Nejslavnější čeští bubeníci
Pavel Kučera
David Koller
A takovým hned i začneme. Jednou z prvních kapel, jimiž David Koller prošel, byla novovlnná Jasná páka, která v těchto dnech slaví čtyřicet let svojí existence. A právě v této kapele Koller především bubnoval, protože jejím frontmanem byl a stále je zpěvák a kytarista Michal Ambrož. Koller si s Pákou zazpíval pouze jednu skladbu, a to Majolenku.
Ale dokonce i v kapele Lucie, jejímž frontmanem se nakonec stal, měl původně především hrát na bicí. Mezi kandidáty na zpěváka tehdy vznikající poprockové skupiny byl mimo jiné i Petr Kotvald, který krátce předtím opustil angažmá v Orchestru Karla Vágnera, a pak Michal Penk, který s kapelou i krátce zpíval, ale nakonec dal přednost sólové kariéře (která nijak slavně nedopadla). David Koller však za bicí stále usedá, a to během koncertování s Lucíí, ale také příležitostně se svým Kollerbandem. A mezi českými bubeníky je právem považovaný za eso první velikosti.
Bubenické legendy: Taylor Hawkins, Phil Collins, Ringo Starr a další
František Ringo Čech
I textař, zpěvák, bavič a příležitostný herec František Ringo Čech na hudební scénu vstoupil jako bubeník. Už na konci 50. let minulého století začal hrát v pražských barech dixieland (a taky dechovku), hrál ale mimo jiné i v jedné z prvních kapel Ivana Mládka a Ivo Pešáka jménem Storyville Jazz. V roce 1963 pak spoluzaložil Olympic a zde také začal psát své první texty. Ve stejném roce nastoupil i na pražskou konzervatoř, kde studoval právě hru na bicí. Už o dva roky později byl Čech vyhlášen nejlepším československým beatovým bubeníkem a na popud Jana Křtitele Sýkory se mu začalo – po vzoru bubeníka The Beatles Ringo Starra – přezdívat Ringo.
Čech hrál v 60. letech na bicí i v Las Vegas s předními jazzmany té doby a po návratu do ČSSR založil festivalový bigbeatový orchestr Rogers Band. František Ringo Čech prošel řadou dalších sestav a v 70. letech založil vlastní skupinu, do jejíhož čela postavil Jiřího Schelingera, kterého ukradl Karlu Šípovi a jeho skupině Faraon. A jejich album Hrr na ně z roku 1977, kde Čech bubnuje a kam psal i texty, je považováno za jedno z prvních hard rockových alb v tehdejším Československu.
Milan Cais
Je celá řada bubeníků, kteří později opustili svoji bubenickou sesličku a stali se frontmany, postávajícími vpředu pódia a za mikrofonem. Mezi jinými třeba Bobby Gillespie z Primal Scream, výše zmíněný David Koller a jiní. Světlou výjimkou mezi nimi je bubeník pražské skupiny Tata Bojs Milan Cais. Ten prakticky od počátku existence skupiny dokáže skloubit udávání rytmu kapele za bicími se zpíváním.
Před čímž je skutečně nutné smeknout, protože fyzicky náročné je utáhnout celý koncert v jedné z těchto rolí, natož pak v obou. Caisovi se ale za bicími očividně líbí a místo za bubny opouštět ani v budoucnu nehodlá. I když občas výjimku udělá, hlavně na velkých koncertech.
Bubenické legendy: Sheila E., Gene Krupa, Charlie Watts a další
Pavel Grohman
Pro skupinu Chinaski nebyl Pavel Grohman jenom bubeníkem. Byl to i její zakladatel, kapelník a textař. A když v roce 2008 ve věku pouhých osmatřiceti let zemřel následkem nehody na motorce, pro skupinu to byla skutečně velká rána, která ohrozila její existenci. Hroch, jak se Grohmanovi mezi spoluhráči přezdívalo, byl známý svou neuvěřitelnou pílí a perfekcionismem. A do jisté míry to byla zásluha i těchto vlastností, která Chinaski vytáhla mezi největší české skupiny. Grohman coby přísný kapelník trval na tom, aby skupina neustále zkoušela a ze všech muzikantů (i ze sebe) se pokoušel vytáhnout to nejlepší.
