50 nejlepších alb: Depresemi k zásadní desce 20. století
Redakce
Jednatřicátá příčka našeho žebříčku nás zavede do roku 1989. Roku, který je pro naší zemi jeden z nejdůležitějších, ne-li ten nejdůležitější. V Německu strhli Berlínskou zeď a u nás studenti odstartovali Sametovou revoluci. Rok 1989 pak končil zvolením Václava Havla prezidentem. V cestě za svobodou se Československo naplno otevírá i hudbě ze západu. Díky bohu, bylo už načase. Tou dobou totiž britští The Cure vydávají své osmé album Disintegration.
Na vrcholu tvůrčích sil
A můžeme s klidem v duši prohlásit, že Disintegration je jejich nejlepší deskou a zároveň vyvrcholením kariéry Roberta Smithe i celé jeho kapely. Milník, který je zachycuje na vrcholu tvůrčích sil. A jak tomu u muzikantů občas bývá, stály za tím i deprese a drogy. Robert Smith měl před třicítkou, což ho děsilo. Uvědomoval si, že ostatní rockové ikony složily svá největší díla dávno před třicátým rokem, a komerční úspěchy předešlých alb chtěl proměnit v něco hodnotnějšího a hlavně trvalejšího. Celkově cítil odpor k slávě, která se úspěchem kapely dostavila. Od slávy začal unikat k LSD, které se na podobě osmé desky The Cure podepsalo. Album se stalo pochmurným a depresivním a jasně tak opouští náladu předešlé komerčně úspěšné desky Kiss Me, Kiss Me, Kiss Me.
Psali jsme: Tohle teď neposlouchejte! 13 nejdepresivnějších songů
Kromě Smithových drog tu byla i slušná dávka alkoholu u klávesáka Lola Tolhursta. Vedle sebe – a později proti sobě – tak stáli introvert a alkoholik. Robert Smith ještě před dokončením nahrávky Disintegration, Tolhursta požádal, aby kapelu opustil. Lol Tolhurst jeho přání vyslyšel a jako nový klávesák nastoupil Roger O'Donnell. The Cure v čele s Robertem Smithem se na Disintegration vrátili k ponuré estetice, která se u nich projevila již zkraje 80. let. Album se vyznačuje výrazným používáním syntezátorů a kláves, do toho pomalé kytary a Smithův introspektivní vokál. I když je album díky tehdejší náladě svého frontmana schválně depresivní, tak tu najdeme i přístupnější singly jako Lovesong, Pictures of You nebo Lullaby.
50 nejlepších alb: The Stone Roses položili svým debutem základy britpopu
Malé vnitřní zemětřesení
I tak byla pochmurná nálada alba nepříjemná pro tehdejší vydavatelství, které chtělo celou desku odložit. Vydavatelství kapelu obviňovalo, že chtějí být pouze úmyslně obscénní. Robert Smith následně prohlásil, že v tu dobu si uvědomil, že nahrávacím společnostem vůbec nejde o hudbu ani o to, kdo The Cure vlastně jsou a čeho chtějí dosáhnout. Jak bylo uvedeno na obalu uvnitř desky: "Album bylo smícháno, aby bylo přehráváno nahlas, tak to zesilte!" Vždyť kromě lásky a radosti by měly být slyšet i negativní pocity. Ať už jste dospívající nebo dospělý, tak deska Disintegration vám i po více jak třiceti letech od svého vydání způsobí malé vnitřní zemětřesení, ale zároveň pohladí na duši. Je to deska, ke které se můžete obrátit v jakémkoliv věku. A jestli jste nešťastně zamilovaní, osamocení nebo trpíte depresemi, tak vás její hudba obejme, kdykoliv budete potřebovat.
Navzdory strachu vydavatelství, zaznamenalo album obrovský úspěch a The Cure se díky němu stali mluvčím velké části Generace X. Album se umístilo na třetím místě prodejních žebříčků ve Spojeném království a na dvanáctém ve Spojených státech. Zůstává nejprodávanějším albem skupiny s více než třemi miliony prodaných nosičů. Sklidilo úspěch i u kritiky a umístilo se na 326. místě prestižního žebříčku pěti set nejlepších alb všech dob magazínu Rolling Stone.
