázal v Show Jimmyho Fallona bubenickým soubojem se svým "dvojčetem", hercem Willem Ferrellem.

Dave Grohl (Foo Fighters)

V tomto článku nelze nezmínit ani bubeníka Nirvany a dnes frontmana skupiny Foo Fighters (jejíž existence je po nedávné předčasné smrti bubeníka Taylora Hawkinse ohrožená). Grohl vyrostl v hlavním městě USA, Washingtonu D.C., na hardcore punkové scéně osmdesátých let. Později se přestěhoval na opačnou stranu USA, kde potkal svůj osud v podobě skupiny Nirvana, která se stala jednou z největších rockových ikon vůbec. Zajímavé, je, že ho do kapely přizval sám Kurt Cobain, který Grohla viděl hrát s jednou z jeho předchozích skupin.

"Kurt mi zavolal a řekl 'Mám teď nejlepšího bubeníka na světě. Hraje hlasitěji a tvrději než kdokoli, koho jsem kdy potkal'," vzpomínal na to producent alba Nevermind Butch Vig. "A já na to skepticky 'Jasně, to víš, že jo…' Ale měl naprostou pravdu." Tvrdost, s jakou Grohl na bicí hraje, sám připisuje tomu, že jako dítě trénoval bušením bubenickými paličkami do polštářů za poslechu hardcore punku. Když pak Nirvana přestala existovat, Grohl všechny trochu překvapil, že si nehledal další angažmá za bicími, ale stal se frontmanem, tedy zpěvákem a kytaristou. Za bicí ale stále usedal jak občas ve Foo Fighters, tak například v kapele Queens Of The Stone Age, kterou založil společně s Joshem Hommem.

Čtěte také: Neznat noty? Nevadí! Mezi hvězdy ztracené v notových zápisech patří Paul McCartney, Elvis i Dave Grohl

Charlie Watts (The Rolling Stones)

Podobně jako Ringo Starr z The Beatles, jehož jsme zmínili v minulém článku, i bubeník jejich největších rivalů, tedy skupiny The Rolling Stones, ovlivnil pozdější generace bubeníků a vlastně udal svým hraním rytmus šedesátých a sedmdesátých let. Keith Richards jednou řekl, že když se Rolling Stones formovali, nemohli si Charlieho Wattse, který už byl stabilním hráčem zavedenější skupiny Blues Incorporated, dovolit. Nakonec se jim ale podařilo jej přece jenom získat. Ten však nikdy nebyl věrný jediné skupině a často si odskakoval k hraní jazzu, který měl podle svých slov podstatně raději a bral jej seriózněji než hraní se Stouny.

Když si ale poslechnete skladby jako Brown Sugar nebo Satisfaction, Wattsův styl hraní snadno rozpoznáte. Jeho spoluhráči dokonce několikrát oznámili, že skupina The Rolling Stones nemůže bez Wattse existovat. Když však v srpnu loňského roku ve věku osmdesáti let zemřel, nastoupil na jeho místo Steve Jordan, který s kapelou dojel zbytek turné k albu No Filter.

Lars Ulrich (Metallica)

Bubeník a zakladatel americké heavy metalové legendy Metallica se narodil v Dánsku do dobře situované rodiny. Jeho otec byl tenisový trenér, a jeho dědeček a prastrýc byli profesionální tenisté. A sám Lars v dětství hrál aktivně tenis. Ano, odsud pochází jeho pevný úder, vypracovaný tisíci smeči a forhendy. Ostatně do Los Angeles v šestnácti Lars přesídlil ne proto, aby tu hrál po nocích s kapelou, ale aby trénoval tenis a šel v rodinných šlépějích. Nestalo se. Ulrich totiž miloval heavy metal a když netrénoval s raketou v ruce, cvičil na bicí. Začátkem 80. let potkal Jamese Hetfielda a Metallica byla na světě. Dnes Ulrich patří k nejzásadnějším metalovým bubeníků vůbec. Ostatně na pozici basáka došlo v kapele ke změně hned dvakrát. Poprvé když zahynul při nehodě tourbusu Cliff Burton, podruhé když Jason Newstad odešel. Kapela ale funguje dál. Těžko si však představit, že by v sestavě chyběl Lars Ulrich.

Jimmy Chamberlin (The Smashing Pumpkins)

Devadesátková ikona, americká skupina The Smashing Pumpkins, vždy stála v první řadě na osobnosti jejího frontmana, kytaristy, zpěváka a autora Billyho Corgana, který je proslulý nejen svými skladbami a kytarovými sóly, ale také diktátorským chováním. Na prvních albech skupiny bicí nahrál bubeník Jimmy Chamberlin, který fantasticky kombinoval trochu jazzové hraní s rockovou přímočarostí. Jak moc byla Chamberlinova hra pro tuhle kapelu zásadní vyšlo najevo naplno poté, co dostal Chamberlin z kapely padáka.

A nebylo to pro nějakou maličkost, vyhazov následoval poté, co přímo během turné zemřel v roce 1996 na předávkování koncertní klávesista skupiny Jonathan Melvoin. A Jimmy do toho byl nějak zapletený (jinými slovy, smažili společně). Corgan k tomu později dodal, že Chamberlin se už v minulosti také dvakrát předávkoval a on nechtěl zažít další úmrtí spoluhráče, vyhodil jej tedy i proto, aby se dal do kupy. A Chamberlinovi se to povedlo. Ke Smashing Pumpkins se vrátil více než dvacet let poté, v roce 2018, na desce s dlouhým názvem Shiny and Oh So Bright, Vol. 1 / LP: No Past. No Future. No Sun. Že stále patří do kapely, potvrdil i na loňské desce s podstatně kratším názvem Cyr.