Grohman ale taky komunikoval se sponzory kapely a dokonce se podílel i na podobě koncertní scény. V minulosti se přitom živil také jako reklamní textař a vypsal si svůj osobitý styl, který zúročil v řadě písňových textů, například v hitu Tabáček. Po jeho smrti se skupina rozhodla pokračovat a na Grohmanovo místo povolala Otu Petřinu, syna jejich manažerky Hany Petřinové, který je dnes známý především jako rapper Marpo.
Jiří Hrubeš
Jestli se hudebníci, hudební fanoušci a hudební publicisté v něčem shodují, pak v tom, že Straka v hrsti, debutové album skupiny Pražský výběr, je jedním z nejlepších alb, které u nás kdy byly natočeny. Svoji zásluhu na tom nepochybně má i naprosto smrtící rytmika, kterou obstarali baskytarista Vilém Čok (ten v kapele nahradil Ondřeje Soukupa, který odešel do Orchestru Ladislava Štaidla) a pak také bubeník Jiří Hrubeš. Druhý zmíněný, temný pán s vizáží černokněžníka, hrál nejprve ve skupinách Expanze a Horký dech Jany Koubkové, kde se už setkal s Michalem Pavlíčkem.
V roce 1982 pak už s Pražským výběrem natočil už zmíněnou Straku v hrsti, ve které předvedl své absolutní bubenické mistrovství. A to jak naprosto bezchybnou, roboticky tepající rytmiku (Pražákům, těm je tu hej) tak skutečnou bubenickou ekvilibristiku (Bangabasava) nebo totální šílenství (Zubatá). Je obrovská škoda, že Pražský výběr místo toho, aby začal objíždět velké sportovní haly, po desce dostal zákaz, nesměl vystupovat a prakticky se rozpadl. A Hrubeš, frustrovaný situací, emigroval do Anglie. Na čas za něj zaskočil Klaudius Kryšpín, ten však z ČSSR emigroval dva roky po Hrubešovi a skupina byla opět bez bubeníka. Dnes jsou členy skupiny oba a na koncertech hrají střídavě a někdy i společně.
Radim Pařízek
Ti, kdo vyrostli v 80. letech, pamatují, že Citron nebylo jenom ovoce, ale také jedna z vůbec prvních heavymetalových skupin v tehdejším Československu. Vznikla už na konci 70. let v Ostravě jako bluesrocková skupina a její název se ještě tehdy psal s dlouhým "o". Těsně před koncem této dekády, kdy prošla celkem razantní změnou obsazení, do ní přišel i bubeník Radim Pařízek. A záhy se stal jejím kapelníkem. Tehdy už se skupina psala Citron a její repertoár se začal zaměřovat pod Pařízkovým vedením na čistý heavy metal, který byl tehdy ještě celosvětově v plenkách.
Pařízek Citron vedl až do loňského roku, kdy zemřel, po celou dobu byl jednou z nejznámějších postav této skupiny. Nebyla to ale žádná "vymlácená metalová palice". Pařízek měl doktorát z přírodních věd a byl zakladatelem a majitelem Rádia Čas, jedné z nejposlouchanějších rozhlasových stanic na Moravě.
Štěpán Smetáček
Jen málo porevolučních bubeníků se stalo mezi hudebními fanoušky takovým pojmem jako vytáhlý hubeňour Štěpán Smetáček. Ten za sebou má působení v celé řadě prvoligových domácích skupin jako Arakain, Vitacit, Die el. Eleffant!?, Wanastowi Vjecy, Lucie, Pusa, Druhá tráva nebo Žentour a často byl v těchto sestavách za hvězdu srovnatelnou s frontmanem skupiny. Sám Štěpán má hudbu v genech. Jeho děda byl světově proslulý dirigent Václav Smetáček, otec Pavel Smetáček významná osobnost českého jazzu a matka je muzikoložka.
Od malička byl Smetáček obklopen klasickou a jazzovou hudbou, později ale objevil The Beatles a následně Metallicu a Iron Maiden. A tvrdému rocku zůstal věrný po většinu svojí kariéry. Ale nejen jemu. Bicí šel studovat i na pražskou konzervatoř, kde spoluzaložil skupinu Řetěz, hned poté putoval rovnou do Arakainu, který byl tou dobou považovaný za českou metalovou jedničku. V současné době Smetáček hrává například s Wanastovkami nebo příležitostně skupinou Krausberry. Je ale také členem experimentálního projektu Zima Pavla Vondrušky a věnuje se i hudební produkci.
Úvodní foto: David Koller
Další na Expres FM
Nesmělý Lionel Richie, Lenny poháněná démony i legendární Satchmo ve službách muzikálu: Pozdravy v písních