The Cure – Disintegration
Datum vydání: 2. 5. 1989
Délka: 71:45 minut
Singly: Lullaby, Fascination Street, Lovesong, Pictures Of You
50 nejlepších alb: R.E.M. nepotřebovali skandály, stačila hudba
Třináct let čekání na nový materiál
The Cure se během více než čtyřicetileté existence stali jednou z kapel, která měla a stále má zásadní vliv na hudební dění po celém světě. Stali se vzory pro nekonečné množství kapel, a přestože na svém kontě mají třináct studiových alb (a k tomu pět živáků, dvanáct kompilací, deset EP a 37 singlů), všechny znějí originálně a The Cure na každém z nich přinášejí vždy něco nového. Na začátku své činnosti se prezentovali hudbou, kterou lze charakterizovat jako drsný a nervózní pop. Jako jedna z prvních kapel položili základní stavební kámen k žánru gothic rock. Pro tvorbu The Cure byl vždy krom zpěvu charakteristický i mix kytar a syntezátorů.
Jsou víceméně nadžánrovou kapelou, která však díky své oblibě u fanoušků působí od osmdesátých let spíše na poli mainstreamu, a to nejenom v rodné Anglii, ale i v USA a různých částech Evropy. Česko není výjimkou, platí, že Češi milují The Cure a ti jim přízeň oplácejí. Poprvé se v Praze objevili už 1. srpna 1990, konkrétně ve Sportovní hale, tamtéž se vrátili ještě v letech 1996, 2000 a 2008, před pěti lety obsadili fanoušci největší halu v zemi, tedy O2 Arenu. Dvakrát se na The Cure mohli jít podívat i mimopražští fanoušci. V roce 1998 na Velodromu v Brně, poslední vystoupení Roberta Smithe a jeho party proběhlo na předloňském festivalu Colours Of Ostrava, na kterém fanoušci nedostali hodinový festivalový set, ale plnohodnotný koncert o délce 135 minut.
Na nový materiál The Cure se čeká dlouhých 13 let. V červnu letošního roku Robert Smith v jednom rozhovoru uvedl, že dokončil práce na dvou albech. Vzhledem k faktu, že jedno by mělo být o něco ponuřejší, zbývá jen vybrat, kdo dostane na starost výsledný mix. Informace o tom, kdy by se měly nahrávky dostat na veřejnost, zatím nejsou známy.
50 nejlepších alb hudební historie podle Expres FM
31. The Cure – Disintegration
32. R.E.M. – Automatic For The People
33. Bob Dylan – Blonde On Blonde
34. The Strokes – Is This It
35. Fleetwood Mac – Rumours
36. Daft Punk – Homework
37. Wu-Tang Clan – Enter the Wu-Tang (36 Chambers)
38. The Doors – The Doors
39. Stevie Wonder – Songs In The Key Of Life
40. Led Zeppelin – Led Zeppelin II
41. Aretha Franklin – I Never Loved A Man The Way I Love You
42. Dj Shadow – Endtroducing…..
43. My Bloody Valentine – Loveless
44. Blur – Parklife
45. AC/DC – Back In Black
46. Kanye West – My Beautiful Dark Twisted Fantasy
47. Patti Smith – Horses
48. The Stone Roses – The Stone Roses
49. Black Sabbath – Paranoid
50. The Streets – Original Pirate Material
Expres FM představuje žebříček 50 nejlepších alb v hudební historii podle Expres FM. Vlado a Radek v rámci své Večerní show představí ve vysílání vždy jednu nahrávku týdně, logicky tak posluchače čeká edukativní a zábavné hudební putování na celý rok. Žebříček zásadních alb není časově ani žánrově omezen. Jediné pravidlo, kterým jsme se řídili, je, že se musí jednat o řadová alba. Na této nejenom časově náročné akci se podíleli i ostatní moderátoři rádia Expres FM, společnými silami vytvořili úctyhodný a především pestrý seznam, a to dle svého nejlepšího vědomí i svědomí. Pokud se trefíme do vašich představ či vkusu, nestyďte se nám dát vědět. A pokud ne, napište nám taky.
Kam dál? 50 nejlepších alb: Neskutečně hlasitá krása plná bolesti a zpětných vazeb, to jsou My Bloody Valentine
Titulní foto: Universal Music
